Petr Květina

doc. Mgr. Petr Květina, Ph.D.
Narození19. dubna 1976 (47 let)
Hradec Králové
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materFilozofická fakulta Masarykovy univerzity
Povoláníarcheolog
RodičeJaroslav Květina
PříbuzníJan Květina (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Petr Květina (*19. dubna 1976, Hradec Králové[1]) je český archeolog a vysokoškolský pedagog. Zaměřuje se na období neolitu, na teorii poznání archaických společností a koncept studia minulosti bez písemných pramenů.[2]

Životopis

Narodil se roku 1976 jako nejstarší syn farmaceuta Jaroslava Květiny. Jeho mladším bratrem je historik a politolog Jan Květina. Vystudoval archeologii na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V roce 2000 obhájil diplomovou práci Neolitická sídliště na Chrudimsku a jejich vzájemné vztahy a získal magisterský titul. V roce 2006 získal doktorát na Ústavu pro pravěk a ranou dobu dějinnou FF UK.[3] V roce 2017 se habilitoval na FF UK a stal se docentem.[4]

Je členem Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Praze, zástupce ředitele ústavu a vedoucí oddělení archeologie pravěku.[2][5]

V roce 2021 vystupoval proti údajné rekonstrukci obličeje svaté Ludmily.[6][7] Autoři rekonstrukce obličeje svaté Ludmily reagovali příspěvkem publikovaným v prestižním odborném časopise Digital Applications in Archeology and Cultural Heritage, který kritiku Petra Květiny vyvrátil.[8][9] Přispívá nejen do odborných časopisů (Archeologické rozhledy), ale i populárně naučnými články do časopisu Respekt.[10][11][12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=60906456&subjektId=694613&spis=383565
  2. ↑ a b ARUP. doc. Mgr. Květina Petr, Ph.D. [online]. [cit. 2023-02-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ ARUP. doc. Mgr. Květina Petr, Ph.D. [online]. [cit. 2023-02-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ UNIVERZITA, Masarykova. doc. Mgr. Petr Květina, Ph.D. – Životopis. Masarykova univerzita [online]. [cit. 2023-02-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ Petr Kvetina | Institute of Archaeology, Praha, Czech Republic - Academia.edu. bylany.academia.edu [online]. [cit. 2023-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Falešná tvář světice. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2023-02-17]. Dostupné online. 
  7. ↑ JZA. Přišli vědci s podobou sv. Ludmily? Pochybnosti o pravosti lebky i metodě! upozornil archeolog. Blesk.cz [online]. 2021-11-20 [cit. 2023-02-17]. Dostupné online. 
  8. ↑ MORAES, Cicero; ŠINDELÁŘ, Jiří; GALASSI, Francesco M. Ludmila of Bohemia (ca. 860–921): Multidisciplinary considerations on her facial approximation. Digital Applications in Archaeology and Cultural Heritage. 2023-06, roč. 29, s. e00263. Dostupné online [cit. 2024-03-10]. DOI 10.1016/j.daach.2023.e00263. (anglicky) 
  9. ↑ ŠPONAR, jan. Svatá Ludmila 1100 let po smrti pomáhá léčit! Vědcům nevěřili, že odhalili její skutečnou podobu. Blesk.cz [online]. 2023-05-20 [cit. 2024-03-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ KVETINA, Petr. Květina, P. 2022. Tak promluvil Černý jelen. Respekt 33 (34):52-55.. www.academia.edu. 2022-01-01. Dostupné online [cit. 2023-02-17]. 
  11. ↑ KVETINA, Petr. Květina, P. 2022. Oregon nebo hrob! Příběh velkého putování přes prérie a hory v letech 1835–1865 Respekt 33 (11):52-55.. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2023-02-17]. 
  12. ↑ KVETINA, Petr. Květina, P. 2021. Umění, které neslo smrt. Respekt 32 (34):54-57.. Respekt. 2021-01-01. Dostupné online [cit. 2023-02-17]. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“