Petr Orseolo

Petr Orseolo
král uherský
Petr Orseolo na audienci u císaře Jindřicha III.
Doba vlády	1038–1041 / 1044–1046
Narození	1011 Benátky
Úmrtí	mezi 1046 a 1059 Székesfehérvár
Pohřben	Katedrála Svatých Apoštolů Petra a Pavla v Pécsi
Manželka	Tuta?
Dynastie	Orseolové
Otec	Ota Orseolo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Orseolo, též Petr Benátčan (1011 Benátky – mezi 1046 a 1059^?) byl uherským králem v letech 1038–1041 a 1044–1046. Byl synem 27. benátského dóžete Oty Orseola a dcery uherského knížete Gejzy.

Z Benátek do Uher

První křesťanský panovník uherského státu svatý Štěpán ztratil roku 1031 svého jediného syna a následníka trůnu Imreho. Tím došlo k nástupnické krizi. Svého bratrance Vazula usilujícího o nástupnictví nechal Štěpán oslepit, jeho uši zalít olovem a jeho syny poslal do vyhnanství. Následníkem jmenoval syna své sestry Petra Orseola.

Války s Říší

Roku 1038 Štěpán zemřel a Petr Orseolo nastoupil na uherský trůn. Pustil se do zahraničních dobrodružství na Balkáně, bylo mu vyčítáno, že se obklopuje jen Němci a Italy a dostal se do konfliktu s císařem Jindřichem III. Českému knížeti Břetislavovi I. pomohl porazit císaře při jeho tažení do Čech (1040). Obsazením Rakous ochránil pomezní hvozdy českého souseda z jihu, a dovolil mu tak vyslat moravskou vojenskou hotovost k obraně Čech.^[1] Uherská jízda se zúčastnila slavné bitvy u Brůdku.

Svým jednáním poštval proti sobě Gizelu – královnu vdovu, uherské velmože i biskupy. Roku 1041 byl Petr vyhnán ze země a nahrazen švagrem Štěpána I., palatinem Samuelem Abou. Petr utekl do říše k Adalbertovi Babenberskému, markraběti bavorské východní marky,^[2] svému švagrovi. S Adalbertovou pomocí hledal zastání u císaře Jindřicha III., který byl v tu dobu plně zaměstnán novou vojenskou výpravou na české území.

Na konci léta 1041 německé sbory vtrhly znovu do Čech a bez větších obtíží směřovaly ku Praze. Břetislav vzdal obranu v okamžiku, kdy k císaři přešli biskup Šebíř a mnoho velmožů. 15. října 1041 v Řezně musel Břetislav bosý a v rouše kajícníka padnout Jindřichovi k nohám, vzdát se vlády a žádat o odpuštění. Byla mu udělena milost, složil lenní hold a přísahu věrnosti císaři.^[3]

Petr Orseolo v tomtéž čase získal Jindřichovu milost také, prosil za odpuštění a slíbil, že se císaři poddá, když bude znovu dosazen na uherský trůn. Císař roku 1042 vytáhl spolu s Břetislavem do Uher. Výprava byla neúspěšná.^[4] Stejně tak výprava roku 1043 nepřinesla změnu na uherském trůně. Až 5. července 1044 v bitvě u Menfö Samuela Abu porazili na hlavu a uherští velmoži začali opět masivně přebíhat k Petru Benátčanovi. Petr Orseolo byl v Székesfehérváru znovu uveden na uherský trůn. Samuel Aba byl uvězněn a posléze popraven.^[4] O letnicích 1045 Petr Orseolo složil Jindřichovi vazalský slib věrnosti; údajně se již dříve zavázal k placení tributu.^[4]

Roku 1046 propuklo v Uhrách bogomilské povstání namířené proti králi i církevní hierarchii. Uherští velmoži tohoto povstání využili – král Petr byl oslepen, vykastrován a vykázán ze země. Jeho další osud je nejasný, v literatuře narážíme často na formulaci, že „brzy nato umírá“ (např. Lendvai). László Kontler uvádí rok úmrtí až 1059.

Na uherský trůn nastoupil Arpádovec Ondřej, jeden z mnoha Vazulových synů.

Odkazy

Reference

Literatura

• KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. ISBN 80-7106-405-x. S. 47–49. 
• KRISTÓ, Gyula. Die Arpaden-Dynastie : die Geschichte Ungarns von 895 bis 1301. Budapest: Corvina, 1993. 310 s. ISBN 9631338576. (německy) 
• LENDVAI, Paul. Tisíc let maďarského národa. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0856-x. S. 39–40. 
• Legendy a kroniky koruny uherské. Příprava vydání Richard Pražák; překlad Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová. Praha: Vyšehrad, 1988. 389 s. S. 125–131. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Orseolo na Wikimedia Commons
• (německy)Genealogie

Předchůdce:		Uherský král		Nástupce:
Štěpán I.		1038–1041
Samuel Aba		1044–1046		Ondřej I.