Petr Vopěnka
prof. RNDr. Petr Vopěnka, DrSc. | |
---|---|
Petr Vopěnka | |
ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR (v rámci federace) | |
Ve funkci: 29. června 1990 – 2. července 1992 | |
Předseda vlády | Petr Pithart |
Předchůdce | Milan Adam |
Nástupce | Petr Piťha |
Narození | 16. května 1935 nebo 16. března 1935 Praha Československo |
Úmrtí | 20. března 2015 Praha Česko |
Národnost | česká |
Choť | Helena Vopěnková |
Děti | Martin Vopěnka |
Alma mater | Univerzita Karlova v Praze |
Zaměstnání | Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy Západočeská univerzita v Plzni |
Ocenění | medaile Za zásluhy II. stupeň (1998) |
Commons | Petr Vopěnka |
známý díky: Alternativní teorie množin, Vopěnkův princip významné dílo: Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Petr Vopěnka (16. května 1935, Praha – 20. března 2015, Praha) byl český matematik a filozof. V matematice přispěl zejména svojí prací v oboru teorie množin. Je zakladatelem takzvané alternativní teorie množin a jeho jméno nese několik matematických vět a objektů.[1][2] V letech 1990–1992 byl ministrem školství.
Život
Narodil se v roce 1935 v Praze. Oba jeho rodiče byli středoškolskými učiteli matematiky. Studoval na gymnáziu v Ledči nad Sázavou[3] a poté na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde byl posledním diplomantem významného českého matematika Eduarda Čecha.[2]
Po dokončení studia získal zaměstnání na téže fakultě, v roce 1965 byl jmenován docentem,[3] a v roce 1967 doktorem věd.[3]
Mezi lety 1966 a 1969 byl proděkanem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a vedoucím katedry matematické logiky. V roce 1968 schválila vědecká rada Univerzity Karlovy jeho jmenování profesorem,[3] ale kvůli politické situaci k němu došlo až v roce 1990.[3]
V sedmdesátých letech založil a společně se svými studenty rozvinul alternativní teorii množin (alternativní vůči klasické Cantorově teorii).[2]
V osmdesátých letech se začal zabývat filosofickými a historickými otázkami matematiky, ve kterých nejde o běžné pojetí historie, ale spíše o ukazování vůdčích myšlenek určitého období a promýšlení jejich odkazu do doby současné.[2] Pozornost P. Vopěnky se zaměřovala zejména na geometrii a počátky teorie množin, zvláště na odkaz B. Bolzana. Jeho filozofické dílo se věnuje filozofickým otázkám vědy, obzvláště matematiky, a je výrazně ovlivněno Husserlovou fenomenologií.[2] V roce 1983 založil na matematicko-fyzikální fakultě veřejný filosofický seminář, na nějž zval k přednáškám myslitele, kteří v té době jinde svobodně přednášet nemohli (Z. Neubauer, R. Palouš, P. Rezek nebo S. Sousedlík), a proto byl prostřednictvím studentů-agentů sledován Státní bezpečností.[2] V létě 1989 patřil k zakládajícím členům Kruhu nezávislé inteligence.
V roce 1990 byl jmenován prorektorem Univerzity Karlovy[3] a v letech 1990–1992 působil jako ministr školství. V letech 1992–2000 byl vedoucím katedry matematické logiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy.[3] V roce 2000 se stal emeritním profesorem Univerzity Karlovy.
Od roku 2003 působil na Katedře filozofie Fakulty filozofické a ve Výzkumném centru Nové technologie Západočeské univerzity v Plzni, kde se věnoval překladům historicky významných matematických textů (například Eukleida nebo Al-Chvárizmího) do češtiny a filosofickému pozadí alternativní teorie množin. Pracoval na nové teorii množin a jejím dopadu na infinitesimální počet.
Jeho úzkým spolupracovníkem byl Jiří Fiala.
V roce 2006 byl natočen jeho filmový portrét Úmysl obohatit holý mechanistický svět a v roce 2010 natočila Česká televize pořad Vzkaz Petra Vopěnky.
Ocenění
- 1998 – státní vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně, uděleno prezidentem Václavem Havlem[3]
- 2004 – cena Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.[4]
- 2009 – čestný doktorát na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně
Dílo
- Analytická geometrie, SPN Praha, 1964.
- Úvod do axiomatické teorie množin (spoluautoři J. Blažek a B. Kussová), SPN Praha, 1972.
- The Theory of Semisets (spoluautor P. Hájek), Academia Praha, North-Holland Publ. Co. Amsterdam,1972.
- Množiny a přirozená čísla (spoluautoři J. Blažek a B. Kussová), SPN Praha, 1977.
- Mathematics in the Alternative Set Theory, Teubner Texte, Leipzig, 1979, ruský překlad Mir, 1983.
- Úvod do matematiky v alternativnej teórii množin, Alfa Bratislava ,1989.
- Rozpravy s geometrií, Panorama, 1989.
- Druhé rozpravy s geometrií, Fokus a Práh, 1991.
- Ministrem ve vládě národní oběti, KDS, 1992.
- Geometrizace reálného světa (Třetí rozpravy s geometrií), Matfyzpress Praha, 1995.
- Otevření neeuklidovských geometrických světů (Čtvrté rozpravy s geometrií), Vesmír Praha, 1995.
- Analytická geometrie druhé generace, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 1998.
- Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci. Souborné vydání Rozprav s geometrií, Práh, 2000.
- Meditace o základech vědy, Práh, 2001.
- Trýznivé tajemství, Práh, 2003.
- Vyprávění o kráse novobarokní matematiky. Souborné vydání Rozprav o teorii množin, Práh, 2004.
- Horizonty nekonečna. Matematický pohled na svět, Moraviapress, 2004.
- Pojednání o jevech povstávajících na množstvích, OPS, 2008, ISBN 978-80-87269-00-8, 2. vydání 2009 ISBN 978-80-87269-02-2
- Al-Chvárizmí: Aritmetický a algebraický traktát, překlad P. Bogan, komentáře P. Vopěnka, OPS,2008.
- Eukleidés: Základy. Knihy I-XII, překlad F. Servít, komentáře P. Vopěnka, OPS a ZČU, 2007 - 2011.
- K věci: rozhovory s lidmi, kteří mají co říci (spoluautoři M. Knížák, B. Cvek, B. Šípek, V. Kokolia, K. Hvížďala, C. Höschl, Z. Lukeš, J. Šreit, R. Heřman), Karmášek, 2010.
- Calculus infinitesimalis. Pars prima. Úvod do diferenciálního počtu reálných funkcí jedné proměnné, OPS, 2010, ISBN 978-80-87269-09-1.
- Calculus infinitesimalis. Pars secunda. Integrál reálné funkce jedné proměnné, ZČU a OPS, 2011, ISBN 978-80-87269-19-0.
- Úvod do klasické teorie množin, Fragment a ZČU, 2010.
- Velká iluze matematiky XX. století a nové základy, ZČU a Koniáš, 2011.
- The Great Illusion of 20th Century Mathematics and Its New Foundations (překlad H. Moraová), ZČU Plzeň, 2012 (preprint budoucího textu).
- Podivuhodný květ českého baroka. První přednášky o teorii množin, Karolinum 1998, 1. vydání 1998, 2. vydání 2012.
- Hádání v hospodě, 27 filosofických disputací, Práh, 2013.
- Příležitostné rozpravy s matematikou, OPS, 2014.
- Nová infinitní matematika: Prolegomena, Karolinum, 2014.
- Uvedení do topologie a jejích dějin do roku 1960 (spoluautor Marie Větrovcová), ZČU a Vyšehrad, 2015, 1. vydání; Pavel Mervart, 2015, 2. vydání.
- Nová infinitní matematika: I. Velká iluze matematiky 20. století, Karolinum, 2015.
- Nová infinitní matematika: II. Nová teorie množin a polomnožin, Karolinum, 2015.
- Nová infinitní matematika: III. Reálná čísla a jejich diskretizace, Karolinum, 2015.
- Nová infinitní matematika: IV. Staronový diferenciální počet, Karolinum, 2015.
Odkazy
Reference
- ↑ KANAMORI, Akihiro. The Higher Infinite - Large Cardinals in Set Theory from Their Beginnings. [s.l.]: Springer ISBN 978-3-540-88866-6. (anglicky)
- ↑ a b c d e f SOCHOR, Antonín. Petr Vopěnka (*16. 5. 1935). Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 2000, roč. 45, čís. 2, s. 125–134. Dostupné online. ISSN 0032-2423.
- ↑ a b c d e f g h Petr Vopěnka - životopis. [s.l.]: Vize 97 1 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-10. Archivováno 10. 6. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ Cena VIZE 97, Laureáti [online]. Vize 97 [cit. 2018-09-02]. Dostupné online.
Související články
- Vopěnkův princip
- Vopěnkův topologický prostor
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Vopěnka na Wikimedia Commons
- Osoba Petr Vopěnka ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petr Vopěnka
- Čísla nelžou – rozhovor
- Úmysl obohatit holý mechanistický svět – dokument Andrey Slovákové o Petrovi Vopěnkovi
- Veřejný anonym – proslov k udělení Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97
- Vzkaz Petra Vopěnky - dokument ČT, cyklus výpovědí osobností k tématům, která formují českou společnost.
- Cesta do antického Řecka - rozhovor Ivo Minaříka pro Softwarové noviny 9/2000
Ministři školství, mládeže a tělovýchovy České republiky v rámci federace | ||
---|---|---|
Předchůdce: Milan Adam | 1990–1992 Petr Vopěnka | Nástupce: Petr Piťha |
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stužka: Medaile Za zásluhy II. stupně – Česká republika (od roku 1994).
Autor: Lukax, Licence: CC BY 3.0
Petr Vopěnka, významný český matematik a filozof, bývalý ministr školství.