Petri Kettunen

Petri Kettunen
Petri Kettunen (9. prosince 2018)
Petri Kettunen (9. prosince 2018)
Narození6. listopadu 1970 (53 let)
ZeměFinskoFinsko Finsko
Povoláníflorbalista, trenér florbalu a sportovní funkcionář
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Mistrovství Evropy
stříbroME 1994Finsko
zlatoME 1995Finsko
Mistrovství světa
stříbroMS 1996Finsko
zlatoMS 2010Finsko – asistent tr.
stříbroMS 2012Finsko – trenér
stříbroMS 2014Finsko – trenér
zlatoMS 2016Finsko – trenér
bronzMS 2020Česko – trenér
Miesten Mestaruussarja Finsko
zlato1991/1992Josba Joensuu
zlato1993/1994Josba Joensuu
Schweizer Unihockeymeisterschaft Švýcarsko
stříbro?UHC Alligator Malans

Petri Kettunen (* 6. listopadu 1970) je bývalý finský florbalový trenér a útočník. Jako hráč je dvojnásobný mistr Finska, mistr Evropy z roku 1995 a vicemistr světa z roku 1996. Jako trenér je mistr světa z roku 2016. V letech 2017 až 2021 byl trenérem české mužské reprezentace.

Kariéra

Jako útočník hrál ve finské reprezentaci od roku 1992. Na Mistrovstvích Evropy v letech 1994 a 1995 získal s finským týmem stříbro a zlato a na prvním Mistrovství světa v roce 1996 další stříbro.[1]

Trénování se věnoval od roku 1991. Nejprve působil jako hrající trenér ve finské nejvyšší lize v klubu Josba Joensuu, který sám v roce 1988 v 18 letech spoluzakládal.[2][3] Tento tým dovedl v sezónách 1991/1992 a 1993/1994 ke dvěma mistrovským titulům. V ročníku 1996/1997 poprvé trénoval zahraniční tým a to švýcarský UHC Winterthur United. Od roku 2000 pak působil v dalším švýcarském klubu UHC Alligator Malans, se kterým získal titul vicemistra švýcarské nejvyšší ligy.[3]

V roce 2009 se stal asistentem trenéra Petteri Nykky u finské mužské reprezentace. V této roli byl u finského vítězství na Mistrovství v roce 2010. Po šampionátu se stal hlavním trenérem a dovedl finský výběr ke dvěma stříbrům na mistrovstvích v letech 2012 a 2014 a dalšímu zlatu v roce 2016.[3][4]

Na začátku roku 2017 se stal prvním zahraničním hlavním trenérem české mužské reprezentace.[3] Za jeho asistenty byli vybráni Radek Sikora a Milan Fridrich. Jejich první akcí s českým týmem byly Světové hry 2017, kde skončili na čtvrtém místě.[5] Stejného výsledku dosáhli na Mistrovství světa 2018 v Praze, což bylo považováno za neúspěch.[6][7] Kettunen přesto na pozici trenéra zůstal i pro další reprezentační cyklus. Někteří hráči, včetně kapitána Matěje Jendrišáka, proto odmítli v reprezentaci pokračovat.[8][9] Novým asistentem se místo Sikory stal Pavel Brus.[8] Oba jeho čeští asistenci rezignovali v prosinci 2019 po prohraném Euro Floorball Tour.[10] Naopak o dva roky později na EFT v říjnu 2021 dovedl Kettunen omlazený český tým k první porážce Švédska i Finska po sedmi letech[11] a na následujícím odloženém mistrovství 2020 k bronzové medaili. Po šampionátu ukončil svou trenérskou kariéru.[12][9] Na pozici trenéra české reprezentace ho nahradil Jaroslav Berka.[13][9]

Ocenění

V roce 2016 byl ve Finsku zvolen Nejlepším trenérem roku ze všech sportů.[3][14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Player – Petri Kettunen [online]. IFF [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Petri Kettusen tarina linkittyy vahvasti koko suomalaisen salibandyn saagaan: ”Hiton etuoikeutettu olo”. paakallo.fi [online]. 2020-10-10 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. (finsky) 
  3. ↑ a b c d e Petri Kettunen se stal hlavním trenérem české florbalové reprezentace. www.ceskyflorbal.cz [online]. Český florbal, 2017-03-29 [cit. 2022-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-03. 
  4. ↑ Florbalisté pod ním odmítli hrát, Kettunen povede českou reprezentaci dál. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-11-13 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ Kettunen v roli kouče české florbalové reprezentace zahájil čtvrtým místem na Světových hrách. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2017-07-30 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. 
  6. ↑ Komentář: Perfektní šampionát s hořkou příchutí. Češi mají závazek a snad i motivaci. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-12-10 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. 
  7. ↑ Když jste ve florbale čtvrtí, jste poslední. Ponechají se Češi u týmu finského trenéra mistrů světa?. lidovky.cz [online]. MAFRA, 2018-12-10 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Reprezentační rozvrat. Florbalisté odmítají hrát pod finským koučem, kapitán skončil. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2020-01-08 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c Díky Pete! A hodně štěstí, mladé pušky, dostáváte do rukou zlatou generaci. Florbal.cz [online]. 2021-12-14 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. 
  10. ↑ Švýcarský kouč českých florbalistek u národního týmu pokračuje, asistenti končí. Sport.cz [online]. 2019-12-18 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. 
  11. ↑ Musíme zůstat nohama na zemi, velí kapitán Ondrušek. www.ceskyflorbal.cz [online]. Český florbal, 2021-10-20 [cit. 2022-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-21. 
  12. ↑ Český řev, finské slzy. Kettunena bronz dojal, s medailí na krku se loučí s trénováním. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2021-12-11 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. 
  13. ↑ Reprezentace florbalistů má nového trenéra. Berka střídá Kettunena. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2021-12-14 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. 
  14. ↑ Petri Kettunen on Suomen Valmentajien Vuoden Valmentaja!. Suomen Salibandyliitto [online]. 2016-12-30 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Bronze medal icon.svg
An icon that represents a bronze medal
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“