Petr Pujman

Petr Pujman
Narození8. února 1929
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí28. srpna 1989 (ve věku 60 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípřekladatel, spisovatel a literární historik
RodičeFerdinand Pujman a Marie Pujmanová
PříbuzníVojtěch Pujman (1921-1986) bratr
Kamil Henner děd
Kamil Henner ml. strýc
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Petr Pujman (8. února 1929 Praha28. srpna 1989 tamtéž) byl český prozaik a překladatel z angličtiny a francouzštiny, syn spisovatelky Marie Pujmanové.

Život

Petr Pujman byl druhým synem spisovatelky Marie Pujmanové (1893-1958) a operního režiséra Ferdinanda Pujmana (1889–1961). Po maturitě na reálném gymnáziu v pražské Křemencově ulici začal v roce 1948 studovat práva na Univerzitě Karlově.

V souvislosti s procesem s generálem Karlem Kutlvašrem probíhaly i další politické procesy, v rámci jednoho z nich byl obviněn i Petr Pujman, byl vyloučen ze studia a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 15 let. Rodiče se snažili synovi pomoci a sepsali rozsáhlý dopis na jeho obhajobu, ve kterém se snažili uvést polehčující okolnosti. Petr Pujman dostal v roce 1949 milost a po deseti měsících byl propuštěn.[1][p 1]

Po propuštění z vězení pracoval jako pomocný dělník a vyučil se strojním zámečníkem. Studovat mohl znovu od roku 1954. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval v roce 1959 anglistiku a romanistiku, doktorát (PhDr.) získal roku 1968. Od roku 1960 byl zaměstnán ve Svazu československých spisovatelů (SČSS), v jeho zahraničním oddělení. Od roku 1965 byl též zaměstnán jako externista na Univerzitě 17. listopadu, kde přednášel angloamerickou literaturu.[2] SČSS byl v roce 1969 nahrazen Svazem českých spisovatelů, který o rok později zanikl.[3] Poté se Petr Pujman živil jako překladatel a kabinový tlumočník.[2]

Dílo

Vlastní tvorba Petra Pujmana se nesetkala s pochopením normalizační kritiky. Rudé právo odsoudilo jeho dílo Prevít a zvířátka slovy „...knížka je nevýrazná a bez umělecké síly, ale je příznačná pro to, co se dnes v mladé próze nejvíce nosí.“[4] V roce 1975 publikoval v Albatrosu svou poslední knihu Nebezpečné dny Robina Stolky pod pseudonymem Jan Petřík,[5] poté se literární činnosti vzdal... V jeho pozůstalosti jsou rozpracovaná díla (např. Satánek) i vzpomínky na matku.[6]

Příspěvky do tisku a odborné texty

  • Přednášky Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí - John Milton (Praha, nákl. vl.], 1958)
  • Od roku 1957 přispíval svými překlady do kulturních časopisů (Světová literatura, Host do domu, Literární noviny, Literární listy, Listy, Plamen, Tvář, Sešity pro literaturu a diskusi, Dialog).

Próza

  • Prevít a zvířátka (doslov Miroslav Petříček jr., Praha, Československý spisovatel, 1969 a Praha, Herrmann, 1992)
  • Jeroným na pouti (Praha, Československý spisovatel, 1968)
  • Nebezpečné dny Robina Stolky (Praha, Albatros, 1975) pod pseudonymem Jan Petřík[6]

Překlady

Některé Pujmanovy překlady po roce 1968 byly vydány pod jmény jiných překladatelů – Miroslav Drápal (1916–1991) nebo Mariana Stříbrná (*1928).[7]

Překlady z angličtiny:

  • Anna z Pětiměstí (Anna of the Five Towns, autor Arnold Bennet Praha, SNKLHU 1959)
  • Nedělní oběd v Brooklynu (autor Anatole Broyard, Sunday Dinner in Brooklyn, autor Anatole Broyard, Světová literatura, 1/1962)
  • Letiště (Airport, autor Arthur Hailey, Praha, Mladá fronta 1973, jako Mariana Stříbrná; Praha, Mladá fronta 1976, jako Mariana Stříbrná; Praha, Riopress – Bohemians 1992, jako Mariana Stříbrná; Praha, Knižní klub 1993, pod vlastním jménem; Praha, Riopress 1997, jako Mariana Stříbrná)
  • Africké povídky (autor Doris Lessingová, z This Was the Old Chief’s Country/The Habit of Loving; Praha, SNKLHU 1961)
  • Osamělost přespolního běžce (autor Alan Sillitoe, The Loneliness of the Long-distance Runner/The Ragman's Daughter; Praha, SNKLU 1965, + Josef Škvorecký)
  • V sobotu večer, v neděli ráno (autor Alan Silitoe, Saturday Night and Sunday Morning; Praha, Svoboda 1967)
  • Ztracená věčnost (autor Clifford Simak, Eternity Lost; in: Labyrint, Praha, SNKLU 1962)
  • Les (autor Alfred Elton van Vogt, Process; in: Labyrint, Praha, SNKLU 1962)
  • Portrét umělce jako štěněte (autor Dylan Thomas, Portrait of the artist as a young dog; PP, Praha, SNKLU 1961)

Překlady z francouzštiny:

  • Krkolomný sráz (autor Georges Arnaud, La plus grande pente; N, Praha, Československý spisovatel 1963)
  • Černá krev (autor Louis Guilloux, Le Sang noir; Praha, Odeon 1974, přeložil Miroslav Drápal=Miroslav Drápal a Petr Pujman)
  • Radost chudých (autor Zoé Oldenbourgová, La joie des pauvres; Praha, Práce 1975, přeložil Miroslav Drápal =Miroslav Drápal a Petr Pujman)
  • Noční jízda (autor Maurice Pons, Le passager de la nuit; Praha, Naše vojsko 1963)
  • Za nový román (autor Alain Robbe-Grillet, Pour un nouveau roman; Praha, Odeon 1970)
  • Eseje o francouzské literatuře (autor Claude Roy, Praha, Československý spisovatel 1964)

Filmografie

Odkazy

Poznámky

  1. Slovník české literatury po r. 1945 uvádí, že Petr Pujman byl propuštěn v roce 1950 na amnestii. V roce 1949 ani v roce 1950 však amnestie presidenta republiky neproběhla.[1]

Reference

  1. Pražský hrad, archiv, protokol Os (Klement Gottwald): č. 363 - Poděkování Marie Pujmanové a Ferdinanda Pujmana za udělení milosti. www.prazskyhradarchiv.cz [online]. [cit. 2017-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-04. 
  2. a b MÍKOVÁ, Kamila. Slovník české literatury po roce 1945, část Petr Pujman [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, 1998, rev. 2006 [cit. 2017-12-20]. Dostupné online. 
  3. BLÁHOVÁ, Kateřina. Slovník české literatury po roce 1945, část Svaz českých spisovatelů (1) [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2009 [cit. 2017-12-20]. Dostupné online. 
  4. Typický neúspěch. Rudé právo. 17. 4. 1970, s. 5. Dostupné online. 
  5. DATABAZEKNIH.CZ. Nebezpečné dny Robina Stolky - Jan Petřík | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-12-06]. Dostupné online. 
  6. a b Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | LitNIII/2.1991/1/8.png. archiv.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2021-12-06]. Dostupné online. 
  7. Obec překladatelů, databáze: Pujman Petr
  8. Televize: Pekař Jan Marhoul. Rudé právo. 58. 2. 1969, s. 5. Dostupné online. 
  9. STUDENÁ, Ivana. Letní filmová škola. Brno, 2010 [cit. 2017-09-30]. Magisterská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Viktor Pantůček. s. 15. Dostupné online.
  10. Filmový přehled.cz:Amadeus/Director's cut/Czech subtitles

Literatura

  • MÍKOVÁ, Kamila. Slovník české literatury po roce 1945, část Petr Pujman [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, 1998, rev. 2006 [cit. 2017-12-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“