Petr Valdes

Petr Valdes
Narození	1140 Lyon
Úmrtí	asi 1206 (ve věku 65 let)
Povolání	teolog, překladatel, překladatel Bible a obchodník
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Valdes (psaný i Waldo, Valdo, Waldes, Vaudès nebo de Vaux, křestní jméno také Pierre nebo Petrus; kolem 1140 – kolem 1205) byl francouzský laický kazatel a vůdce křesťanského hnutí valdenských.

Vztah k valdenským

Někteří autoři považují Valdese za zakladatele valdenských, nicméně Eberhard z Béthune citoval důkazy o tom, že jméno valdenských objevil v dokumentech z roku 1170, více než 10 let před hlavní Valdesovou aktivitou. Bernard, opat z Foncaldu, psal o kacířích, kteří byli známí jako Valdensis a byli odsouzeni během pontifikátu papeže Lucia II. v roce 1144, několik desetiletí před Petrem Valdesem. To dokládá, že název valdenští byl používán pro jisté náboženské skupiny před Petrem Valdesem.

Život a dílo

O Valdesově životě není známo mnoho. Prameny říkají, že byl bohatý krejčí a obchodník z Lyonu a měl určité vzdělání. Někdy krátce před rokem 1160 byl ovlivněn řadou událostí. Za prvé jím pohnulo kázání o životě sv. Alexije z Edessy, za druhé odmítl víru v transsubstanciaci, i když to bylo považováno za hrdelní zločin, a za třetí zažil náhlé a nečekané úmrtí přítele během večeře.^[1][2][3] Od toho okamžiku začal žít radikální křesťanský život. Část majetku odevzdal manželce a zbytek rozdal jako almužny chudým.

Přibližně v té době Valdes začal kázat a učit veřejně na základě svých představ o jednoduchosti a chudobě, zejména, že "žádný člověk nemůže sloužit dvěma pánům, Bohu a Mamonu." Valdes odsuzoval to, co považoval za excesy papežství a katolického dogmatu, včetně nauk o očistci a transsubstanciaci. Říkal, že tyto nauky jsou "nevěstka" z knihy Zjevení.^[1] Roku 1170 už Valdes měl velký počet následovníků, označovaných jako Chudí z Lyonu, Chudí z Lombardie, nebo Chudí boží. Evangelizovali v duchu své nauky, když cestovali jako trhovci.^[4] Často byli označováni jako valdenští a odlišovali se od albigenských nebo katarů.

Valdenské hnutí bylo od počátku charakteristické laickým kázáním, dobrovolnou chudobou a přísným dodržování nauky bible. Mezi roky 1175-1185 Valdes buď pověřil kněze z Lyonu aby přeložil Nový zákon do lidového jazyka arpitánštiny (franko-provensálštiny), nebo byl sám do této překladatelské práce zapojen. Bez ohledu na autora překladu tak vytvořil první překlad bible v soudobém západoevropském jazyce po latině.^[2]

V roce 1179 Valdes a jeden z jeho učedníků odešel do Říma, kde byli přijati papežem Alexandrem III. a římskou kurií. Měli vysvětlit svou víru před komisí tří duchovních, včetně otázek, které byly tehdy debatovány v rámci církve, jako všeobecné kněžství,^[5][6][7] evangelium v místním jazyce a otázky dobrovolné chudoby. Jednání nedospělo k jasným závěrům. Valdesovy myšlenky, ale ne hnutí samo o sobě, byly odsouzeny na třetím lateránském koncilu ve stejném roce. Představitelé valdenského hnutí však ještě nebyli vyloučeni z církve.

V roce 1180 Valdes sepsal vyznání víry, které se dochovalo.^[8][9]

Valdes a jeho následovníci byli vyhnáni z Lyonu a usadili se v hlubokých údolích Piemontu a ve Francii v pohoří Luberon. Pokračovali tam ve snaze o křesťanství na základě Nového zákona. Nakonec Valdese exkomunikoval papež Lucius III. během synodu konaného ve Veroně roku 1184. Nauka Chudých z Lyonu byla znovu odsouzena čtvrtým lateránským koncilem v roce 1215, který hnutí poprvé uvedl jménem a prohlásil jeho zásady za kacířské. V obavách z represí ze strany církve Valdesovi stoupenci uprchli do hornaté oblasti severní Itálie.^[10]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peter Waldo na anglické Wikipedii.

Související články

• Kostel svatého Niziera v Lyonu

Literatura

• Ottův slovník naučný, heslo Valdenští. Sv. 26, str. 331–333. Dostupné online
• MOLNÁR, Amedeo. Probuzený lev: O životě Petra Valda. První vydání. Praha: Kalich, 1945. 48 s. cnb000395732.
• MOLNÁR, Amedeo. Valdenští: evropský rozměr jejich vzdoru. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 325 s. cnb000462475. [O Petru Valdesovi viz str. 7–38.]
• Andresen - Denzler (eds.), Wörterbuch der Kirchengeschichte. München: DTV 1982. S. 624
• Aston, M. (1993). Faith and Fire: Popular and Unpopular Religion, 1350-1600. London: Bloomsbury Academic. ISBN 978-1-85285-073-9.
• Beard, C. (1885) [1883]. "Reform before the Reformation". The Reformation of the sixteenth century in its relation to modern thought and knowledge. The Hibbert Lectures. London: Williams and Norgate.
• Cathcart, W. (1883). "Waldenses, The". The Baptist Encyclopædia: A Dictionary of the Doctrines, Ordinances, Usages, Confessions of Faith, Sufferings, Labors, and Successes, and of the General History of the Baptist Denomination in All Lands. vol. 2. Philadelphia, PA: Louis H. Everts. p. 1200-1201.
• Jones, W. (1816). The History of the Waldenses: Connected with a Sketch of the Christian Church from the Birth of Christ to the Eighteenth Century. vol. 2. Gale and Fenner.
• Perrin, J. P. (1884). History of the Old Waldenses Anterior to the Reformation. New York, NY: Macon & Company.
• Roe, E.T.; Hooker, L.R.; Handford, T.W. (1907). "Waldenses". The New American Encyclopedic Dictionary. New York, NY: J. A. Hill.
• Tourn, G. (1980). The Waldensians: The first 800 years (1174-1974). Torino, Italy: Claudiana.
• Wylie, J.A. (1848). History of the Waldenses. London: Cassell, limited.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Valdes na Wikimedia Commons
• The conversion of P. Waldo (podle kroniky z roku 1218)
• Peter Waldo's Profession of Faith Archivováno 14. 7. 2020 na Wayback Machine. (připisováno P. Valdesovi)