Petr z Viney

Petr z Viney
Narození1190
Capua
Úmrtí1249 (ve věku 58–59 let)
San Miniato
Povolánípolitik, spisovatel, básník a diplomat
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Petr z Viney se smaží v pekle jako člověk bez těla

Petr z Viney (italsky Pietro della Vigna, 1200?, Capua – 1249, San Miniato) byl jurista, diplomat a kancléř císaře Fridricha II. Spolu se svým panovníkem patřil mezi představitele Sicilské básnické školy. Ač patřil k nejvlivnějším rádcům císaře[1] a dle Danteho měl "klíč k Fridrichovu srdci",[2] nabral jeho osud tragický směr a zemřel v žaláři. Jeho vytříbené latinské texty se zachovaly v řadě opisů v knihovnách celé Evropy a USA.[3]

Život

Císař Fridrich II.

Byl rodákem z Capuy a pocházel z chudších poměrů. Jeho kariérní růst byl závratný. Práva vystudoval na univerzitě v Bologni, kde se naučil umění "kladení slov", pak se na doporučení stal notářem císaře a od září 1224 se v pramenech objevuje jako jeden ze soudců velkého dvorského soudu Sicilského království. Společně s nejvyšším dvorským sudím Jindřichem z Morry se podílel na tvorbě zákoníku zvaným Konstituce z Melfi.[4] Stal se císařovým "milcem", šedou eminencí.[5] Roku 1235 byl jedním z vyslanců, jež se vydali na anglický dvůr obhlédnout potenciální nevěstu Isabelu a domluvit sňatek.[6] Často zastupoval císaře na veřejnosti,[7] kdy v roli císařova mluvčího oznamoval panovníkovy výnosy a formuloval jeho písemnosti, v konfliktu císaře s papežem byl autorem řady manifestů plných citátů a narážek z Bible.[5]

„Jsem ten, kdo míval k srdci Fridricha klíč, který zamkne, klíč, jenž odemyká, a nebyla v tom žádná pleticha, že mimo mne nemíval důvěrníka, byl jsem mu věrný, ve všem opora, spánkem a zdravím za to člověk pyká...“
— Petr z Viney ve 13. zpěvu Danteho Pekla

Vzestup následoval pád. V únoru 1249 byl na příkaz císaře zatčen a uvězněn na hradě San Miniato. Následně byl oslepen a poté zemřel.[5][pozn. 1]

Za Petrovu bustu je považována jedna z vousatých hlav soudců na bráně v Capuy[9][10] vystavěné v letech 1234–1239.[pozn. 2] Společně se svým císařem byl také zpodobněn na nástěnné fresce na hradě v Neapoli a Capuy.[11] Dante Alighieri jej ve své Božské komedii umístil do Pekla.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Dante ve svém díle naznačuje, že šlo o sebevraždu.[8]
  2. ↑ V současnosti je uložena společně s dalšími artefakty brány v místním muzeu.

Reference

  1. ↑ RADER, Olaf B. Fridrich II. Sicilan na císařském trůně. Praha: Argo, 2016. ISBN 978-80-2571929-9. S. 51. Dále jen Fridrich II.. 
  2. ↑ KOVÁČ, Peter. Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.. Praha: Petr Kováč - Ars Auro Prior, 2010. ISBN 978-80-904298-2-6. S. 44. Dále jen Úsvit renesance. 
  3. ↑ Fridrich II., str. 282
  4. ↑ Fridrich II., str. 97
  5. ↑ a b c Fridrich II., str. 269
  6. ↑ Fridrich II., str. 150
  7. ↑ Úsvit renesance, str. 356
  8. ↑ Fridrich II., str. 270
  9. ↑ Úsvit renesance, str. 33
  10. ↑ Fridrich II., str. 136
  11. ↑ Úsvit renesance, str. 71

Externí odkazy

Média použitá na této stránce