Petr Markov

Petr Markov
Narození25. srpna 1945 (78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníherec, textař, publicista, filmař a scenárista
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Petr Markov (* 25. srpna 1945 Praha) je scenárista, spisovatel, dramatik, novinář a textař.

Život

Narodil se v pražských Strašnicích v rodině MUDr. Pavla Markova, což byl ruský emigrant, podplukovník Bílé armády, šlechtic z Novočerkassku, který přišel do Čech někdy kolem roku 1921 a díky nadaci prezidenta Masaryka tu vystudoval medicínu.[1][2] Jeho matku poznal otec v Praze. Později pracovala v jeho ordinaci jako zdravotní sestra.[1]

Otec byl báječný vypravěč, matka psala básně. Od nich zdědil literární nadání. Jeho směřování ovlivnili i rodinní přátelé z jejich bytového domu, ke kterým patřil filmový producent Karel Feix a barrandovský fotograf Miloslav Mirvald.[1] Na základní škole byl jeho spolužákem Vítězslav Hádl, pozdější hudební skladatel, pro kterého psal texty již od mládí.

Otec zemřel v jeho 13 letech. Matka poté pracovala ve skladu ČSAD. Místo kariéry u filmu pro syna chtěla solidní zaměstnání, a proto místo vysněné umělecké školy nastoupil nakonec na strojní průmyslovku v Karlíně.[1][2] Přesto v této době s kamarády zakládá malé divadlo a společně vystupují. Zvažuje studium FAMU, ale předpokládá, že bude vyžadována určitá životní zkušenost, a proto nastupuje do podniku ČKD Elektrotechnika.[1]

Ve volném čase píše básně i první komediální muzikál, který měl premiéru záhy po nástupu do vojenské služby. Pozitivní reakce publika ho utvrdily v názoru, že to je směr, kterým by měl jít. Velkou část vojenské služby se věnoval kultuře, kdy spolupracoval s různými armádními soubory a vedl kurzy veršování.[1]

Po ukončení vojenské služby vystudoval FAMU, katedru filmové a televizní scenáristiky a dramaturgie.[3] V letech 1971–82 pracoval jako scenárista Filmového studia Barrandov.[3] Dále, s kratšími přestávkami, vykonával svobodné povolání.[3] V letech 1995–96 působil jako reportér časopisu Story.[3] V roce 1997 byl kreativním ředitelem reklamní agentury.[3] Tři roky přednášel tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze.[3]

Má dvě dcery. Jeho první manželství se rozpadlo. Nyní žije s MUDr. Jitkou Mildnerovou.[3]

Bydlí ve vile nedaleko Slap, kterou navrhl architekt Stanislav Picek.[2][4]

Dílo

Scénáře celovečerních filmů:

  • Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1975)
  • Slunce, seno, jahody (1983)
  • Slunce, seno a pár facek (1988)
  • Slunce, seno, erotika (1991)
  • Ještě větší blbec, než jsme doufali (1994)

Knihy, v nichž převedl do literární podoby televizní seriály Miloše Macourka:

  • Konec vodníků v Čechách (1980)
  • Arabela (1982)
  • Létající Čestmír (německy 1984, česky 1991 a 2004)
  • Arabela a Rumburak (německy 1984, slovensky 1987)

Knihy, v nichž spolu se Zdeňkem Troškou převedli do literární podoby své filmy:

  • Slunce, seno, jahody (1991)
  • Slunce, seno a pár facek (1991)
  • Slunce, seno erotika (1992)

Ostatní literatura (výběr):

  • Tak to nebylo (1997)
  • Drby z lepší společnosti (1997)
  • Co ve Zlatíčkách nebylo (2003)
  • Přišel kostlivec k doktorovi (2005)

Muzikály (libreto a texty písní):

  • Zvonokosy (1983)
  • Miliónová láska (1988)
  • Jedna noc na Karlštejně (2005)
  • Hrátky s čertem (2006)
  • Cesta kolem světa za 80 dní (2008)
  • Baron Prášil (2010)
  • Casanova (2012)

Ostatní:

  • hudební komedie: Pofoukej mi jahody (tři díly)
  • rozhlasové a televizní hry a pohádky: Toulavý kufr, Dohazovač, Růže pro Pavlínu, Láďo, ty jsi princezna!, Čtverec mizení, Rubínová pohádka, Kam zmizela 55. ZŠ?
  • televizní pořady (scénáře): Zlatíčka (1998-2003), Na holky se nepíská, Slunce, seno, Helena (2004)
  • písňové texty: zhruba 450 textů

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f BAREŠOVÁ, Marie; DVOŘÁKOVÁ, Tereza Czesany. Generace normalizace [online]. Státní fond kinematografie, 2017 [cit. 2022-11-10]. S. 165–177. Dostupné online. 
  2. a b c SMÍŠEK, Zdeněk. Nepřehlédnutelný domov Petra Markova. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-08-08 [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g MARKOV, Petr. Biografie [online]. 2015 [cit. 2022-11-20]. Dostupné online. 
  4. SPÁČIL, Dušan. Jak žije scenárista filmu Jak utopit doktora Mráčka? Dům jako císař [online]. Blesk.cz, 2017-09-06 [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“