Petra Oriešková

Petra Oriešková
Peter Oriešek, portrét Petry Orieškové
Narození	16. srpna 1941 Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí	16. října 2022 (ve věku 81 let)
Povolání	malířka, výtvarnice, ilustrátorka a sochařka
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petra Oriešková (16. srpna 1941 Praha – 16. října 2022^[1]) byla česká malířka a sochařka.

Petra Oriešková se nejprve vyučila malířkou porcelánu ve Staré Roli u Karlových Varů (1954–1956) a v letech 1957–1960 vystudovala Střední odbornou školu výtvarnou v Praze. Roku 1960 byla přijata ke studiu na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do sochařského ateliéru prof. Otto Eckerta.

Absolvovala roku 1966 a poprvé vystavovala roku 1969 na společné výstavě mladých výtvarníků v ÚLUV, výstavě Nová figurace v Mánesu a společně s Peterem Orieškem v Galerii mladých.

• 1973 Medaile, 1. mezinárodní výstava kresby a grafiky Del Pomero, Milán
• 1976 Čestné uznání MK, za ilustrace v knize Longos: Dafnis a Chloe (soutěž Nejkrásnější knihy)
• 1976 V. mezinárodní výstava kresby, Rijeka
• 1980 1. mezinárodní výstava kresby, galerie portrétů, Tuzla

Ojedinělou kolekci obrazů Petry Orieškové z roku 1966 shromáždila pro svou výstavu galerie Peron. V katalogu jsou expresionistické portréty a figury, některé zjevně inspirované dílem Francise Bacona (Tvář se psem, 1966), parafráze obrazů starých mistrů (Nahá Maja, 1966) nebo odkazy k surrealismu a pop artu. Autorka je řazena do proudu Nové figurace neboť se zabývá skrytými významy lidské existence a nikoli lidskou figurou jako výtvarným artefaktem nebo konkrétními situacemi.

Pro obrazy z konce 60. let je charakteristické volné nakládání se zobrazením postavy, fragmentace a neukončenost a soustředění na naturalistický detail tváře nebo rukou (Portrét rodiny, 1968, Léto, 1969). Oriešková vytváří hned na počátku své volné tvorby osobitý a jasně rozpoznatelný rukopis – kombinuje různé styly – realistické detaily s abstraktní malbou a obrysovou kresbou, prostorový plán i barevné plochy, reliéfní asambláž, nahé figury zasazené do iluzivního prostoru, pop-artové rekvizity.

V obrazech ze 70. a 80. let se prolíná sen jako ozvěna surrealistické tradice s hyperrealistickou malbou „v alegorické scénické vizi, prostupem, či spíše magickým sjednocením viděného a sněného“.^[2] Oriešková vytváří scénické alegorie skutečného života, které se odehrávají v tichu dokonale komponovaného iluzivního prostoru a obsahují snové představy odpoutané od reálného času. Obraz je chápán jako okno do prostoru s renesanční perspektivou,^[3] kam malířka umisťuje nahé lidské figury s každodenními dramaty jejich životů (Příběh, 1979) nebo důvěrně známé věci jako svědky minulých dějů (Ráno s helikoptérou, 1975, Ráno, 1984). Ženské figury v obrazech Petry Orieškové jsou vždy mladé a dokonale krásné, ale působí vážně a odcizeně.

„Vyloučení pojmu času akcentuje psychologickou hodnotu zobrazeného okamžiku a připoutává pozornost na hlubší, symbolický nebo osudový význam ustrnulého gesta nebo děje.“^[4]

V 90. letech do fiktivní reality obrazu zasazuje autorka nahé postavy jako symboly sexuální touhy, připomíná animální rysy lidského chování (Záměna, 1993), zabývá se problémem vlastní identity a jejího protějšku v obraze (Dvě bytosti, 1994). Realita, se kterou pracuje, se soustřeďuje do jednoho okamžiku a blíží se pojetí reportážní fotografie, ale je konstruovaná jako divadlo (Nářek, 1995). Výtvarný jazyk není není natolik prvořadý a závazný, aby musela pracovat na jeho zjemnění a zdokonalování. Je jen prostředkem, který zkouší zatížit obsahovým sdělením až k maximu.^[5]

• Meysenburg Malwida, Rolland Romain: Amore pace, texty Faltysová V , Holzknecht V, Sommer P, kniha 101 s., vyd. Supraphon Praha, 1980

• Národní galerie v Praze
• Galerie hlavního města Prahy
• Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
• GASK, (České muzeum výtvarných umění, Praha)
• Galerie výtvarného umění v Chebu
• Galerie umění Karlovy Vary
• Městská galerie, Ostrov
• Muzeum umění Olomouc
• Galerie Klatovy/Klenová
• Oblastní galerie v Liberci
• Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
• Západočeská galerie v Plzni
• Galerie Benedikta Rejta, Louny
• Galerie výtvarného umění, Hlinsko
• Galerie H. Liebich, Dachau
• Galerie Schwarz, Milano
• Galerie portrétů, Tuzla,
• Moderní galerie v Rijece
• Soukromé sbírky doma a v zahraničí

• 1969 Galerie mladých, Mánes, Praha (s Peterem Orieškem)
• 1977 Olomouc, Nové Město nad Metují (s Jindrou Vikovou)
• 1979 Galerie Fronta, Praha (s. Jindrou Vikovou)
• 1982 Petra Oriešková: Kresby a grafika, Dům kultury ROH, České Budějovice
• 1983 Galerie Fronta, Praha (s. Jindrou Vikovou)
• 1989 Grafický kabinet, Olomouc (s Peterem Orieškem)
• 1991 České kulturní středisko Bratislava (s. Peterem Orieškem), Povážská galéria Žilina
• 1997 Galerie Litera, Praha, Univerzitní galerie, Plzeň
• 1999 Galerie ve dvoře, Veselí nad Moravou
• 2000 Galerie Antik, Slaný, Galerie české kultury, Český Krumlov
• 2001 Předtím a potom, obrazy z šedesátých a devadesátých let, galerie Peron, Praha
• 2001/02 Petra Oriešková: obrazy – kresby, výběr z tvorby 1966–2001, Wortnerův dům AJG, České Budějovice
• 2003 Petra Oriešková: Kresby, Galerie ES, Praha

Desítky výstav od roku 1969, podrobně viz Petra Oriešková: obrazy – kresby, výběr z tvorby 1966–2001, Vlastimil Tetiva, Alšova jihočeská galerie, České Budějovice, 2001

• Petra Oriešková, Peter Oriešek, 1969, 1 list, Galerie mladých, Praha
• Petra Oriešková: Kresby a grafika, 1982, Rulíšek Hynek, kat. 8 s., Dům kultury ROH, České Budějovice
• Petra Oriešková: obrazy, 1983, Kříž Jan, 1 list, vyd. Fronta, Praha
• Petra Oriešková, Předtím a potom, 2000, kat. 28 s., Galerie Peron Praha, ISBN 80-902866-2-3
• Petra Oriešková: obrazy – kresby, výběr z tvorby 1966–2001, Vlastimil Tetiva, Alšova jihočeská galerie, České Budějovice, 2001, ISBN 80-85857-52-9
• Petra Oriešková (Anketa Nová figurace), Výtvarné umění, 20,9-10,1970/05/20,484-484

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Petra Oriešková na Wikimedia Commons
• Petra Oriešková v informačním systému abART
• Galerie Maxiart: Petra Oriešková Archivováno 29. 11. 2014 na Wayback Machine.