Petr Goëss

Jan Petr II. hrabě Goëss
Hrabě Petr Goëss jako nejvyšší dvorský maršálek v roce 1837 (Josef Kriehuber, litografie)
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci: 1834 – 1846
Předchůdce	Rudolf Colloredo-Mannsfeld
Nástupce	Bedřich Karel Fürstenberg
Zemský maršálek v Dolních Rakousích
Ve funkci: 1825 – 1846
Předchůdce	Josef Karel z Ditrichštejna
Nástupce	Antonín Montecuccoli
Guvernér v Benátsko-Lombardsku
Ve funkci: 1815 – 1819
Předchůdce	Jindřich XV. z Reussu
Nástupce	Karel Inzaghi
Guvernér v Haliči
Ve funkci: 1810 – 1815
Předchůdce	Dmitrij Ivanovič Lobanov-Rostovskij
Nástupce	Ferdinand Bedřich Württemberský
Narození	8. února 1774 Florencie
Úmrtí	11. července 1846 (ve věku 72 let) Vídeň
Choť	Isabella Gräfin Goëß
Rodiče	Carl Graf von Goëß
Děti	Johann Anton von Goëss
Příbuzní	Johann Karl von Goëss (sourozenec) Anton Goess (vnuk)
Profese	politik
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna (1830) Řád bílého orla rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
Commons	Peter von Goëss
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Petr hrabě Goëss (označovaný též jako Jan Petr II. Goëss) (Johann Peter II. Graf von Goëss, Freiherr zu Karlsberg, Moosburg und Ebenthal) (8. února 1774, Florencie – 11. července 1846, Vídeň) byl rakouský státník, dvořan a diplomat. Od mládí působil ve státních službách a během napoleonských válek vynikl jako správce různých korunních zemí Habsburské monarchie, později byl guvernérem v Haliči a Benátsku. Nakonec zastával funkci nejvyššího maršálka císařského dvora (1834–1846), byl rytířem Řádu zlatého rouna a proslul také jako mecenáš.

Životopis

Pocházel ze starého šlechtického rodu Goëssů španělského původu (hraběcí titul v rodině od roku 1693). Narodil se jako nejstarší ze tří synů c.k. generálmajora hraběte Jana Karla Antonína Goësse (1728–1798). Vystudoval práva na univerzitě ve Vídni a poté vstoupil do státních služeb. Na počátku napoleonských válek vynikl jako správce v Dalmácii, kde proslul úspěšným bojem proti hladomoru. V letech 1804–1806 byl zemským hejtmanem v Korutansku^[1], kde vlastnil statky, následně byl prezidentem zemské vlády štýrsko-korutanské. V letech 1808–1809 byl krátce guvernérem v Terstu a během Napoleonova vpádu do Rakouska v roce 1809 se pokusil vyvolat povstání v Tyrolsku proti napoleonské armádě (Andreas Hofer), organizoval také zeměbranu v Korutansku. Krátce byl držen ve francouzském zajetí, poté byl v letech 1810–1815 guvernérem v Haliči^[2], následně v letech 1815–1819 guvernérem v Benátkách.^[3]

Od roku 1825 až do smrti byl nejvyšším zemským maršálkem v Dolních Rakousích, kde byl zároveň prezidentem berního úřadu. Nakonec v letech 1834–1846 zastával funkci nejvyššího maršálka císařského dvora. Zastával také řadu čestných funkcí, byl kurátorem rakouské spořitelny a členem Akademie výtvarných umění ve Vídni. Byl také c.k. tajným radou a komořím, v roce 1816 obdržel Řád zlatého rouna. Dále byl nositelem Leopoldova řádu a Řádu železné koruny, v zahraničí získal ruský Řád sv. Alexandra Něvského a Řád Bílého orla, v Bavorsku velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny.^[4] Díky vysokým státním funkcím v různých zemích habsburské monarchie obdržel obyvatelské právo ve Štýrsku, Kraňsku a Haliči.^[5]

Rodinné a majetkové poměry

Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla baronka Marie Karolína z Kaisersteina (1775–1800), která však zemřela rok po svatbě. Podruhé se oženil v roce 1807 s hraběnkou Isabelou Thürheimovou (1784–1855), která byla později c.k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Zajímala se o památky a mimo jiné nechala obnovit hrob polského krále Boleslava II. v Ossiachu. Z druhého manželství se narodil jediný syn Jan Antonín (1816–1887), který byl pokračovatelem rodu a také zemským hejtmanem v Korutanech.

Po otci zdědil panství Ebenthal, Karlsberg a Moosburg v Korutanech, kromě toho v roce 1808 přikoupil panství Treffen se zámkem Grottenegg.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Peter von Goëss na Wikimedia Commons
• Peter Goëss in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
• Peter Goëss in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950