Petr Kersch

Ing. Petr Kersch
Narození15. února 1934
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí3. července 2021 (ve věku 87 let)
Povoláníspisovatel a chemik
Témataliterární činnost a chemie
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Petr Kersch (15. února 1934 Praha3. července 2021[1] Děčín[zdroj?]) byl český spisovatel.

Stručný životopis

Dětství prožil a gymnázium vystudoval v západočeských Blovicích a v Plzni. Po absolvování Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (1957) pracoval v oblasti výzkumu a vývoje zaměřené na chemii kovů. Působil také několik let jako středoškolský učitel odborných předmětů. Od roku 1971 žil v Děčíně. Literárně činný byl od roku 1991, kdy začal publikovat v denním tisku články, ve kterých se zabýval popularizací vědy a techniky (v té době např. Severočeské noviny).

Tvorba

Po roce 1996 začal publikovat krátké povídky a fejetony ve víkendových přílohách deníků, jako byly např. Zemské noviny, České Slovo, MF Dnes, a také v týdenících Klatovský týdeník, Naše město (Děčín), Noviny Děčínska. Několik povídek bylo uveřejněno v literárních časopisech, např. Weles (Brno), Pandora (UJEP, Ústí nad Labem) apod.

Ocenění v soutěžích

Svými povídkami se zúčastnil několika literárních soutěží pro amatéry, ve kterých získal ocenění, jako např. I. cenu za povídku Milovaným rodičům (Literární Šumava 1998), II. cenu za povídku Nejste na světě sami (Literární Šumava 1999), I. cenu za povídku Notes (Literární Varnsdorf 2000), I. cenu za povídky Vodnář, Střelec a Blíženci (Proseč Terézy Novákové 2003).[zdroj?]

Dosud vydané knihy

Knižně byly vydány (vlastním nákladem autora) dva povídkové soubory: Zlatý časy (2002) a Zvěrokruh a jiné povídky (2003). V roce 2009 vydalo nakladatelství Tribun EU Brno knižní výběr Kerschových fejetonů, nanopovídek a nových povídek pod názvem Pátrání. V roce 2010 vydalo nakladatelství AlfaOmega Praha novelu Svědectví. V roce 2015 vydalo nakladatelství Akropolis Praha (Jiří Tomáš) sbírku povídek pod titulem V záři zvěrokruhu; do tohoto díla byly převzaty všechny povídky se „zvěrokruhovými“ názvy, publikované v roce 2003 (viz výše) a bylo přidáno 6 povídek nových. V listopadu 2016 plzeňské vydavatelství Pro Libris vydalo samostatnou publikaci v edici Ulita: Kerschovu novelu s názvem Roztomilý diblík.

  • Zlatý časy – Sbírka povídek pod titulem Zlatý časy obsahuje celkem osmnáct kratších povídek, seřazených podle časové osy: děj prvních tří povídek (Učitel a žák, V cisterně, Notes) se odehrává v době Protektorátu, další povídky jsou umístěny do šedesátých a sedmdesátých let reálného socialismu, následující (hlavní) skupina próz je zaměřena na nedávnou postsametovou nebo současnou dobu. Závěrem přidal Petr Kersch dvě povídky rázu sci-fi (Nejste na světě sami a Tamagoči), které však připomínají, že zobrazované budoucno je už vlastně tady a teď. Kritika i čtenáři přijali Zlatý časy se zájmem a ocenili především vypravěčské umění autora, jeho schopnost stupňovat napětí, překvapit čtenáře pointou nebo zakončením, při kterém se čtenář přistihne, že o postavách z povídky přemýšlí, i když povídka skončila. V neposlední řadě se už v těchto povídkách jejich autor osvědčil jako psychologický analyzátor lidského utrpení, laskavosti, zamilovanosti mládí a životaschopnosti stáří.
  • ¨Zvěrokruh a jiné povídky – Ve Zvěrokruhu a jiných povídkách, obsahujícím 12 + 3 povídky, zdokonalil Kersch svoji prózu i po jazykové stránce, přidal svým postavám na nadčasovém, mnohdy až symbolickém významu, a vyzkoušel umístit děje do prostředí sice stále skutečných, ale neobvyklých reálií.[zdroj?]
  • Pátrání –(vydalo nakladatelství Tribun EU Brno, 2009, edice Knihovnicka.cz) je autorským almanachem. Z asi stopadesáti fejetonů a nanopovídek Kersch vybral a za pomoci nakladatelského editora (Adam Kovář) uspořádal 34 krátkých próz, dotýkajících se současnosti (např. fejeton Úspěch a zásluhy), minulosti (Dopis z Terezína) i budoucnosti (Pan Liong); knihu pak uzavírá šest delších povídek, z nichž Lev a Panna jsou převzaty ze souboru Zvěrokruh a zbývající čtyři jsou nové, do té doby nikde jinde neotištěné.
  • Svědectví – Novela vyšla v listopadu 2010 u nakladatelství ALFA-OMEGA. Námětem novely je dramatický příběh ze tří květnových dnů pětačtyřicátého roku, odehrávající se v západočeském městečku těsně před příchodem americké armády, osvobozující v té době Plzeňsko. V lednu 2010 novelu Svědectví také ocenila Nadace RWE & Barrandov Studio a. s. v soutěži o nejlepší filmovou povídku a nejlepší filmový scénář.
  • V záři zvěrokruhu ––Sbírku 18 povídek vydalo nakladatelství Akropolis Praha 5 v roce 2015. Prvých dvanáct povídek bylo převzato ze sbírky Zvěrokruh a jiné povídky, která vyšla v omezeném nákladu už v roce 2003. Doplňující šestice nových povídek byla vybrána z nejnovější Kerschovy tvorby. Příběhy povídek Paní Hessová, Sníh a Na vycházce se odehrávají na Plzeňsku v minulosti, konkrétně v roce 1930, 1942 a v dubnu 1945. Děje povídek zbývajících, s názvy Dovolená v Řecku, V sousedství a Ve vlaku, umístil autor do téměř současné doby.
  • Roztomilý diblík – Novelu vydalo v listopadu 2016 literární sdružení Pro libris při Městské knihovně Plzeň jako 45. svazek edice Ulita. Novela uvádí příběh tří mladíků, který se odehrává v západočeském městečku v protektorátní době (léto 1942). Ábel je Žid, Erik a Evžen jsou jeho kamarádi árijci. Hodlají svého kamaráda zachránit a usilují o to, aby se ještě před nástupem do transportu do koncentračního tábora oženil s nežidovkou. Mají za to, že ve smíšeném manželství jejich druh nebude deportován. Tento naivní plán nemůže vyjít, ale způsobí, že Ábel a Marcela se stanou milenci na život i na smrt.

Weby a rozhlas

Petr Kersch v období 2001–2010 publikoval své prózy i na internetovém mediálním prostoru (Neviditelný pes/Lidové noviny, Dobrá adresa, Pozitivní noviny). Některé jeho povídky (Autodráha, Býk, Sardinky, Dovolená v Řecku, Do štědrovečerní noci, Něco na hlavu, Naše rodina o Vánocích) byly čteny v rozhlasové úpravě na vlnách Českého rozhlasu 5 (České Budějovice) a Českého rozhlasu 2 (Praha), interprety byli přední herci Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, režisérem Luboš Koníř z Českého rozhlasu 5. Ten také režíroval Kerschovu rozhlasovou hru Vši, napsanou podle stejnojmenné Kerschovy povídky, a rozhlasovou hru Wanda – obě hry ze školního prostředí.

Recenze

Příkladem zevrubnější literární kritiky Kerschovy prozaické tvorby může být recenze uveřejněná dva roky po vydání sbírky povídek Zlatý časy v časopise Weles (č. 17, 17. 10. 2003). Jakub Grombíř tam mimo jiné píše: „Z povídek této sbírky promlouvá často pedagog – a dodejme hned, že mimořádně dobrý pedagog. Svědčí o tom jeho schopnost empatie, s níž ukazuje, že ona proklínaná mladá generace to nemá nijak lehké ve světě, který jakýkoli projev citu pokládá za nahrávku na zdrcující smeč. V Kerschových povídkách často dochází k dorozumění právě mezi těmi nejmladšími a nejstaršími: obě tyto skupiny jsou jaksi vyvrženy z okolního pragmatického shonu ... Kersch se umí dívat a hlavně sdělovat viděné občas lépe, než mnohý etablovaný prozaik ... Jde o knihu pozoruhodnou, díky schopnosti autora oslovit také ty čtenáře, kteří po knize sahají jen příležitostně.“[zdroj?]

Čerstvější recenzi otiskl literární časopis Host (č.7, roč.2010). Autor recenze Vlastimil Čech hodnotí Pátrání (vydalo nakl. Tribun EU Brno, listopad 2009) jako ukázku spontánního vyprávěcího stylu s vynikajícím vstřícným přístupem ke čtenáři. Naopak autorovi vytkl nedostatky v gradaci a pointě. Vedle velmi zdařilých zakončení je v některých povídkách „...dramatický náboj stavebního materiálu v závěru doslova rozžvaněn“.[2]

Další recenzi, která se zabývá Pátráním také po literárně jazykové stránce, uveřejnil měsíčník Plzeňský literární život (č.11, roč 2010, autor recenze Vojtěch Němec). Recenzent oceňuje na této sbírce próz zejména autorovu ironii až uštěpačnost, zejména pak pozitivně hodnotí ty prózy, ve kterých Kersch působivě vzpomíná na dobu Protektorátu a lidské osudy s tou dobou spojené.[zdroj?]

Odkazy

Reference

  1. GARDAVSKÝ, Vladimír. Petr Kersch čerpal inspiraci z Plzeňska. Plž – Plzeňský literární život. Plzeň: Knihovna města Plzně, roč. 20 (2021), č. 10, s. 23. ISSN 1213-9890. Dostupné online.
  2. ČECH, Vladimír. Přítomností do minulosti. Host. 2010-09-10, s. 80–81. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 1211-9938. 

Literatura

  • Literární Šumava 1998, Sborník vyhodnocených prací, Městská knihovna Klatovy (1998)
  • Literární Šumava 1999, Sborník vyhodnocených prací, Městská knihovna Klatovy (1999)
  • Tanec na hladině ticha, Almanach literární soutěže Literární Varnsdorf 2000, MěK Varnsdorf
  • Krásné bolesti, sborník autorské soutěže. 35. Moravský festival poezie, Valašské Meziříčí 1999
  • Jakub Grombíř: Povídky z kapsy pracovního pláště (recenze (8)),Weles, literární revue č. 17/2003
  • Vladimír Novotný: Listování ve slovníku, Plzeňský literární život, č. 10/2003
  • Vladimír Novotný: Mohl by se psát Kersch z Blovic, Plzeňský literární život, č. 2/2004
  • Vladimír Novotný: Zdravice do Děčína, Plzeňský literární život, č. 5/2009
  • Vladimír Pavel: Pan Petr Kersch podruhé, Blovické noviny, 22. 8. 2003
  • Václav Franc: Petr Kersch – Zvěrokruh a jiné povídky, Zlatý časy (literární poznámka), Kobra, kulturní časopis Jičínska, č. 1/2005
  • Rozhovor Jiřího Plocka s Petrem Kerschem pro Kulturní noviny: [1] Archivováno 9. 12. 2010 na Wayback Machine., 18. 4. 2010.
  • Interview s Petrem Kerschem v severočeských denících Labe-Vltava-Press (Ústecký deník, Děčínský deník a dal.) ze dne 1. října 2015 (red. Radek Strnad)
  • Překvapení jménem Kersch: recenze Milana Blahynky v LUK (příloha Haló novin) ze dne 2. března 2016

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“