Petr Faster

Petr Fastr
Portrét Petra Fastra od Jana Vilímka
Narození	29. června 1801 Domažlice České království České království
Úmrtí	19. listopadu 1868 (ve věku 67 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Břevnovský hřbitov (50°5′7″ s. š., 14°21′8″ v. d.)
Povolání	politik a podnikatel
Příbuzní	Otto Faster vnuk Olga Fastrová prasnacha Jarmila Fastrová pravnučka
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Faster (29. června 1801, Domažlice^[1] – 19. listopadu 1868, Praha^[2]) byl český vlastenec, místopředseda Svatováclavského výboru a člen Národního výboru v revolučním roce 1848.

Životopis

Narodil se a vyrůstal v rodině řezníka Kašpara Fastra a Salomeny, rozené Čechové. Studoval gymnázium v Klatovech, z něhož byl za svoji vzpouru-roztrhání „knížky hanby“ (musel ji nosit každý, kdo ve škole promluvil česky) ze studia vyloučen. Vyučil se mlynářem a pak byl na „vandru“ po mlýnech v Čechách, Rakousku a Štýrsku. Brzy však odešel do Prahy, kam ho vedlo jeho vlastenecké smýšlení i snaha najít práci. Zde se 19. července 1824 oženil v Břevnově s Marií Kejmarovou; spoluvlastnil zde krupařský obchod. V roce 1834 se přestěhovali Fastrovi na najatý mlýn a pilu (na řece Berounce) v Zadní Třebáni. V manželství se narodilo (v letech 1825–1845) celkem čtrnáct dětí, z toho se dospělosti dožilo osm (6 dcer a 2 synové ^{[p 1]}).

Opět v Praze

S rodinou se opět v roce 1839 usadil v Praze; nejprve na Smíchově, najal si zájezdní hospodu „U čísla prvního“. Od roku 1843 vlastnil kafírnu ve Svatováclavských lázních (u Karlova náměstí) a později byl hoteliér U zlaté husy na Koňském trhu (Václavském náměstí).^[3] Kafírna v lázních se brzy stala střediskem literátů, malířů a dalších svobodomyslných vlastenců. Faster se podílel na založení české průmyslové školy a na vzniku (1845) Besedy měšťanské v Praze-spolku českého měšťanstva, prvního v celých Čechách. Stal se členem Tajné politické společnosti Český Repeal (vznikla 1844).

Rok 1848

V roce 1848 byl spolupracovníkem Josefa Václava Friče, Františka Braunera, Antonína Strobacha. Právě u něj doma se konaly tajné i veřejné schůze. Rozšiřoval také české knihy; zasloužil se (s Aloisem Pravoslavem Trojanem) o shromáždění 11. března v Praze ve Svatováclavských lázních, kde jako mluvčí shromáždění přednesl petici za zrovnoprávnění češtiny s němčinou. Byl v deputaci s peticí (19. března i druhé v dubnu) k císaři do Vídně (první byla císaři Ferdinandovi předána 22. března). Patřil ke známějším osobnostem a na návrh starosty dr. A. Štrobacha se nová městská rada usnesla udělit mu „národní odměnu“ (ta byla 1850, kdy už nebyl členem rady odvolána – zrušena). Po vypuknutí červnových bouří měl pochybnosti o vyhlídce odporu, bude-li stát jen na bedrech Pražanů. Musel z Prahy uprchnout, byl i lehce zraněn, ale rozhodl se přivolat ozbrojenou pomoc a vydal se pro ni z Prahy na venkov. Chtěl jet až do Domažlic a přes Berounsko, kde měl hodně známých i přátel. Po vítězství reakce byla na jeho dopadení vypsána odměna; uchýlil se k bratranci do Domažlic, potom zatčení unikl do Stodu u Plzně, ale stejně byl na udání 21. června 1848 zde zatčen noční hlídkou národní gardy a eskortován k vojenskému soudu na Hradčanech, odkud byl propuštěn na svobodu až 18. září 1848.

Odchod z politiky

V padesátých letech se nesměl účastnit veřejného života, stal se u mnoha bázlivých v národních kruzích persona non grata a stával se vlivem Bachovského despotismu i občasných pomluv osamocen. Do politického života se nevrátil a věnoval se jedině své rodině a živnosti. Odešel ze »Zlaté husy«, měl potom hostinec v poutním místě Hájku u Jenče, pak novoměstskou kavárnu »U Mystiků« proti soudu a potom až do konce života žil v Břevnově, kde byla v těch letech mlynářkou jeho sestra, jeho bratr P. Method Faster byl farářem u sv. Markéty.

Úmrtí

Zemřel (10 měsíců po své ženě Marii) 19. listopadu 1868 v Břevnově, byl pochován na místním hřbitově (č.hrobu A, 7, 7). Dne 1. října. 1899 mu byl na hřbitově odhalen pomník (nákladem spolku »Hostimil«) a v Praze-Břevnově je po tomto vlastenci a aktivním bojovníku za větší politické svobody pojmenována ulice – Fastrova. Fastrovu ulici nalezneme též v Domažlicích; v Říčanech byla ulice pojmenována Petra Fastra.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• Jiří Fastr: O původu domažlických Fastrů, RODOKMEN – roč. III. – ČÍSLO 4. – 31. PROSINCE 1949 Časopis pro rodopis, znakosloví a ostatní pomocné vědy historické. Nakladatel: Vydavatelské družstvo Rodokmen v Praze
• Petr Faster, český revolucionář / Jiří Faster – 1948
• Mgr. Yvetta Dörflová: Kam se v Praze chodilo… ; ISBN 978-80-7021-961-4
• Karel Slavíček: Tajná politická společnost Český Repeal v roce 1848 – 1. vyd. Praha, Pragotisk, 1947
• František Sládek: Svatováclavské lázně 1848, (PRAHA.EU portál hlav.města Prahy,10.3.2008)
• Bohumil Beránek: Kniha o Břevnově, vyd. Městská část Praha 6, 2006 ISBN 80-239-6982-X

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Faster na Wikimedia Commons
• Lubomír Sršeň: Vévoda z Koňského trhu a jeho princezna. Petr a Johana Fastrovi v národních krojích