Petr Kropáček

Ing. arch. Petr Kropáček
Karikatura Petra Kropáčka od Bedřicha Piskače (Pestrý týden, 1928)
Narození	14. července 1889 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. září 1931 (ve věku 42 let) Praha Československo Československo
Příčina úmrtí	apendicitida
Alma mater	Česká polytechnika v Praze
Povolání	architekt, designér,scénograf, spisovatel
Choť	Marie, roz. Krausová
Příbuzní	Pavel Kropáček (syn)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Kropáček, také Petr Kropacek, literární pseudonym Pavel Neri, (14. července 1889 Praha – 10. září 1931 Praha^[1]) byl český architekt, designér a podnikatel, který navrhoval stavby, jejich interiéry, divadelní scény a věnoval se rovněž literární tvorbě.

V letech 1908-1913 vystudoval architekturu na pražské technice. Téhož roku se svými spolužáky a vrstevníky Josefem Gočárem a Pavlem Janákem založil v Praze na Starém Městě ve Veleslavínově ulici 3 Pražské umělecké dílny, v nichž experimentovali s kubismem, Kropáček navrhoval například nábytek. Téhož roku 1913 se v Praze oženil s Marií, rozenou Krausovou, bydleli na Vinohradech.^[2] Po skončení první světové války odjeli do Jižní a Střední Ameriky, pobývali v Argentině, Bolívii a v Mexiku. Kropáček navrhoval dělnické domy při plantážích. V jiných projektech neuspěl, a proto se roku 1920 vrátil do Prahy.

Kropáček navrhoval obytné nájemní domy a vily, z veřejných budov školy a lázeňské stavby, vesměs ve strohém funkcionalistickém stylu. Projektoval také interiéry a divadelní scény. Jako scénograf začínal již v letech 1911–1914, podílel se na založení avantgardního Divadla Umění.

Věnoval se i literární a dramatické tvorbě, psal cestopisné stati, pod pseudonymem Paul Neri napsal drama Stavba a komedii Mystifikace.

Byl členem SVU Mánes a vystavoval na jeho členských výstavách.

• Syn Pavel Kropáček (* 30.10.1915 Praha, † 27. 2. 1943 Osvětim) vystudoval dějiny umění a stal se historikem a teoretikem umění. Protože byl po matce Žid, byl roku 1942 deportován do ghetta v Terezíně a odtud do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.

• Jubilejní palác, Lázně Bohdaneč (1922, později přestavěn)
• Nájemní dům, Jankovcova čp. 68/VII., Praha - Holešovice (1924-1926)
• Gymnázium P. Horova, Michalovce (1924–1931)
• Česká menšinová jednotřídní škola, Zahrádka (1925-1926)
• Dům pro státní zaměstnance, ulice 9. května čp. 648, Litomyšl (1925–1926)
• Nájemní domy, Sudoměřská čp. 1649-1650-1651/XI., Praha XI. - Žižkov (1926-1929)
• Nájemní domy, Žerotínova čp. 1641-1642/XI., Praha XI. - Žižkov (1927)
• Státní dívčí měšťanská škola, Kuzmányho 6, Košice (1928)
• Rohový nájemní dům ing. Eug. Syrovátky s interiéry lóže svobodných zednářů, Trojanova čp. 336/II a Gorazdova 12, Praha-Nové Město (1928-1929)^[3]
• Přestavba hotelu Central a návrh sálu Komorního divadla (sál zanikl po roce 1976), Hybernská čp.1001/II., Praha 2 - Nové Město, přestavba secesní budovy (1929)
• Návrh vily pro dr. Edvarda Beneše v Sezimově Ústí (1930) - nerealizován, strohý styl se objednavateli nelíbil
• Tyršovy školy, Mánesova čp. 1526, Česká Lípa (1930-1931)

• VLČEK, Pavel; HILMERA, Jiří. heslo Kropáček, Petr. In: VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8. S. 343.
• BAŤKOVÁ, Růžena (ed.) a kolektiv: Nové Město a Vyšehrad. Academia Praha 1998, s. 305-306

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Kropáček na Wikimedia Commons
• ArchPavouk Archivováno 19. 12. 2022 na Wayback Machine.
• Litomyšlský architektonický manuál
• Petr Kropáček v informačním systému abART