Petr Kavan (výtvarník)

Petr Kavan
Narození14. srpna 1949 (73 let)
Liberec
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
VzděláníVŠE
Povolánísochař a řezbář
Příbuznímanželka Galina roz. Čermáková (1973–)
synové Matyáš a Ondřej
OvlivněnýIndie, Hinduismus
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Petr Kavan (* 14. srpna 1949 Liberec) je český sochař a řezbář, známý především svými skulpturami ze žuly a sadami vyřezávaných dřevěných loutek. Dlouhá léta žil v jižní Indii, kde čerpal inspiraci pro svou tvorbu. Ve svých dílech často spojuje protiklady a konfrontuje vlastní představy s historickými a kulturními hodnotami.[1]

Život

V letech 1967–1973 vystudoval obor zahraniční obchod na pražské VŠE,[2] kterému se ovšem věnoval jen krátký čas po dokončení školy. Změnu ve svém dosavadním směřování zaznamenal na vojně, kde jej brněnský sochař Pavel Kostrhun seznámil s řezbářskou technikou.[2] První veřejnou prezentaci jeho děl mohli návštěvníci zhlédnout v červnu roku 1981, kdy společně s fotografem Tarasem Kuščynským vystavoval v pražské Výstavní síni Kotva. V roce 1996 podnikl naslepo svou první cestu do Indie, kde se na další léta také usadil a pravidelně zde i tvořil. V tamilnáduském městě Mamallapuram, které je tradiční místem kameníků pracujících s tamní černou žulou, si o rok později zřídil malou dílnu. Techniku si osvojil a v pozdějších pracích ji často kombinoval s bronzem.[1] Ve své dílně Kavan vyučoval i mladé zájemce o toto řemeslo.

Žulové skulptury ve městě Mamallapuram

Poslední výstava děl Petra Kavana nazvaná Krátká návštěva proběhla ve dnech 19. 7. až 6. 9. 2019 v pražské galerii Kuzebauch.[3] Jeho sochy se objevily ve filmu Vladimíra Michálka Zapomenuté světlo (1996). Kromě žulových a dřevěných skulptur vytvořil Kavan také početný soubor dřevěných loutek z pohádek, historie či mytologie. Roku 1982 spoluzaložil loutkový divadelní soubor Pedluke Pedluke, v rámci kterého si vyzkoušel i roli loutkoherce. Loutky mohli návštěvníci zhlédnout v letech 2012 až 2022 ve Valdické bráně v Jičíně. V lednu 2023 se konala derniéra představení divadla Vosto5 Společenstvo vlastníků,[4] ve kterém hrál postavu Kubáta.

Za svou kariéru vystřídal umělec mnoho profesí – úředníka zahraničního obchodu, trenéra žákovského hokejového oddílu, restaurátora starožitného nábytku nebo topiče, kterým se stal na nátlak úřadů.[2]

V současnosti žije již trvale na svém statku v Malé Lhotě v Českém ráji, který zakoupil roku 1984. V minulosti zde pravidelně pořádal různá společenská setkání či letní divadelní a výtvarné tábory pro děti,[2] vystupovala zde i kapela Lucie.[5] Je ženatý, se svou ženou Galinou roz. Čermákovou má syny Matyáše a Ondřeje.[2]

Tvorba

Samostatné výstavy

1983Břeclav
1986Muzeum moderního umění Louisiana, Kodaň
1988zámek Sobčice; Divadelní festival v Plzni
1990Galerie U melouna, Praha; Galerie Pod Kostí
1991Galerie Stodola, Český Krumlov; Sto let světové výstavy, Praha
1992zámek Humprecht
1994festival Divadlo v pohybu, Dům pánů z Fanálu, Brno
1995Dům pánů z Kunštátu, Praha; zámek Mnichovo Hradiště
1996zámek Mnichovo Hradiště; zámek Crosville-sur-Douve, Francie; Kodaň – evropské kulturní město, Taarstrup
1997Hildesheim, Německo; Mamallapuram, Indie; zámek Mnichovo Hradiště
1999Galerie Půda, Lomnice nad Popelkou
2000Manhattan; Galerie Gambit, Praha; Otázky jsou odpovědi, Strahovský klášter, Praha; Manhattan a kamenné mísy, Palác Karlín, Praha
2001Rozmluvy s kamenem, Severočeské muzeum, Liberec
2002Galerie Nostress, Praha; Galerie Hilde Leiss, Hamburk
2005Černý kámen, Galerie BAYER & BAYER, Praha
2010Šolcův statek; lapidárium, Sobotka
2012–2022Valdická brána, Jičín
2019Krátká návštěva, Galerie Kuzebauch, Praha

Společné výstavy

1981Výstavní síň Kotva, Praha (s fotografem Tarasem Kuščynským)
1983zámek Valtice (s fotografem Pavlem Hudcem); Karlštejn (s malířkou Vlastou Dlouhou)
1987Konfrontace, Vysočanské dvorky, Praha
1989Staré Hrady (s malířkou Vlastou Dlouhou)
1990Česká alternativa, ÚLUV, Praha
1991Divadlo a Loutka – česká scénografie, Galerie pod Kostí; Les Artistes a la Bastille, Espace Keller, Paříž
1993Analogie II, Galerie Knapp, Lausanne (s architektem Miroslavem Šikem)
1998Galerie Hilde Leiss, Hamburk (s Evou Eisler a Janem Adamem); Příběhy, Oblastní galerie a muzeum, Jičín (s malířem Petrem Sísem)
2000Heads and Tails, Gallery The Easel, Madras, Indie (s malířem D. Singhem Ebenezerem)
2002Česká loutka, Císařská konírna, Praha; Boučkův statek, Malá Skála (s fotografem Petrem Rošickým)
2004Česká loutka, Moravská galerie, Brno; Galerie Idées d’Artistes, Francie; Art Prague, Praha

Loutky pro představení

1982Posvícení v Hudlicích
1984Krysař (se studenty 4. ročníku DAMU, režie Jiří Břeněk)
1985Hobit (se studenty 4. ročníku DAMU, režie Ctibor Turba)
1988Oberon, Divadlo dětí Alfa, Plzeň (režie Tomáš Dvořák, František Váša)
1990Lumen, Théâtre des Montreurs d’Images, Ženeva
1992Don Šajn, Divadlo pod věží, Jičín
1993Ukradený měsíc, Divadlo AGNEZ, Česká Lípa
2020Boj o oheň, Naivní divadlo v Liberci

Filmografie

1989Oberon (režie Viktor Polesný)
1990Ticho, které bolí (režie Vladimír Michálek)
1992Faust na nitích (režie Michal Baumbruk)
1993Krajina s ohněm (režie Ivan Vojnár)
1996Zapomenuté světlo (výtvarník, postava Francka, režie Vladimír Michálek)
1998Praha očima... (postava Gurua, povídka Karty jsou rozdány, režie Vladimír Michálek)
1999Indické mimikry P.K. (režie Richard Balous)
2021Společenstvo vlastníků (režie Jiří Havelka)

Odkazy

Reference

Literatura

  • Otázky jsou odpovědi. Katalog k výstavě. Praha: Klášter premonstrátů na Strahově v Praze, 2000.
  • Rozmluvy s kamenem. Katalog k výstavě. Liberec: Severočeské muzeum v Liberci, 2001.
  • Černý kámen. Katalog k výstavě. Praha: Galerie BAYER & BAYER, 2005.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Mahabalipuram pano2.jpg
Autor: Ssriram mt, Licence: CC BY-SA 3.0
Panoramics of temples in India