Petr Nouza
| Petr Nouza | |
|---|---|
| Stát |  Česko |
| Datum narození | 9. září 1998 (26 let)[1] |
| Místo narození | Praha, Česko[1] |
| Výška | 193 cm[1] |
| Hmotnost | 91 kg[1] |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 225 797 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 0–0 |
| Nejvyšší umístění | 536. místo (5. srpna 2019) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 11–16 |
| Tituly | 1 ATP, 11 challengerů, 16 ITF |
| Nejvyšší umístění | 70. místo (7. dubna 2025) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo (2024, 2025) |
| French Open | 1. kolo (2024) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 6. dubna 2025 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Petr Nouza (* 9. září 1998 Praha) je český profesionální tenista, deblový specialista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvacet sedm titulů ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2019 na 536. místě a ve čtyřhře v dubnu 2025 na 70. místě. Trénuje ho David Škoch.[1]
Tenisová kariéra
V rámci okruhu ITF debutoval jako 16letý v květnu 2015, když na pražském turnaji dotovaném 10 tisíci dolary nastoupil do čtyřhry s Davidem Škochem. Ve čtvrtfinále podlehli krajanům Dominiku Kellovskému a Václavu Šafránkovi.[2] Premiérovou deblovou trofej v této úrovni tenisu získal v 18 letech se 40letým trenérem Škochem během května 2017 v italském Sondriu, po finálové výhře nad Italy Trusendim a Violou ze čtvrté stovky žebříčku.[3][4] Společně pak vybojovali další tři trofeje v Budapešti (2017), Brně (2018, finále proti Riklovi a Poláškovi) a Schlierenu (2019, finále proti bratrům Hunteru a Yatesovi Johnsonovým).[5] Do přímého souboje o singlový titul postoupil během března 2022 na 25tisícovém turnaji v Trentu. Po dvousetovém průběhu však odešel poražen od Němce Marvina Möllera.[6] Prvních šest deblových trofejí na challengerech vyhrál v sezóně 2023.[7]
Do okruhu ATP Tour poprvé zasáhl ve čtyřhře antukového Swiss Open Gstaad 2023 s Romanem Jebavým. V semifinále je vyřadili pozdější švýcarští šampioni Dominic Stricker se Stanem Wawrinkou.[8] Podruhé si deblové semifinále zahrál na halovém Open Sud de France 2024 v Montpellier. Do souboje o titul jej s Nizozemcem Robinem Haasem nepustil francouzsko-rakouský pár Albano Olivetti a Sam Weissborn.[9] Ve finále se tak premiérově představil ve čtyřhře říjnového Stockholm Open 2024. V páru s Patrikem Riklem z něho odešli poraženi od nejvýše nasazených členů druhé světové desítky, Fina Harriho Heliövaary s Britem Henrym Pattenem.[10][11]
Na grandslamu debutoval čtyřhrou Australian Open 2024 se spoluhráčem Jiřím Lehečkou. Časnou porážku jim přivodili Američané Nathaniel Lammons s Jacksonem Withrowem. V rozhodující sadě nevyužili výhodu prolomeného podání.[12] Úvodní fázi nepřešel ani s Venezuelanem Luisem Davidem Martínezem na French Open 2024[13] a po boku Rikla na Australian Open 2025.[14][7]
Finále na okruhu ATP Tour
Čtyřhra: 2 (1–1)
|
| Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | říjen 2024 | Stockholm, Švédsko | ATP 250 | tvrdý (h) | Patrik Rikl |  Harri Heliövaara Henry Patten | 5–7, 3–6 |
| Vítěz | 1. | duben 2025 | Marrákeš, Maroko | ATP 250 | antuka | Patrik Rikl |  Hugo Nys Édouard Roger-Vasselin | 6–3, 6–4 |
Tituly na challengerech ATP
Čtyřhra (11 titulů)
| Legenda |
|---|
| Challengery (11 Č) |
| Č. | datum | turnaj | okruh | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | leden 2023 | Oeiras, Portugalsko | Challenger | tvrdý (h) |  Victor Vlad Cornea | Jonathan Eysseric Pierre-Hugues Herbert | 6–3, 7–6(7–3) |
| 2. | květen 2023 | Praha, Česko | Challenger | antuka | Andrew Paulson | Jiří Barnat Jan Hrazdil | 6–4, 6–3 |
| 3. | květen 2023 | Skopje, Severní Makedonie | Challenger | antuka | Andrew Paulson |  Sriram Baladži Džívan Nedunčežijan | 7–6(7–5), 6–3 |
| 4. | červen 2023 | Poznaň, Polsko | Challenger | antuka |  Karol Drzewiecki |  Ariel Behar Adam Pavlasek | 7–6(7–2), 7–6(7–2) |
| 5. | srpen 2023 | Liberec, Česko | Challenger | antuka | Andrew Paulson |  Neil Oberleitner Tim Sandkaulen | 6–3, 6–4 |
| 6. | srpen 2023 | Praha, Česko | Challenger | antuka | Andrew Paulson |  Filip Bergevi Mick Veldheer | 7–5, 6–3 |
| 7. | únor 2024 | Nottingham, Spojené království | Challenger | tvrdý (h) | Patrik Rikl | Antoine Escoffier Joshua Paris | 6–3, 7–6(7–3) |
| 8. | únor 2024 | Tenerife, Španělsko | Challenger | tvrdý | Patrik Rikl | Sander Arends Sem Verbeek | 6–4, 4–6, [11–9] |
| 9. | červenec 2024 | San Marino | Challenger | antuka | Patrik Rikl | Théo Arribagé  Orlando Luz | 1–6, 7–5, [10–6] |
| 10. | září 2024 | Sevilla, Španělsko | Challenger | antuka | Patrik Rikl |  George Goldhoff Fernando Romboli | 6–3, 6–2 |
| 11. | září 2024 | Bad Waltersdorf, Rakousko | Challenger | antuka | Patrik Rikl |  Guido Andreozzi Sriram Baladži | 6–4, 4–6, [10–5] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Petr Nouza na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e Petr Nouza na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 5. dubna 2025
- ↑ a b Petr Nouza na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 5. dubna 2025
- ↑ Challenger e ITF: Bellotti squilla in Croazia • Ok Tennis. Ok Tennis [online]. 2017-03-21 [cit. 2025-04-04]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ ITF Sondrio: il settebello di Bega e Viola. Ubitennis [online]. 2017-03-16 [cit. 2025-04-04]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ David Skoch y Petr Nouza - Hunter Johnson y Yates Johnson: Resultado, resumen y estadísticas en directo del partido del ITF Switzerland F2. 20minutos.es [online]. 2019-08-24 [cit. 2025-04-04]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Svrčina ani Nouza titul na turnajích ITF nezískali. cztenis.cz [online]. Český tenisový svaz, 202-03-06 [cit. 2025-04-04]. Dostupné online.
- ↑ a b Petr Nouza | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2025-04-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MACHÁLEK, René. Wawrinka, Stricker - Jebavý, Nouza 6:3, 7:6, Jebavý s Nouzou si finále čtyřhry v Gstaadu nezahrají. Sport.cz [online]. 2023-07-21 [cit. 2025-04-04]. Dostupné online.
- ↑ ATP Montpellier: Sam Weissborn is in the doubles final. Tennisnet.com [online]. 2024-02-02 [cit. 2025-04-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Harri Heliovaara and Henry Patten bolster Turin hopes with Stockholm triumph. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-10-20 [cit. 2025-04-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tenista Lehečka titul v Antverpách nezískal, ve finále prohrál s Bautistou. ČeskéNoviny.cz [online]. 2024-10-20 [cit. 2025-04-05]. Dostupné online.
- ↑ Kontroverzní rozhodnutí ovlivnilo zápas. Bylo to podivné, smutnil Nouza. Tenisový svět [online]. 2024-01-17 [cit. 2025-04-05]. Dostupné online.
- ↑ Vondroušová je po výhře nad Paquetovou v osmifinále Roland Garros. ČeskéNoviny.cz [online]. 2025-05-31 [cit. 2025-04-05]. Dostupné online.
- ↑ SCHLEGEL, David. Kamarádi z dětství na grandslamu. S Čechy si navzájem fandíme, říkají Nouza a Rikl. Tenisový svět [online]. 2025-01-16 [cit. 2025-04-05]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Petr Nouza na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Petr Nouza na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Petr Nouza na Instagramu
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Finská vlajka
.svg)
