Petr Křivka

Petr Křivka
Narození	21. října 1897 Kobylí Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	21. června 1951 (ve věku 53 let) Brněnská káznice Československo Československo
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov Ústřední hřbitov v Brně
Národnost	česká
Povolání	československý legionář, odbojář, zámečník a železničář
Nábož. vyznání	Českobratrská církev evangelická
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Křivka (21. října 1897^[1] Kobylí – 21. července 1951 Věznice na Cejlu) byl český voják, zámečník, protirakouský, protinacistický a protikomunistický odbojář odsouzený v politickém procesu komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1951 popraven.

Narodil se v roce 1897 v Kobylí na Břeclavsku.^[2] Měl celkem sedm sourozenců (Jana, Marii, Václava, Františka, Antonína, Kateřinu a Josefa), sám se narodil jako v pořadí čtvrtý. Jeho otec Václav byl zemědělec, matka se jmenovala Kateřina. Osm let studoval na obecné škole.^[3] Ve 14 letech se stal členem tělovýchovné jednoty Sokol.^[4] V mládí se v Čejči vyučil zámečníkem, přičemž následující tři roky pracoval ve Vidni. Od února 1917 působil v řadách Rakousko-uherské armády, přičemž bojoval na italské frontě v pěším pluku č. 24. V dubnu 1918 mu byla udělena dovolená, během které zběhl z vojenské služby. Až do konce první světové války se tak skrýval v různých lesích, kde se snažil založit odbojovou skupinu proti Rakousku-Uhersku.^[5] Měl zároveň být členem Československých legií v Itálii.^[4][6]

Po vyhlášení Československa se přestal skrývat a dostal se do Brna, kde se stal členem pěšího pluku č. 8. Účastnil se přitom bojů v maďarsko-československé válce.^[7] V srpnu 1920 byl demobilizován. Za jeho počínání mu byla udělena Pamětní medaile FIDAC, Vítězná medaile 1918, Jubilejní pamětní medaile 1898 a Kříž československé obce Dobrovolců.^[3] V roce 1921 se oženil se svou ženou Růženou. Měl dvě děti, nejprve se mu narodila dcera Růžena, v roce 1928 pak syn Ladislav (podle jiných zdrojů Vladimír). V letech 1921 až 1922 byl studentem strojní průmyslové školy v Košicích. Ve městě rovněž pracoval jako zámečník ve výtopně. Poté působil jako zámečník u Československých drah. V tomto zaměstnání působil až do roku 1938. V roce 1926 se zároveň sta členem Česká strany národně socialistické, v roce 1929 se stal členem výboru strany.^[3] Po obsazení Československa nacisty působil v protinacistickém odboji, kde pomáhal s převodem osob přes hranice. Od roku 1939 pak žil v Kútech.^[6] V dubnu 1940 byl zatčen gestapem, ale krátce po svém zatčení, když byl ještě ve své pracovní uniformě, se mu podařilo z brněnských Kounicových kolejí, kde byl vězněn, uprchnout, když předstíral, že je montér. Ze Slovenska poté uprchl (využil přitom stejnou trasu, na níž sám pomáhal občanům uprchnout z Československa), když se přes Bratislavu dostal do Maďarska. Během svého útěku přitom seskočil z jedoucího vlaku.^[3] Následně cestoval přes Bělehrad v Jugoslávii, Řecko, Turecko, Bejrút v dnešním Libanonu a dnešní Egypt. Nakonec se tak dostal do Francie. V červnu 1940 se stal členem československé zahraniční armády, když narukoval v Marseille. Posléze se stal přesunul do města Agde. Po kapitulaci Francie byl převezen do Velké Británie. V letech 1943 až 1945 byl poté jako četař členem osobní ochranky československého prezidenta v exilu Edvarda Beneše.^[5]

V období kolem konce druhé světové války mu byla udělena Československá vojenská pamětní medaile a Československá pamětní medaile Za zásluhy II. stupně. Zároveň byl povýšen do hodnosti rotmistra. Po definitivním konci války a návratu do vlasti došlo v srpnu 1945 k jeho demobilizaci. Zároveň obnovil své členství v národněsocialistické straně, přičemž se stal členem předsednictva ústředního výboru strany. Do prosince 1948 poté působil u československých drah ve funkci vozového revizora. Od ledna 1949 byl v důchodu.^[5]

Po únorovém převratu v roce 1948 měl podle pozdějších obvinění ze strany Státní bezpečnosti začít budovat odbojovou skupinu, přičemž na konci března 1948 ji měl začít formovat s Josefem Šinkovským. Křivka, Šinkovský a další muži měli diskutovat nastalou politickou situaci v zemi a možnosti jejího zvratu. Podle obvinění se měl pak pokusit sestavit skupinu, s níž by komunistický režim svrhnul, ovšem toto obvinění je pravděpodobně vykonstruované. Zatčen byl v rámci Akce Tábor v srpnu 1949 v Bučovicích.^[8] Jeho skupinu, která měla o politické situaci po únoru 1948 diskutovat, ovšem infiltrovalo i několik agentů Státní bezpečnosti. Po zatčení Křivky bylo zatčeno dalších téměř 200 osob.^[5] Jen několik dní po zatčení přitom ve vazbě za nejasných okolností zemřel člen této skupiny Jan Koreis.^[9] Křivka byl po zatčení ve vazbě brutálně mučen.^[3]

V únoru 1951 byl za trestné činy velezrady a vyzvědačství odsouzen k trestu smrti. Jeho přání být zastřelen mu nebylo vyhověno.^[7] Další dvacítce osob byly uděleny dlouholeté tresty odnětí svobody a další desítky lidí byly odsouzeny v navazujících procesech. Sám Křivka byl popraven byl v červenci 1951. Pohřben byl na brněnském Ústředním hřbitově.^[5][4] V 70. letech ovšem jeho hrob za nejasných okolností zmizel.^[10] V politickém procesu byla k trestům odnětí svobody odsouzena také řada jeho příbuzných.^[11]

V městské části Brno-Nový Lískovec je po něm od roku 1993 pojmenována jedna z ulic.^[12] Na jeho rodném domě v Kobylí byla instalována pamětní deska,^[13] stejně jako v místě jeho bývalého bydliště v Brno-Lískovci.^[14] V roce 1996 mu byl udělen in memoriam řád Za hrdinství.^[4][15] Podrobně o jeho životě pojednává diplomová práce Jitky Chorvátové z roku 2018.^[3]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Křivka na Wikimedia Commons