Pečenga

Pečenga Пече́нга
Konstantin Korovin: Rybářské lodě na Pečenze (1894)
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	69°33′14″ s. š., 31°13′36″ v. d.
Nadmořská výška	0–305 m n. m.
Časové pásmo	UTC+3[1]
Stát	Rusko Rusko
Federální okruh	Severozápadní
Oblast	Murmanská
Murmanská oblast na mapě Ruska
Pečenga
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	150,55 km²
Počet obyvatel	2 021 (2023 ▼)
Hustota zalidnění	13,4 obyv./km²
Etnické složení	Rusové (85 %), Ukrajinci, (6 %), Bělorusové a další
Náboženské složení	převážně pravoslavné křesťanství
Správa
Oficiální web	www.pechenga51.ru
Telefonní předvolba	+7 8152
PSČ	183000-183099
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pečenga (rusky Пече́нга/Pečenga, norsky Petsjenga, finsky a švédsky Petsamo, severosámsky Beahcán, skoltskou sámštinou Peäccam) je sídlo městského typu s asi 2 000 obyvateli v Murmanské oblasti v Pečengském rajónu v Rusku.

Pečenga se nachází na řece Pečenga, 120 km severozápadně od Murmansku, na hranici s Norskem a Finskem u Barentsova moře.

Sídlo je zařazeno na seznamu sídel Murmanské oblasti podléhající časté hrozbě lesních požárů.^[2]

Oblast byla původně osídlena Sámy. V roce 1533 byl při ústí řeky Pečengy založen Pečengský klášter a oblast se stala součástí Archangelské gubernie.

Pečengský klášter byl založen svatým Trifonem, který se snažil pokřesťanštit sámské obyvatelstvo. V roce 1572 obývalo klášter asi 50 mnichů. Roku 1583 byl klášter zničen Švédy. Území bylo následně osidlováno Pomory a jinými Rusy. V roce 1885 byl klášter obnoven, aby šířil pravoslaví mezi Laponci.

Roku 1920 po smlouvě z Tartu připadla Pečenga Finsku.

V roce 1916 byla započata výstavba silnice ze Sodankylä přes Ivalo do přístavu Liinahamari, která byla dokončena roku 1931. Pečenga byla od té doby turisticky vyhledávanou destinací, protože se stala jediným přístavem u Barentsova moře dosažitelným automobilem.

V polovině ledna 1918 začala finská vojska pronikat na ruské území se záměrem obsadit východní část Karélie. V březnu 1918 prohlásil Pehr Evind Svinhufvud jako regent nově vzniklého Finska, že jeho země je připravena uzavřít mír s Ruskem podle Brestlitevského míru, pokud Východní Karélie, část Murmanské železnice a celý poloostrov Kola budou finské. Protože na to Rusko nepřistoupilo, vyhlásilo Finsko dne 15. května 1918 válku, během které obsadilo i oblast Pečengy, která nikdy předtím Finsku nepatřila. Mírová tartuská smlouva podepsaná v roce 1920 potvrdila, že Pečenga připadne nezávislému Finsku.

V roce 1921 byly v Pečenze objeveny zásoby niklu. Roku 1934 pak začala těžba francouzskými a kanadskými společnostmi.

Během zimní války okupoval Pečengu Sovětský svaz. Po následné mírové smlouvě z Moskvy z roku 1940 připadla SSSR jen část Rybářského poloostrova (finsky Kalastajasaarento).

V roce 1941, během pokračovací války, byla Pečenga využívána nacistickým Německem jako základna pro útoky na Murmansk. Roku 1944 Pečengu opět okupovala Rudá armáda.

Pařížskou smlouvou z roku 1946 připadla Pečenga opět Sovětskému svazu.

V současnosti je Pečenga stále důležitou oblastí díky nezamrzajícímu přístavu v Liinahamari a díky zásobám niklu. Po válce SSSR zvýšil jeho těžbu, což mělo špatné dopady na životní prostředí.

• Román Porodní bába (2011) finské spisovatelky Katji Kettu se odehrává v roce 1944 v Pečenze^[3]

• 
  Pečenga ve 30. letech 20. století
• 

  (c) Вячеслав Лобанов, CC BY 3.0
  Pečenga v roce 2015
• 
  Pečengský kostel (rok 2015)
• 
  Budovy pečengského kláštera (rok 2014)
• 
  Pečengský klášter (rok 2014)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pečenga na Wikimedia Commons