Petr Matějů

prof. PhDr. Petr Matějů, Ph.D.
Místopředseda Unie svobody
Ve funkci:
22. února 1998 [1] – leden 1999 [2]
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
20. června 1998 – 20. června 2002
Náměstek ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR
Ve funkci:
5. září 2006 [3] – únor 2007
Předseda Grantové agentury ČR
Ve funkci:
10. prosince 2008 [4] – 1. října 2014 [2]
PředchůdceJosef Syka
NástupceIvan Netuka
Stranická příslušnost
ČlenstvíUS-DEU (1998–2002)
Narození22. července 1950
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí16. června 2017 (ve věku 66 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Masarykova univerzita
Zaměstnánípolitik, sociolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Matějů (22. července 1950 Praha – 16. červen 2017 Praha[5]) byl český sociolog a politik, na přelomu 20. a 21. století poslanec Poslanecké sněmovny PČR za Unii svobody (ve straně zastával i post místopředsedy), v letech 2006 až 2007 náměstek ministryně školství a od roku 2008 do roku 2014 předseda Grantové agentury České republiky.

Biografie

Studium a pracovní kariéra

Vystudoval sociologii a teorii kultury na filosofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1972). V letech 1976–1998 pracoval v Sociologickém ústavu AV ČR (dříve Československá akademie věd). Počátkem 90. let měl spory s vedením AV ČR.[6]

V roce 1987 na základě pozvání R.M.Hausera absolvoval stáž na Department of Sociology University of Wisconsin-Madison v Madisonu. V letech 1994–2003 působil jako hostující profesor na Department of Sociology UCLA v Los Angeles, Northwestern University v Evanstonu a na dalších zahraničních univerzitách. Habilitoval se na fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v roce 1999, roku 2005 byl jmenován profesorem. Působil jako prorektor pro výzkum na Anglo-Americké vysoké škole v Praze (2003-05), byl zakládajícím členem a do 2006 předsedou think-tanku Institut pro sociálně ekonomické analýzy (ISEA). Od roku 2011 byl členem vědecké rady na Vysoké škole finanční a správní.[7] Podle databáze Web of Science byly jeho práce (bez sebecitací) citovány 158krát.[8]

Od konce 80. let se orientuje na problémy sociální mobility a stratifikace, zejména pak na vzdělanostní nerovnosti a roli vzdělání v životních šancích. Výrazně ovlivněn generací amerických sociologů kriticky rozvíjejících klasický Blau-Duncanův model procesu sociální stratifikace (Sewell, Haller, Portes, Hauser) se již na počátku své dráhy stal stoupencem „sociálně-psychologického modelu sociální stratifikace“, v jehož centru stojí jak sociálně-ekonomické, tak zejména sociálně-psychologické faktory „predikující“ dosažení vyššího vzdělání, jež je pak dominantním prvkem modelu vysvětlujícím sociálně-ekonomický status. Právě snaha aplikovat tento teoretický koncept úzce spjatý s rozvojem strukturního modelování jej již na konci 80. let přivedla k analýze stratifikačních procesů české společnosti, a to zejména v transformačním období. Do tohoto období lze zasadit i kritiku (zejména metodologickou) aplikace klasického Blau-Duncanova stratifikačního modelu na analýzu sociálního rozvrstvení české společnosti v pozdně komunistickém období.[9]

Orientaci na sociální nerovnosti na počátku 90. let rozšířil o subjektivní dimenzi sociální stratifikace a analýzu transformace a reprodukce elit v období post-komunistické transformace. V analýze společenských změn v transformačním období pak projevila jeho teoretická inspirace v teorii různých forem kapitálu Pierra Bourdieu. O tuto teorii opřel zejména analýzy cirkulace a reprodukce ekonomických, politických a kulturních elit provedené zejména na datech z projektu „Social Stratification in Eastern Europe after 1989 and Circulation of Elites“, na jehož přípravě a realizaci se společně s D. Treimanem a I. Szelényim a dalšími výrazně podílel.[9]

V této době, právě ve vazbě na koncepci více forem kapitálu, též formuluje a testuje tezi o konverzi sociálního a politického kapitálu na kapitál ekonomický jako dominantní strategie úspěchu v období post-komunistické transformace, a to zejména v oblasti reprodukce elit. V tomto období a ve stejném kontextu Matějů vnáší do mobilitní analýzy koncept subjektivní sociální mobility, jejíž analýzou se snaží přispět k pochopení proměn v životních šancích sociálních skupin a tříd, v jejichž objektivních charakteristikách v období transformace k žádným velkým změnám nedošlo. Zde lze vysledovat inspiraci v Darhrendorfově konceptu životních šancí, k níž se též otevřeně hlásí.[9]

Třetí teoretická inspirace, na níž dodnes staví analýzy vývoje v subjektivní dimenzi sociální stratifikace české společnosti, spadá do oblasti krystalizace norem distributivní spravedlnosti. Tato opět spíše sociálně-psychologická inspirace, kterou společně s americkým sociologem J. Klugelem “přeložili” do sociologického pojmosloví a zejména pak do testovatelné podoby (byl vyvinut model měření pro ideologie distributivní spravedlnosti), Matějů umožnila přispět k poznání vývoje představ o distributivní spravedlnosti v období postkomunistické transformace a peripetií přechodu od dominantní rovnostářské ideologie k ideologii zásluhové.[9]

Již na počátku 90. let inicioval zapojení České republiky do významných programů mezinárodních komparativních výzkumů širokého zaměření jako je International Social Survey Programme (ISSP) a Sociální spravedlnost, v oblasti vzdělání a dovedností pak EUROSTUDENT, International Adult Literacy Survey (IALS) a Programme for International Assessment of Adult Competencies (PIAAC). Spolu s Jiřím Večerníkem inicioval projekt Sociální trendy: výzkum – archivace – publikace – vzdělávání, v jehož rámci byl mimo jiné založen Sociologický datový archiv (dnes Český sociálněvědní datový archiv při Sociologickém ústavu AV ČR) a který vyústil v syntetizující „zprávu o české společnosti“ vydanou česky a anglicky.[9]

Veřejné a politické aktivity

Na počátku roku 1998 se stal členem nově vzniklé Unie svobody. Patřil ke skupině politiků Unie svobody, kteří do ní nepřestoupili z ODS, ale přišli do ní jako dosavadní nestraníci. Již v době před formálním ustavením Unie svobody byl spolu s dalším sociologem Jiřím Večerníkem autorem programových tezí, které pak US přijala na svém 1. republikovém shromáždění v únoru 1998.[10] Byl rovněž místopředsedou Unie svobody.[6]

Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za Unii svobody (volební obvod Východočeský kraj).[11] Byl členem sněmovního výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a předsedou podvýboru pro vědu a vysoké školy. V parlamentu setrval do voleb v roce 2002.[12] Soustředil se zejména na reformy vzdělávacího systému (v roce 2002 předložil návrh zákona o školném a finanční pomoci studentům (Zákon o změně ve financování studia na vysoké škole).

Se svou stranou se ale později rozešel. 21. června 2002 oznámil odchod z Unie svobody-DEU, přičemž ale vedení strany reagovalo s tím, že nezaplacením členských příspěvků beztak od 1. dubna 2002 již nebyl formálně jejím členem. Matějů odchod ze strany, kterou zakládal, odůvodnil ztrátou její původní identity.[13]

Za vlády Mirka Topolánka a vlády Jana Fischera působil od prosince 2008 jako předseda Grantové agentury České republiky a v letech 2007–2010 byl členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Zároveň působil v první vládě Mirka Topolánka jako náměstek ministryně školství Miroslavy Kopicové, později jako pracovník ministerského odboru koncepcí a analýz a garant projektu Reforma terciárního vzdělávání. Z funkcí na ministerstvu ho stáhl později ministr Ondřej Liška, který ho popsal následovně:„jako odborníka si ho vážím, ale arogantní způsoby, kterými prosazuje své myšlenky, jsou až kontraproduktivní.“ Kromě toho v této době byl vedoucím oddělení sociologie vzdělání a stratifikace v Sociologickém ústavu Akademie věd, vlastníkem soukromé výzkumné agentury ISEA a členem vedení vzdělávacích institucí jako Škoda Auto Vysoká škola. Týdeník Ekonom ho pro tyto četné funkce označil v roce 2009 za šedou eminenci českého školství a vědy.[6][14]

V letech 2006-11 zastupoval ČR ve Výboru pro vzdělávací politiku OECD. V období 2007-08 byl členem mezinárodního týmu Fulbright New Century Scholars: Higher Education in the 21st Century – Access and Equity.[zdroj?]

V červnu 2014 oznámil, že s účinností od 1. října 2014 rezignuje na post předsedy Grantové agentury ČR. Zdůvodnil to tlakem ze strany vědecké obce[15]. Požadavek na odstoupení Matějů z funkce předsedy Grantové agentury ČR vznesla akademická obec v reakci na problematická rozhodnutí předsednictva GA ČR v grantové soutěži o pětileté projekty tzv. center excelence.[16]

Divadlo na okraji

V roce 1969 spolu s Miki Jelínkem a Zdenkem Potužilem založil amatérské Divadlo na okraji[17]. Působil zde jako recitátor a herec. Divadlo se po roce 1974 profesionalizovalo. Ukončilo činnost v roce 1987.

Bibliografie

Vybrané knižní publikace a kapitoly v monografiích
  • Matějů, P., J. L. Peschar 1990. Family Background and Educational Attainment in Czechoslovakia and The Netherlands. Pp. 121-145 in Class Structure in Europe. New Findings from East-West Comparison of Social Structure and Mobility, ed. by M. Haller. New York: Sharpe.
  • Matějů, P. 1993. Who Won and Who Lost in a Socialist Redistribution. Pp. 251-272 in Persistent Inequality. Changing Educational Attainment in Thirteen Countries, ed. by Y. Shavit and H. Blossfeld. Oxford: Westview Press.
  • Kluegel, J. R., P. Matějů. 1995. Principles of Distributive Justice in Comparative Perspective. Pp. 209-238 in Social Justice and Political Change: Public Opinion in Capitalist and Post-Communist States, ed. by J. R. Kluegel, D. S. Mason and B. Wegener. Hawthorne, NY: Aldine deGruyter.
  • Matějů, P., and E. Hanley 1999. Die Herausbildung ökonomischer und politischer Eliten in Ostmitteleuropa. Pp. 145-172 in Eliten im Wandel. Politische Führung, wirtschaftliche Macht und Meinungsbildung im neuen Osteuropa, ed. by M. A. Hatschikjan and F. L. Altmann. Paderborn: Verlag Ferdinand Schöningh.
  • Matějů, P., B. Řeháková, and G. Evans 1999. The Politics of Interests and Class Realignment in the Czech Republic, 1992-96. Pp. 231-253 in The End of Class Politics? Class voting in comparative context, ed. by G. Evans. Oxford: Oxford, University Press.
  • Večerník, J. and P. Matějů (eds.) 1998. Zpráva o vývoji české společnosti 1989–1998. Praha: Academia.
  • Večerník, J. and P. Matějů (eds.) 1999. Ten Years of Rebuilding Capitalism. Czech Society 1898–1998. Praha: Academia.
  • Matějů, P. 2000. Mobility and Perceived Change in Life-Chances in Post-Communist Countries. Pp. 291-232, in: New Markets, New Opportunities? Economic and Social Mobility in a Global Economy, ed. by C. Graham and N. Birdsall. Washington, DC.: Brookings Institution Press.
  • Matějů, P. and K. Vlachová (eds.) 2000. Nerovnost, spravedlnost, politika. Česká republika 1991–1998. Praha: Slon.
  • Matějů, P., B. Řeháková and N. Simonová. 2007: Structural Growth of Inequality in Access to Higher Education. Pp. 374 – 399 in: Shavit, Y., G. Menahem, R. Arum, and A. Gamoran (eds.). Stratification in Higher Education: A Comparative Study. Stanford: Stanford University, 2007.
  • Matějů, P., J. Straková. 2006. Nerovné šance na vzdělání. Vzdělanostní nerovnosti v České republice. Praha. Academia.
  • Matějů, P., B. Řeháková, N. Simonová 2007. „Czech Republic: Structural Growth of Inequality in Access to Higher Education.“ Pp. 374-399 in: Y. Shavit, G. Menahem, R. Arum, and A. Gamoran (eds.). Stratification in Higher Education A Comparative Study. Stanford: Stanford University Press.
  • Matějů, P., J. Straková, A. Veselý (eds.). 2010. Nerovnosti ve vzdělávání. Od měření k řešení. Praha: SLON.
  • Matějů, P., S. Weidnerová, H. Vossensteyn, T. Konečný. 2012. The Social Dimensions of Modernizing Higher Education. A Czech-Dutch Comparative Study on Student Finance and Equity. Pp. 167-198 in M. Kwiek and A. Kurkiewicz (eds). Modernization of European Universities. Cross-National Academic Perspectives. Frankfurt am Main. Peter Lang.
Vybrané články v odborných recenzovaných a impaktovaných časopisech
  • Matějů, P. 1985. K využití logaritmicko-lineárních modelů v analýze mobilitních dat. Sociologický časopis 21: 53-70.
  • Matějů, P. 1989. Metoda strukturního modelování. Přehled základních problémů. Sociologický časopis 25: 399-418.
  • Boguszak, M., I. Gabal a P. Matějů. 1990. Ke koncepcím vývoje sociální struktury v ČSSR. Sociologický časopis, 26: 168 – 186.
  • Matějů, P. 1991. Kdo získal a kdo ztratil v socialistické redistribuci: Čtyřicet let vývoje vzdělanostních nerovností v Československu. Sociologický časopis 27: 3-38.
  • Matějů, P. 1991. Vzdělanostní stratifikace v Československu v komparativní perspektivě. Sociologický Časopis 27: 319-345.
  • Matějů, P. a B. Řeháková. 1992. Od nespravedlivé rovnosti ke spravedlivé nerovnosti? Percepce sociálních nerovností a sociální spravedlnosti v současném Československu. Sociologický časopis 28: 293-318.
  • Matějů P., B. Řeháková. 1992. Vliv mentálních schopností a sociálního původu na vzdělanostní aspirace. Sociologický časopis 28: 613-635
  • Matějů, P. 1993. Determinanty ekonomického úspěchu v první fázi postkomunistické transformace. Česká republika 1989–1992. Sociologický časopis 29: 341-366.
  • Matějů, P., B. Řeháková.  1993. Revoluce pro koho? Analýza vybraných vzorců intragenerační mobility v období 1989–1992. Sociologický časopis 29:309-325.
  • Matějů, P. and B. Řeháková.  1993. Revolution for Whom? Analysis of selected patterns of intragenerational mobility in the Czech Republic 1989–1992. Czech Sociological Review, 1: 73-90
  • Matějů, P. 1993. From Equality to Equity? The Czech Republic Between Two Ideologies of Distributive Justice. Czech Sociological Review, 1: 251-276.
  • Matějů, P. and B. Řeháková 1994. Une revolution pour qui? Revue d'etudes comparatives Est-Ouest, 25:15-31.
  • Matějů, P., Nelson Lim. 1995. Who has gotten ahead after the fall of Communism? The case of the Czech Republic. Czech Sociological Review, 3: 117-136.
  • Matějů, P. 1995. How not to make historical comparisons empirically. Czech Sociological Review, 3: 221-229
  • Matějů, P. 1996. In Search of Explanations for Recent Left-Turns in Post-Communist Countries. International Review of Comparative Public Policy, 7: 43-82.
  • Matějů, P., B. Řeháková. 1996. Education as a Strategy for Life Success in the Post-Communist Transformation. The Case of the Czech Republic. Comparative Education Review, 40:158-176.
  • Matějů, P. 1996. Winners and Losers in the Post-Communist Transformation: The Czech Republic in a Comparative perspective. Innovation, 9: 371-390.
  • Matějů, P., B. Řeháková. 1997. Turning Left or Class Realignment. Analysis of the Changing Relationship Between Class and Party in the Czech Republic, 1992–1996. East-European Politics and Societies, 11: 507-547.
  • Matějů, P.. and K. Vlachová. 1998. Values and Electoral Decisions in the Czech Republic. Communist and Postcommunist Studies, 31:249-269.
  • Matějů, P. 1999. Who Votes Left after the Fall of Communism? The Czech Republic in Comparative perspective. International Journal of Comparative Sociology, 40: 13-40.
  • Matějů, P., M. Kreidl. 2001. Rebuilding Status Consistency in a Post-Communist Society. The Czech Republic, 1991 – 1997. Innovation, 14: 17-34.
  • Matějů, P. 2002. Making Capitalism Without Capitalists: Szelényi’s Homage to Bourdieu’s Theory of the Forms of  Capital. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 38: 380-385.
  • Matějů, P.; B. Řeháková, N. Simonová. 2003. Transition to University under Communism and after Its Demise. The Role of Socio-economic Background in the Transition between Secondary and Tertiary Education in the Czech Republic 1948–1998. Sociologický časopis/Czech Sociological Review. 39: 301-324.
  • Matějů, P., N. Simonová. 2003. Czech Higher Education Still at the Crossroads. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 39: 393-410.
  • Matějů, P., J.Straková. 2003. Role rodiny a školy v reprodukci vzdělanostních nerovností. Sociologický pohled na úlohu víceletých gymnázií ve světle výzkumu PISA 2000. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 39: 625-652.
  • Matějů, P., J. Večerník. 2003. Czech Higher Education at the Crossroads (Editorial to the special issues on higher education of the Czech Sociological Review). Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 39: 296-299.
  • Matějů, P., J. Straková 2005. The Role of the Family and the School in the Reproduction of Educational Inequalities in the Post-Communist Czech Republic.“ British Journal of Sociology of Education, 26: 17 - 40.
  • Matějů, P., B. Řeháková, N. Simonová. 2004. Kulturní a sociálně ekonomické zdroje nerovností v šancích na dosažení vysokoškolského vzdělání v České republice v letech 1948 – 1999. Sociológia, 36: 31-56.
  • Matějů, P. 2005. Ke kořenům sociálně psychologického modelu sociální stratifikace. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 41: 70-30.
  • Matějů, P., M. Smith, P. Soukup, J. Basl. 2007. Determination of College Expectations in OECD countries: The Role of Individual and Structural Factors. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 43: 1121–1148.
  • Matějů, P. M.L. Smith, J. Basl. 2008. Rozdílné mechanismy – stejné nerovnosti. Změny v determinaci vzdělanostních aspirací mezi roky 1989 a 2003. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 44: 371-399.
  • Matějů, P., M. Smith. 2009. The Perceived Value of Education and Educational Aspirations in the Czech Republic: Changes in the determination of educational aspirations between 1989 and 2003. Comparative Education Review, 53: 13-29.
  • Matějů, P., T. Konečný, S. Weidnerová, H. Vossenssteyn. 2009. Financování studia a vývoj v nerovnostech v přístupu k vysokoškolskému vzdělávání v České republice a Nizozemsku.“ Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 45: 993–1031.
  • Matějů, P., T. Konečný, S. 2009. Může sociologie přispět k deficitům veřejných politik? Odpověď na polemické příspěvky Tomáše Katrňáka a Martina Kreidla “ Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 45: 1045–1054.
  • Smith, M. L., P. Matějů. 2011. Restratifikace české politiky. Vývoj třídně podmíněného volebního chování v České republice v letech 1992 – 2010. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 47: 33-59.
  • Matějů, P., M. Smith: 2012. Kontinuita a změna v přesvědčeních o distributivní spravedlnosti v České republice v letech 1991 a 2009. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 48: 65 – 84.
  • Smith, M., P. Matějů. 2012. Two Decades of Value Change: The Crystallization of Meritocratic and Egalitarian Beliefs in the Czech Republic. Social Justice Research, 25 (DOI 10.1007/s11211-012-0164-9).

Odkazy

Reference

  1. ↑ Aby bylo jasno 29.03.2004 [online]. varadinkova.rtf [cit. 2014-06-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Šéf Grantové agentury Matějů končí, prý kvůli tlakům zájmových skupin [online]. E15.cz, 2014-06-09 [cit. 2014-06-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ Personální smršť ministryně Kopicové. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2006-09-06 [cit. 2014-06-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ Usnesení Vlády České republiky ze dne 12. listopadu 2008 č. 1403 o jmenování předsedy a členů předsednictva Grantové agentury České republiky [online]. Vláda České republiky [cit. 2014-06-16]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. ↑ Zemřel sociolog Petr Matějů. Novinky.cz [online]. 2017-06-19 [cit. 2017-06-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Liberál na deseti židlích [online]. ihned.cz [cit. 2012-12-28]. Dostupné online. 
  7. ↑ Vědecká rada VŠFS
  8. ↑ http://apps.webofknowledge.com/CitationReport.do?product=WOS&search_mode=CitationReport&SID=Q1hg5WMIoXNrqiLD54X&page=1&cr_pqid=1&viewType=summary&colName=WOS[nedostupný zdroj]
  9. ↑ a b c d e Zdeněk R. Nešpor a kolektiv. Slovník českých sociologů. [s.l.]: Academia, 2013. ISBN 978-80-200-2221-9. 
  10. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1564, 1569. 
  11. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 19. - 20.6.1998 [online]. volby.cz [cit. 2012-12-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ Petr Matějů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-12-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1574. 
  14. ↑ Liberál na deseti židlích [online]. mff.cuni.cz [cit. 2012-12-28]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  15. ↑ Předseda Grantové agentury Petr Matějů rezignoval [online]. Český rozhlas, 2014-06-09 [cit. 2014-06-16]. Dostupné online. 
  16. ↑ Skandál ve vědě: Postup Grantové agentury bude řešit vláda. [online]. Česká pozice, 2014-04-15 [cit. 2014-11-01]. Dostupné online. 
  17. ↑ Databáze českého amatérského divadla [online]. [cit. 2013-03-31]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Petr Matějů.jpeg
Autor: Blanka Javorová, Licence: CC BY-SA 3.0
photo of the Czech sociologist Petr Matějů