Petr Prachner

Petr Prachner
Narození20. října 1744
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí5. března 1807 (ve věku 62 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Povolánísochař a řezbář
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Petr Prachner (20. října 1744[1] nebo 1747[2] Praha – 5. března 1807, Praha) byl český pozdně barokní sochař a řezbář, příslušník druhé generace pražské sochařské rodiny Prachnerů – jeho otcem byl Richard Prachner, který do Čech přišel z Bavorska, synem pak Václav Prachner.

Život

Prvotní sochařské vzdělání nabyl, stejně jako jeho bratři Josef a Valentin, u svého otce, poté odjel za prací do Vídně, Mannheimu, Londýna, Holandska a Itálie, odkud se vrátil zpět do Čech kvůli otcově nemoci.[3] Na cestách získal i akademická ocenění – stříbrnou medaili v Mannheimu a zlatou v Londýně.[4]

Patrně kolem roku 1765 se vrátil do Prahy a začal spolupracovat s otcem.[5] Po roce 1776 nejspíše znovu odešel do zahraničí, ale koncem století již pobýval a tvořil v Praze.[6] Ze svých cest za zemské hranice, motivovaných zřejmě i existenčními důvody, zajížděl do Prahy, kde se kolem roku 1780 oženil.[7] Bydlel ve svém domě ve Spálené ulici č. p. 85.[8]

Dílo

Mezi lety 1765-1770 se významně podílel na otcově zakázce na kazatelnu v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze, která patří k předním dílům svého druhu v Čechách. Slovy J. Neumanna, „četné figurální motivy a přebohatá ornamentální výzdoba tu srůstají s náročnou architekturou (…) v hybný, opticky působivý celek, který vychází z barokního iluzionistického principu.“[9] Dílem společným otci i synovi je také adventní skupina Zvěstování pro klášterní kostel v Břevnově (kolem 1765).

Práce dílny Prachnerů se vyznačují dynamismem a radikálně rokokovým vzruchem, který přinesl otec Richard, Petr však postupně směřuje ke klasicistním rysům a zklidněné formě.[10]

Jeho prvním doloženým samostatným dílem jsou sochy na oltáři Pražského Jezulátka v kostele Panny Marie Vítězné v Praze (1775-1776). Vynikají zde obzvlášť postavy Panny Marie a sv. Josefa po stranách oltáře. Jedná se již – slovy O. J. Blažíčka - o projev Petrova smyslu „pro skladbu plynulou, bez prudkých vzruchů plastiky otcovy, a jeho nepatetického realismu, dvě vlastnosti vytříbené na vzorech dobové plastiky římské“.[11]. Pro starší oltář v témž kostele vytvořil také sochy karmelitánských řádových patronů sv. Jana z Kříže a sv. Terezie z Ávily. Předlohou pro sochu světice byla socha sv. Terezie (1754) z baziliky sv. Petra v Římě, která je dílem Filippa della Valle. Klasicistní styl vykazují také plastiky na kazatelně v kapli sv. Kříže na Pražském hradě.[6]

Prachner dále vytvořil oltář v kapli v zámku Měšice (1775) a kazatelnu pro kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze (po 1770), která je jednodušší obdobou kazatelny v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně.

Jeho dílem jsou patrně také sochy sv. Václava, sv. Víta a sv. Ludmily na průčelí křížovnického kostela sv. Františka v Praze, jež byly dříve připisovány O. F. Quitainerovi.[12]

Z pozdního období jeho tvorby známe jak dřevořezby, tak kamenné plastiky. Jednak to jsou dřevěné papouščí hlavy pro tzv. Čínskou bažantnici na zámku ve Veltrusích z let 1792-1796, která shořela pi požáru roku 1919. Dále roku 1801 vytvořil pískovcovou náhrobní desku posledního opata sázavského kláštera Leandra z Kramáře. Podle O. J. Blažíčka náhrobek pravděpodobně vznikl již těsně před rokem 1785, ačkoliv byl použit až roku 1801.[13]

Posledním Prachnerovým doloženým dílem je socha sv. Jakuba v Domašíně, vytvořená v roce 1805.

Prokop Toman uvádí mezi jeho díly také bronzovou sochu Persea a hřbitovní skulptury z náhrobků na Olšanských hřbitovech v Praze 3. Jiní autoři se však o nich zmiňují jako o dílech Petrova syna Václava Prachnera.[14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Rok narození 1744 uvádí Blažíček 1989, s. 732 a Toman 1993, s. 306.
  2. ↑ Tuto dataci uvádí většina zdrojů: Blažíček 1958, s. 249, Blažíček 1971, s. 178, Neumann 1974, s. 67, Horová 1995, s. 642.
  3. ↑ Toman 1993, s. 306.
  4. ↑ Tento údaj uvádí Toman 1993, s. 306, zatímco Blažíček 1958 udává informace opačné – zlatou medaili z Mannheimu a stříbrnou z Londýna.
  5. ↑ Blažíček 1971, s. 173.
  6. ↑ a b Horová 1995, s. 642.
  7. ↑ Blažíček 1989, s. 738.
  8. ↑ Toman 1995, s. 306.
  9. ↑ Neumann 1974, s. 233.
  10. ↑ Blažíček 1958, s. 249.
  11. ↑ Blažíček 1958, s. 250.
  12. ↑ Blažíček 1958, s. 251, Neumann 1974, s. 137.
  13. ↑ Blažíček 1958, s. 251.
  14. ↑ Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění. [Díl 2], N-Ž, Academia Praha 1995, s.642-643.

Literatura

  • Oldřich J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách. Plastika 17. a 18. věku, Praha 1958.
  • Oldřich J. Blažíček, Umění baroku v Čechách, Praha 1971.
  • Jaromír Neumann, Český barok, Praha 1974.
  • Oldřich J. Blažíček, Sochařství pozdního baroka, rokoka a klasicismu v Čechách, in: idem (ed.), Dějiny českého výtvarného umění II/2, Od počátků renesance do závěru baroka, Praha 1989, s. 711-751.
  • Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců. II, L-Ž, Praha 1950.
  • Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění. [Díl 2], N-Ž, Academia Praha 1995, s.642-643.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Banner of the Holy Roman Emperor with Arms (1437-1493).svg
Autor: Sir Iain, eagle by N3MO, Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, with the arms of Austria.
Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg