Petruška Šustrová

Petruška Šustrová
Petruška Šustrová (2020)
Petruška Šustrová (2020)
2. předsedkyně Rady ÚSTR
Ve funkci:
3. ledna 2013 – 30. října 2013
PředchůdceNaděžda Kavalírová
NástupceEmilie Benešová
Členka Rady ÚSTR
Ve funkci:
30. října 2008 – 30. října 2013

Narození18. května 1947
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí6. května 2023 (ve věku 75 let)
ChoťVavřinec Korčiš
Jaroslav Kukal
Luděk Bednář
DětiŠtěpán Korčiš
Ivan Hrůša
Profesespisovatelka, překladatelka, novinářka, disidentka a politička
OceněníCena 1. června (2006)
Cena Ferdinanda Peroutky (2009)
CommonsPetruška Šustrová
Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petruška Šustrová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přednáška v České Lípě (leden 2013)

Petruška Šustrová (18. května 1947 Praha6. května 2023[1]) byla česká publicistka, překladatelkaangličtinypolštiny a disidentka.

Osobní život

Z politických důvodů nedokončila studium oborů dějepis a čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1966–1969). V prosinci 1969 byla zatčena a poté odsouzena ke dvěma letům odnětí svobody za opoziční aktivity v levicovém Hnutí revoluční mládeže, jehož členy byli také Jaroslav Bašta, Ivan Dejmal, Jan Frolík či Petr Uhl. Po pobytu ve vazební věznici Praha-Ruzyně strávila výkon trestu ve věznicích ve Všehrdech a Opavě. Po propuštění v roce 1971 pracovala šest let jako poštovní úřednice, po odchodu z pošty jako uklízečka. Od srpna 1982 do listopadu 1989 nezískala žádné zaměstnání.

V roce 1976 podepsala Prohlášení Charty 77. V roce 1979 se stala členkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V roce 1985 byla jednou ze tří mluvčích Charty 77. Od roku 1987 spolupracovala s redakcí samizdatové revue Střední Evropa.

V letech 1990–1992 působila jako náměstkyně federálního ministra vnitra (podílela se na prověrkách pracovníků ministerstva, rozvědky a justice a spolupracovala na přípravě lustračního zákona). Po odchodu ze státní správy na konci ledna 1992 se stala novinářkou.

V říjnu 2008 byla Senátem Parlamentu ČR zvolena členkou Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, od února 2013 byla její předsedkyní. V říjnu 2013 skončil její mandát. Za rok 2009 získala novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.[2][3]

Martin Věchet napsal o Petrušce Šustrové v Deníku.cz, že to byla intelektuálka a dělník samizdatu. Žena statečného a otevřeného srdce, která si ráda tříbila názory a sdílela je s ostatními. Nenafoukaně, nenamyšlené, chytře a srdečně. [1]

Zemřela dne 6. května 2023.

Knižní komentáře a rozhovory

  • ŠUSTROVÁ, Petruška: Politické tanečky. Komentáře vysílané na vlnách Českého rozhlasu Regina 1999–2001. Academia, Praha 2002, 244 s.
  • ŠUSTROVÁ, Petruška: Služebníci slova. Pulchra, Praha 2008, 328 s.

Překlady

  • APPLEBAUM, Anne: Gulag. Dějiny. Beta-Dobrovský – Ševčík, Praha – Plzeň 2004, 604 s.
  • BLAŽEK, Petr: Živá pochodeň na Stadionu Desetiletí. Protest Ryszarda Siwce proti okupaci Československa v roce 1968. Historická studie a edice dokumentů. ÚSTR, Praha 2008, 93 s. (překlad archivních dokumentů)
  • CLAY, Catrine: Král, císař, car. BB/art, Praha 2008, 412 s.
  • DAVIES, Norman: Ostrovy. Dějiny. BB/art, Praha 2003, 975 s.
  • DAVIES, Norman – MOORHOUSE, Roger: Mikrokosmos. Portrét jednoho středoevropského města. BB/art, Praha 2006, 607 s.
  • GRAJEWSKI, Andrzej: Církve ve střední Evropě po roce 1989. Občanský institut, Praha 1996, 15 s.
  • GRAJEWSKI, Andrzej: Evropa, Rusko a tajné služby. Občanský institut, Praha 1996, 19 s.
  • GRAJEWSKI, Andrzej: Jidášův komplex. Zraněná církev: křesťané ve střední a východní Evropě mezi odporem a kolaborací. Prostor, Praha 2002, 305 s.
  • GRAJEWSKI, Andrzej: Rusko a kříž. Z dějin pravoslavné církve v SSSR. Česká křesťanská akademie, Praha 1997, 149 s.
  • GROCKI, Michał (pseud.): Konfidenti mezi námi. Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1993, 98 s.
  • JOHNSON, Paul: Zrození moderní doby. Devatenácté století. Academia, Praha 1998, 869 s.
  • KARPIŃSKI, Jakub: Slabikář demokracie. Občanský institut, Praha 1993, 74 s.
  • KENNEY, Padraic: Karneval revoluce. Střední Evropa 1989. BB/art, Praha 2005, 390 s.
  • PACZKOWSKI, Andrzej: Půl století dějin Polska 1939–1989. Academia, Praha 2000, 381 s.
  • SKILLING, Harold Gordon: Československo – můj druhý domov. Paměti Kanaďana. Prostor, Praha 2001, 607 s.
  • SNYDER, Timothy: Krvavé země – Evropa mezi Hitlerem a Stalinem. Paseka a Prostor, Litomyšl a Praha 2013, 496 s.
  • TRENTO, Joseph John: Tajné dějiny CIA. BBart, Praha 2004, 467 s.
  • WEATHERFORD, Jack: Čingischán a utváření moderního světa . BB/art, Praha 2006, 367 s.
  • ZAJĄCZKOWSKI, Wojciech: Rusko a národy: Osmý kontinent. Misgurnus 2011, ISBN 978-80-904931-0-0.

Odkazy

Reference

  1. HUDEC, Ondřej. Zemřela Petruška Šustrová. Bývalé disidentce a publicistce bylo 75 let. Lidové noviny [online]. 2023-05-06 [cit. 2023-05-06]. Dostupné online. 
  2. Novinářské ceny získali Macháček, Šustrová a Kosatík, Aktuálně.cz, 4. 2. 2010
  3. Cena Ferdinanda Peroutky – laudacio „O Petrušce Šustrové“. www.ferdinandperoutka.cz [online]. [cit. 2010-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-27. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Petruška Šustrová (2020).jpg
Autor: Jindřich Nosek (NoJin), Licence: CC BY-SA 4.0
Petruška Šustrová (2020)
Šustrová a Pokorný.JPG
Petruška Šustrová a prof.Pokorný, exstarosta města na besedě v České Lípě