Petr Nárožný
Ing. Petr Nárožný | |
---|---|
Petr Nárožný (červen 2009) | |
Narození | 14. dubna 1938 (86 let) Praha Československo |
Alma mater | ČVUT v Praze |
Choť | Iva Nárožná |
Děti | Kateřina Nárožná Petr Nárožný ml. |
Umělecké ceny | |
Zlatý střevíček (2011) | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Petr Nárožný (* 14. dubna 1938 Praha[1]) je český herec, komik, vypravěč, moderátor a bavič.
Život
Část druhé světové války prožil v Německu, kde zažil spojenecká bombardování.[2] V dětství chtěl být lékařem a hrál ochotnické divadlo v osvětové besedě. Po jedenáctiletce dálkově vystudoval stavební fakultu na ČVUT v Praze (promoval roku 1968).[3] Jeho spolužákem zde byl pozdější kolega z divadla Semafor zpěvák Pavel Bobek, se kterým spolupracoval i jako stavební inženýr. V roce 1968 začínal jako poloprofesionální moderátor a bavič na koncertech skupiny Rangers, které uváděl se svým hereckým kolegou Michalem Pavlatou, je tak i unikátně zachycen na jedné z prvních gramofonových desek skupiny Rangers.
V roce 1973 obdržel angažmá z divadelního spolku Semafor, kde řadu let vystupoval v komické trojici s Luďkem Sobotou a Miloslavem Šimkem, s nimiž si pak zahrál i ve filmu Jen ho nechte, ať se bojí. Jeho filmovým debutem jinak byla epizodní role závodníka Volejníka v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje, kde upoutal svým jedinečným cholerickým projevem a grimasami. Zahájil tak bohatou filmovou a televizní kariéru, kde se objevil v desítkách snímků, většinou v rolích malých, ale občas i hlavních (např. „šéfovský“ cyklus). Často ztvárňoval komické karikatury komisních despotů, nebo různé doktory, vrchní apod.
Od roku 1980 byl členem hereckého souboru Činoherního klubu v Praze v ulici Ve Smečkách. Zde poprvé zazářil v Zuckmayerově divadelní hře Hejtman z Kopníku, kterou vysílala ze záznamu několikrát i Česká televize.[3] Poslední představení odehrál v červnu 2022.[4]
Namluvil několik populárních večerníčků, z nichž nejznámější je Mach a Šebestová či Žofka a spol. V roce 2019 načetl audioknihu Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti / Starej zákon a proroci (vydala Audiotéka). V roce 2011 získal na Zlín Film Festivalu ocenění Zlatý střevíček za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež.[5]
Mezi jeho osobní koníčky patří historie, především dějiny střední Evropy v 19. století.[6][2]
S manželkou Ivou má dceru Kateřinu a syna Petra.
Filmografie – výběr
- 1974 – Jáchyme, hoď ho do stroje! – Volejník
- 1975 – Páni kluci – řídící
- 1975 – Romance za korunu – vrchní
- 1976 – Marečku, podejte mi pero! – Ing. Týfa
- 1976 – Parta hic – horník Kynkal
- 1977 – Což takhle dát si špenát – kuchař Richard
- 1977 – „Já to tedy beru, šéfe...!“ – Oto Vacák
- 1978 – Jen ho nechte, ať se bojí – Metoděj Mydloch
- 1978 – Jak dostat tatínka do polepšovny – pošťák Fanda
- 1980 – Blázni, vodníci a podvodníci – Evžen Horák
- 1980 – Nenechte se rušit (TV film) – Karel Kvasil
- 1980 – Ten svetr si nesvlíkej – otec Karel
- 1982 – Hlavní výhra – Vondřich
- 1982 – Šéfe, to je věc! – Pepan
- 1984 – S čerty nejsou žerty – kaprál
- 1984 – Šéfe, jdeme na to! – Pepan
- 1984 – Šéfe, vrať se! – Pepan
- 1985 – Já nejsem já – Ing. Záruba
- 1986 – Co takhle svatba, princi? – král Bedřich Spěšný
- 1986 – Velká sýrová loupež
- 1988 – Ať přiletí čáp, královno! (TV film) – král Bedřich Spěšný
- 1988 – Na dvoře je kůň, šéfe! – Pepan
- 1989 – V tomhle zámku straší, šéfe! – Pepan
- 1989 – Útěk ze seriálu – Martin Hofman (alias náměstek Sláma)
- 1993 – Jedna kočka za druhou
- 1993 – Svatba upírů – strýc Archibald
- 1996 – Kouzelný měšec
- 2002 – Útěk do Budína
- 2010 – Dešťová víla
- 2012 – Probudím se včera
- 2012 – Líbáš jako ďábel
- 2012 – Láska je láska
- 2016 – Strašidla
- 2016 – Dvojníci
- 2019 – Poslední aristokratka
- 2021 – Policejní historky
- 2021 – Stáří není pro sraby
- 2023 – Klíč svatého Petra
Televize
Seriály – výběr
- 1981 – Škola za školou – učitel
- 1982 – Dynastie Nováků – JUDr. Šesták
- 1983 – Létající Čestmír – holič Blecha
- 1984 – Bambinot
- 1984 – Sanitka – garážmistr Pudil
- 1988 – Cirkus Humberto – Kostečka
- 1993 – Arabela se vrací - Karel
- 1994 – Bylo nás pět – pan Vařeka
- 1996 – Hospoda – hospodský Dušek
- 2004 – Černí baroni – gen. Mandel
- 2004 – Pojišťovna štěstí (TV seriál) – dr. Karel Kraus
- 2010 – Okresní přebor (16. díl)
- 2017 – Trpaslík (TV seriál) – učitel
- 2021 – Hvězdy nad hlavou (TV seriál)
Pořady – výběr
Večerníček
- 1976–1983 – Mach a Šebestová
- 1981 – Cvalda Olda
- 1982 – Kamarádi, uličníci a medvídek Chlup
- 1987 – Hugo z hor
- 1988 – Žofka a její dobrodružství
- 1990 – Pestrý život jedné kočky
- 1996 – Žofka ředitelkou ZOO
- 1998 – Mach a Šebestová na prázdninách
- 2001 – Pučálkovic Amina
- 2005 – Mach a Šebestová na cestách
Rozhlas
- 1994 – Robert Louis Stevenson: Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda.[8]
- 1999 Karel Poláček: U zlatého havrana. Rozhlasová hra, dramatizace Jiří Hubička, režie Ivan Chrz, hráli: Jan Hartl, Stanislav Fišer, Jan Kraus, Jiří Ornest, Václav Knop, Jan Skopeček, Petr Nárožný, Milan Stehlík, Miroslav Donutil, Daniela Sochorová, Petr Mandel, Petr Šplíchal, Vladislav Knapp a Milan Křivohlavý.
Audioknihy
- 2020 – Škoda slova, které padne vedle[9]
Odkazy
Reference
- ↑ NÁROŽNÝ, Petr. Petr Nárožný [online]. Činoherní klub [cit. 2007-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-29.
- ↑ a b POLÁČEK, Tomáš. Nárožný: Nepatřím do dnešního světa. iDNES.cz [online]. 2003-04-24 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
- ↑ a b BEDNÁŘOVÁ, Veronika. Nechci si kecnout. Fotografie David Kraus. Reflex. 27. 4. 2008, roč. 19, čís. 13, s. 25–27. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-09. ISSN 08626634. Archivováno 9. 6. 2008 na Wayback Machine.
- ↑ Poslední představení Petra Nárožného. Divadelní noviny [online]. 2022-06-24 [cit. 2022-06-27]. Dostupné online.
- ↑ Filmový festival ve Zlíně končí, jednu z cen dostane i Petr Nárožný. iDNES.cz [online]. 2011-06-04 [cit. 2023-07-13]. Dostupné online.
- ↑ V Činoherním klubu se mi otevřelo herecké nebe, vzpomíná Petr Nárožný. iDNES.cz [online]. 2018-03-28 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
- ↑ TV program: KOMICI NA JEDNIČKU. Česká televize [online]. [cit. 2023-02-23]. [nadtitul=komici-na-jednicku Dostupné online].
- ↑ HALAS, Jan. Robert Louis Stevenson: Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda. [online]. Český rozhlas, 2020-11-11 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online.
- ↑ ŠŤÁSTKA, Tomáš. Škoda slova, které padne vedle. Jak Nárožný neposlechl anděla strážného. iDNES.cz [online]. 2020-07-07 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
Literatura
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 35, 428.
- FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 261–262.
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 639.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 442.
- NÁROŽNÝ, Petr. Petr Nárožný [online]. Činoherní klub [cit. 2007-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-29.
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 481.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 426.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Nárožný na Wikimedia Commons
- Osoba Petr Nárožný ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petr Nárožný
- Petr Nárožný v Česko-Slovenské filmové databázi
- Petr Nárožný ve Filmové databázi
- Petr Nárožný na Kinoboxu
- Petr Nárožný v Internet Movie Database (anglicky)
- Petr Nárožný na Dabingforum.cz
- Stránka na webu Činoherního klubu
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Luděk Kovář – ludek@kovar.biz, Licence: CC BY-SA 3.0
Herec Ing. arch. Petr Nárožný na společenském večeru Mensy ČR