Petr Kavan (výtvarník)
| Petr Kavan | |
|---|---|
| Narození | 14. srpna 1949 (75 let) Liberec  Československo |
| Vzdělání | VŠE |
| Povolání | sochař a řezbář |
| Příbuzní | manželka Galina roz. Čermáková (1973–) synové Matyáš a Ondřej |
| Ovlivněný | Indie, Hinduismus |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Petr Kavan (* 14. srpna 1949 Liberec) je český sochař a řezbář, známý především svými skulpturami ze žuly a sadami vyřezávaných dřevěných loutek. Dlouhá léta žil v jižní Indii, kde čerpal inspiraci pro svou tvorbu. Ve svých dílech často spojuje protiklady a konfrontuje vlastní představy s historickými a kulturními hodnotami.[1]
Život
V letech 1967–1973 vystudoval obor zahraniční obchod na pražské VŠE,[2] kterému se ovšem věnoval jen krátký čas po dokončení školy. Změnu ve svém dosavadním směřování zaznamenal na vojně, kde jej brněnský sochař Pavel Kostrhun seznámil s řezbářskou technikou.[2] První veřejnou prezentaci jeho děl mohli návštěvníci zhlédnout v červnu roku 1981, kdy společně s fotografem Tarasem Kuščynským vystavoval v pražské Výstavní síni Kotva. V roce 1996 podnikl naslepo svou první cestu do Indie, kde se na další léta také usadil a pravidelně zde i tvořil. V tamilnáduském městě Mamallapuram, které je tradiční místem kameníků pracujících s tamní černou žulou, si o rok později zřídil malou dílnu. Techniku si osvojil a v pozdějších pracích ji často kombinoval s bronzem.[1] Ve své dílně Kavan vyučoval i mladé zájemce o toto řemeslo.
Poslední výstava děl Petra Kavana nazvaná Krátká návštěva proběhla ve dnech 19. 7. až 6. 9. 2019 v pražské galerii Kuzebauch.[3] Jeho sochy se objevily ve filmu Vladimíra Michálka Zapomenuté světlo (1996). Kromě žulových a dřevěných skulptur vytvořil Kavan také početný soubor dřevěných loutek z pohádek, historie či mytologie. Roku 1982 spoluzaložil loutkový divadelní soubor Pedluke Pedluke, v rámci kterého si vyzkoušel i roli loutkoherce. Loutky mohli návštěvníci zhlédnout v letech 2012 až 2022 ve Valdické bráně v Jičíně. V lednu 2023 se konala derniéra představení divadla Vosto5 Společenstvo vlastníků,[4] ve kterém hrál postavu Kubáta.
Za svou kariéru vystřídal umělec mnoho profesí – úředníka zahraničního obchodu, trenéra žákovského hokejového oddílu, restaurátora starožitného nábytku nebo topiče, kterým se stal na nátlak úřadů.[2]
V současnosti žije již trvale na svém statku v Malé Lhotě v Českém ráji, který zakoupil roku 1984. V minulosti zde pravidelně pořádal různá společenská setkání či letní divadelní a výtvarné tábory pro děti,[2] vystupovala zde i kapela Lucie.[5] Je ženatý, se svou ženou Galinou roz. Čermákovou má syny Matyáše a Ondřeje.[2]
Tvorba
Samostatné výstavy
| 1983 | Břeclav |
| 1986 | Muzeum moderního umění Louisiana, Kodaň |
| 1988 | zámek Sobčice; Divadelní festival v Plzni |
| 1990 | Galerie U melouna, Praha; Galerie Pod Kostí |
| 1991 | Galerie Stodola, Český Krumlov; Sto let světové výstavy, Praha |
| 1992 | zámek Humprecht |
| 1994 | festival Divadlo v pohybu, Dům pánů z Fanálu, Brno |
| 1995 | Dům pánů z Kunštátu, Praha; zámek Mnichovo Hradiště |
| 1996 | zámek Mnichovo Hradiště; zámek Crosville-sur-Douve, Francie; Kodaň – evropské kulturní město, Taarstrup |
| 1997 | Hildesheim, Německo; Mamallapuram, Indie; zámek Mnichovo Hradiště |
| 1999 | Galerie Půda, Lomnice nad Popelkou |
| 2000 | Manhattan; Galerie Gambit, Praha; Otázky jsou odpovědi, Strahovský klášter, Praha; Manhattan a kamenné mísy, Palác Karlín, Praha |
| 2001 | Rozmluvy s kamenem, Severočeské muzeum, Liberec |
| 2002 | Galerie Nostress, Praha; Galerie Hilde Leiss, Hamburk |
| 2005 | Černý kámen, Galerie BAYER & BAYER, Praha |
| 2010 | Šolcův statek; lapidárium, Sobotka |
| 2012–2022 | Valdická brána, Jičín |
| 2019 | Krátká návštěva, Galerie Kuzebauch, Praha |
Společné výstavy
| 1981 | Výstavní síň Kotva, Praha (s fotografem Tarasem Kuščynským) |
| 1983 | zámek Valtice (s fotografem Pavlem Hudcem); Karlštejn (s malířkou Vlastou Dlouhou) |
| 1987 | Konfrontace, Vysočanské dvorky, Praha |
| 1989 | Staré Hrady (s malířkou Vlastou Dlouhou) |
| 1990 | Česká alternativa, ÚLUV, Praha |
| 1991 | Divadlo a Loutka – česká scénografie, Galerie pod Kostí; Les Artistes a la Bastille, Espace Keller, Paříž |
| 1993 | Analogie II, Galerie Knapp, Lausanne (s architektem Miroslavem Šikem) |
| 1998 | Galerie Hilde Leiss, Hamburk (s Evou Eisler a Janem Adamem); Příběhy, Oblastní galerie a muzeum, Jičín (s malířem Petrem Sísem) |
| 2000 | Heads and Tails, Gallery The Easel, Madras, Indie (s malířem D. Singhem Ebenezerem) |
| 2002 | Česká loutka, Císařská konírna, Praha; Boučkův statek, Malá Skála (s fotografem Petrem Rošickým) |
| 2004 | Česká loutka, Moravská galerie, Brno; Galerie Idées d’Artistes, Francie; Art Prague, Praha |
Loutky pro představení
| 1982 | Posvícení v Hudlicích |
| 1984 | Krysař (se studenty 4. ročníku DAMU, režie Jiří Břeněk) |
| 1985 | Hobit (se studenty 4. ročníku DAMU, režie Ctibor Turba) |
| 1988 | Oberon, Divadlo dětí Alfa, Plzeň (režie Tomáš Dvořák, František Váša) |
| 1990 | Lumen, Théâtre des Montreurs d’Images, Ženeva |
| 1992 | Don Šajn, Divadlo pod věží, Jičín |
| 1993 | Ukradený měsíc, Divadlo AGNEZ, Česká Lípa |
| 2020 | Boj o oheň, Naivní divadlo v Liberci |
Filmografie
| 1989 | Oberon (režie Viktor Polesný) |
| 1990 | Ticho, které bolí (režie Vladimír Michálek) |
| 1992 | Faust na nitích (režie Michal Baumbruk) |
| 1993 | Krajina s ohněm (režie Ivan Vojnár) |
| 1996 | Zapomenuté světlo (výtvarník, postava Francka, režie Vladimír Michálek) |
| 1998 | Praha očima... (postava Gurua, povídka Karty jsou rozdány, režie Vladimír Michálek) |
| 1999 | Indické mimikry P.K. (režie Richard Balous) |
| 2021 | Společenstvo vlastníků (režie Jiří Havelka) |
Odkazy
Reference
- ↑ a b Biografie. Osobní stránky Petra Kavana
- ↑ a b c d e Petr Kavan. Profil na ArtForum
- ↑ Krátká návštěva. Výstava Galerie Kuzebauch, Praha, 19. 7. – 6. 9. 2019
- ↑ Společenstvo vlastníků. Divadelní představení Vosto5
- ↑ Otázky jsou odpovědi. Katalog k výstavě. Klášter premonstrátů na Strahově v Praze, Praha 2000, s. 94
Literatura
- Otázky jsou odpovědi. Katalog k výstavě. Praha: Klášter premonstrátů na Strahově v Praze, 2000.
- Rozmluvy s kamenem. Katalog k výstavě. Liberec: Severočeské muzeum v Liberci, 2001.
- Černý kámen. Katalog k výstavě. Praha: Galerie BAYER & BAYER, 2005.
Externí odkazy
- Osobní stránky
- Petr Kavan na Gallery.cz
- Petr Kavan ve Filmové databázi
- Petr Kavan v informačním systému abART
- Na plovárně s Petrem Kavanem (Česká televize, 6. 4. 2004)
- Bydlení na statku v Českém ráji sochaře Petra Kavana (Novinky.cz, 12. 2. 2009)
- Petr Kavan vystavuje v Praze rozměrné minimalistické sochy z černé žuly (Designmag.cz, 22. 7. 2019)
- Sochař Petr Kavan odjel do Indie a objevil kouzlo černé žuly (Materialtimes.com, 29. 8. 2019)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“