Petr Ibl

JUDr. Petr Ibl
7. předseda
Poslaneckého klubu ČSSD
Ve funkci:
18. března 2003 – 18. ledna 2005
PředchůdceMilan Urban
NástupceMichal Kraus
poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
15. června 2002 – 15. června 2006
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSSD

Narození16. května 1954 (69 let)
Československo Brno Československo
ChoťMilena
DětiPetra, Roman, Monika
Alma materVŠ SNB
Univerzita Karlova v Praze
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Petr Ibl (* 16. května 1954 Brno) je český politik, počátkem 21. století poslanec Poslanecké sněmovny za ČSSD a předseda poslaneckého klubu sociální demokracie.

Biografie

S manželkou Milenou mají dcery Petru a Moniku a syna Romana. V roce 1972 absolvoval odborné učiliště potravinářské v Brně, pak v roce 1982 SOŠ vychovatelství a v roce 1986 Vysokou školu Sboru národní bezpečnosti v Praze (obor penologie). V roce 1987 složil v Praze rigorózní zkoušku a roku 1991 postgraduálně vystudoval trestní právo a řízení na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1990–1991 působil jako ředitel věznice v Praze, v letech 1996–1998 coby poradce poslaneckého klubu v poslanecké sněmovně a v období let 1998–2002 byl poradcem místopředsedy poslanecké sněmovny a tajemníkem poslaneckého klubu.[1]

Ve volbách v roce 2002 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ČSSD (volební obvod Praha).[2] Byl místopředsedou sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost, v letech 2002–2003 i členem ústavněprávního výboru a v období let 2003–2005 a znovu roku 2006 členem organizačního výboru. Ve sněmovně setrval do voleb v roce 2006.[3] Působil jako předseda poslaneckého klubu ČSSD. V prosinci 2005 ale na funkci rezignoval. Patřil ke spojencům Stanislava Grosse. Po jistou dobu byl náměstkem Grosse na ministerstvu vnitra. Rezignaci na vedení sněmovní frakce ČSSD odůvodnil nejednotností strany a svalováním viny za politické neúspěchy na poslanecký klub.[4] Již předtím čelil kritice. V září 2004 informoval Český rozhlas, že Iblovi Národní bezpečnostní úřad neoprávněně přidělil prověrku. V minulosti měl Ibl podnikat s vysokým důstojníkem někdejší Státní bezpečnosti Jaroslavem Vondruškou, jenž měl mít vazby na sovětskou KGB.[5] Kritizován byl i za svou profesní činnost před rokem 1989, kdy pracoval jako vězeňský dozorce.[6]

Zastával post předsedy správní rady Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR.[1]

V komunálních volbách roku 1998 a komunálních volbách roku 2010 neúspěšně kandidoval do zastupitelstva hlavního města Praha za ČSSD. Profesně se k roku 1998 uvádí jako právník, k roku 2010 coby vysokoškolský pedagog.[7]

Reference

  1. a b JUDr. Petr IBL [online]. 1000leaders.cz [cit. 2013-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-20. 
  2. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 14. - 15.6.2002 [online]. volby.cz [cit. 2013-01-07]. Dostupné online. 
  3. Petr Ibl [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-01-07]. Dostupné online. 
  4. Šéf poslanců ČSSD Ibl položil funkci. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2013-01-07]. Dostupné online. 
  5. ČRo: Šéf poslanců ČSSD Ibl získal prověrku neprávem. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2013-01-07]. Dostupné online. 
  6. Komunistický bachař se znovu chystá "zastupovat zájmy občanů" [online]. ihned.cz [cit. 2013-01-07]. Dostupné online. 
  7. Počet obyvatel: 1 181 610 Osoba: Petr Ibl [online]. komunalnipolitika.cz [cit. 2013-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“