Petr Kopal

Reverendus Dominus Petr Kopal
1. kooperátor a proboštský vikarista Královské kolegiátní kapituly na Vyšehradě
Petr Kopal v roce 1904
Svěcení
Kněžské svěcení	25. července 1859, Hradec Králové
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	1859-1860 prozatímní kaplan v Jablonci nad Jizerou 1860-1866 vězeňský kaplan (kooperátor) ve věznici Valdice u Jičína 1866-1871 kaplan v Bohdanči u Pardubic 1871 kaplan v Církvici u Kutné Hory 1871-1882 farář v Kozlech u Loun podzim 1877 až léto 1878 působil deset měsíců v Praze v redakci časopisu Čech 1882-1916 1. kooperátor a proboštský vikarista vyšehradské kapituly (asi od r. 1893-4 již ne kooperátor) 1916-1917 emeritní vikarista na Vyšehradě
Osobní údaje
Datum narození	2. července 1834
Místo narození	Držkov Rakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí	30. ledna 1917 (ve věku 82 let)
Místo úmrtí	Praha-Vyšehrad Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	na Vyšehradském hřbitově
Povolání	spisovatel, katolický kněz a redaktor
Podpis
Řády a ocenění	arcibiskupský notář (uvádí se od r. 1898), čestný konsistorní rada (od 1905), kříž Pro Ecclesia et Pontifice (od 1910)
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

J.M. can. Petr Kopal (2. července 1834 Držkov^[1] – 30. ledna 1917 Praha-Vyšehrad^[2]), byl český římskokatolický duchovní, novinář, redaktor a spisovatel. V letech 1882–1916 byl proboštským vikaristou Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.

Narodil se v Držkově na Železnobrodsku jako první z devíti dětí v rodině chalupníka, krupaře, pekaře a příležitostného obchodníka Petra Kopala (* 1808) a jeho ženy Anny (* 1815), rozené Knopové. Od roku 1844 chodil do školy na „handlu“ v německojazyčných Vrkoslavicích u Jablonce nad Nisou, později se učil ve Smržovce (Morchenstern) u učitele a kantora Franze Vorbacha. V letech 1847–1855 absolvoval gymnázium v Jičíně. V letech 1855–1859 studoval v kněžském semináři v Hradci Králové. Na kněze byl vysvěcen 25. července 1859 v Hradci Králové. Primici sloužil 7. srpna 1859 v Zásadě, v kapli sv. Prokopa.

Poté byl postupně kaplanem v několika venkovských farnostech a vězeňským duchovním ve Valdicích. Na svých působištích vystupoval jako český vlastenec, což se u některých jeho nadřízených nesetkalo s pochopením. Následkem toho bylo v roce 1871 jeho přeložení do německojazyčného prostředí – na faru do Kozlů u Loun.

Od roku 1877 byl přispěvatelem, později redaktorem a vedoucím redaktorem deníku Čech, do kterého psal úvodníky, fejetony a psal do kulturní, hospodářské, soudní a deníkářské rubriky. Ve svých příspěvcích vystupoval s razantní kritikou postavení církve v Rakousku. Tyto jeho aktivity, společně s podporou češství, jej dostaly před soud. Od vězení jej nakonec uchránila milost, udělená císařem. V roce 1882 pak tehdejší vyšehradský probošt Karlach prosadil Kopalovo jmenování kooperátorem a proboštským vikaristou při vyšehradské kapitule.

Dále založil a redigoval Obranu víry (1884–1893) s přílohou Kalendář pro živé a mrtvé duše (již od 1877), či časopis Vychovatel (1885–1890). Jeho nejúspěšnějším počinem byly „krejcarové“ lidové čtrnáctideníky Kříž a Maria, které redigoval od založení v roce 1894 do své smrti. Oba tyto časopisy vycházely v desetitisícových nákladech a svého zakladatele přežily o celé čtvrtstoletí. Díky své dobré znalosti románských i slovanských jazyků čerpal aktuální látku z mnoha cizích zdrojů. V roce 1910 přeložil z francouzštiny životopis Jany z Arku.

Kopalova literární tvorba byla zaměřena zejména apologeticky na obranu katolické víry, proti opouštění církve a nemocem moderní doby (sociální důsledky stěhování do měst, rozpadu tradiční soudržné společnosti, vliv tovární práce, česko-německé vztahy). Texty vycházely z dobré znalosti lidového prostředí, často byly obratně psané a většinou měly silný sociální rozměr. Svá díla psal zejména pro publikaci v různých periodikách a sociální otázka se postupně stala jedním z jeho hlavních témat. Prózou přispíval například do periodika Vlasť, které redigoval kněz Tomáš Škrdle, průkopník křesťansky orientovaného socialismu. Roku 1884 začal vydávat apologetické periodikum Obrana víry. V roce 1902 začaly v Cyrillomethodějské knihtiskárně a nakladatelství V. Kotrba, s jehož majitelem se Kopal přátelil, vycházet jeho sebrané spisy (Mojžíš, Sebevražednice, Do Kartouz – Matčina kletba a Memoáry kocoura, Chudý boháč, Devatero řemeslo a desátá žebrota, Miroslavín aneb rozluštění otázky sociální aj.), ale přes svůj název zahrnuly jen část jeho tvorby. Nadšenou předmluvu ke spisům napsal Kopalův velký obdivovatel, kněz a spisovatel Jindřich Šimon Baar. Pro poznání života v Kopalově rodišti v 19. století – a také česko-německých poměrů – je zajímavý autobiografický text Z mého života (1894), zatímco zejména Kopalovu redaktorskou práci popisuje posmrtně vydaná Autobiografie (1919). Z literárních historiků se Kopalovi věnoval v poslední době pouze Martin C. Putna v díle Česká katolická literatura 1848-1918.^[3]

Petr Kopal zemřel 30. ledna 1917 a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově nedaleko presbytáře chrámu sv. Petra a Pavla.

• Chudý boháč
• Bedřiškov (pokračování Chudého boháče)
• Farář z Černodola (částečně autobiografické)
• Apoštol trhanů (částečně autobiografické)
• Miroslavín
• Samovrazi
• Apostati
• Defraudant
• Mojžíš
• Do Kartouz

• Říše Ducha svatého
• Umučení Páně
• Vzkříšení

• LEJSEK, Jan; TICHÝ, Borek: Kněz a literát Petr Kopal, in Teologické texty 2009/4 (dostupné online)
• PUTNA, Martin C.: Česká katolická literatura 1848–1918. Praha, Torst 1998, s. 187‒191.

• Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Kopal na Wikimedia Commons
• Petr Kopal v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Teologické texty