Petrus de Cruce

Petrus de Cruce
Narození13. století nebo 1270
Amiens
Povoláníhudební skladatel, hudební teoretik a muzikolog
Nábož. vyznáníkatolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Petrus de Cruce (francouzsky Pierre de la Croix, 1270? Amiens – před 1347?) byl středověký francouzský hudební skladatel a teoretik.

Život

Petrus de Cruce žil v Paříži. V roce 1298 jej král Filip IV. Francouzský pověřil zkomponováním oficia k poctě svatého krále Ludvíka.[1] Byl zřejmě žákem Jakuba z Lutychu,[2] který jej vedle Franka Kolínského a Lamberta považoval za zástupce starého umění – ars veterum[1] a jako skladby Petra de Cruce uvádí tříhlasá moteta Au renouveler a Aucun ont trouvé chant, která jsou poznamenána zesíleně vystupující melismatikou v duplu, zdůraznění terciových a sextových souzvuků na začátku perfectia a převažující role tripla sestávajícího z rytmicky volně zasazených not malých hodnot.[1][2] Hojné užití krátkých not sebou neslo následné prodloužení trvání noty brevis v tzv. stylu Petra de Cruce,[3] a tedy zpomalení tempa.

Na poli hudební teorie představují spisy Petra de Cruce o mensurální notaci přechod mezi Frankem Kolínským a Filipem z Vitry. Zavedl pravidlo, že brevis může být rozdělena na 2 až 9 semibreves a k jasnému vymezení skupinek not používal dělicí znaménko punctus divisionis. Tato novinka znamenala milník na cestě od modální k mensurální rytmice italského trecenta.

Edice

  • Yvonne Rokseth (Hrg.): Polyphonies du XIIIe siècle, 4 sv., Paris 1935–1939 (Codex Montpellier)
  • A. Auda (Hrg.): Les „Motets wallons“ du ms. de Turin..., Brusel 1953

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Petrus de Cruce na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c Brockhaus Riemann Musiklexikon sv. 3 (1998) ISBN 3-254-08398-9
  2. ↑ a b Horst Seeger: Musiklexikon Personen A–Z / Deutscher Verlag für Musik Leipzig (1981)
  3. ↑ Heinrich Besseler: Die Motettenkomposition von Petrus de Cruce bis Philipp von Vitry

Literatura

  • Willi Apel: The Notation of Polyphonic Music, 900–1600, Cambridge 1942, Leipzig 1962
  • S. B. Patrick: The Definition, Dissemination and Description of Petronian Notation, University of North Carolina, 1971
  • Medieval France: an encyclopedia Von William W. Kibler, str. 737 google books

Externí odkazy