Petzoldův lom

Petzoldův lom
Souřadnice	49°55′55,82″ s. š., 14°9′4,58″ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petzoldův lom je dnes již opuštěný vápencový lom nacházející se na teritoriu Českého krasu (přesněji v evropsky významné lokalitě – Národní přírodní rezervaci Karlštejn-Koda) nad levým břehem řeky Berounky zhruba na poloviční cestě mezi Srbskem a Karlštejnem.^[1][2] Řada původních objektů Petzoldova lomu se dochovala v západní části areálu zatímco v jeho východní části byly a jsou objevovány rozsáhlé krasové podzemní objekty.^[1] V Petzoldově lomu se nachází stratigrafický profil spodním devonem s názorně odkrytou tektonickou stavbou.^[3][1]

Firma C. T. Petzold a spol.

Firmu C. T. Petzold a spol. založil Carl Traugott Petzold v polovině 19. století původně jako obchod se železem. Později ji ve Vídni řídili Karl Hermann Petzold (†1883) a Michael Ignaz Knips (1832–1901).^[4] Od roku 1892 firma vystupovala jako veřejná obchodní společnost, která se zabývala prodejem výrobků nečeských hutí a válcoven plechu a také se věnovala nákupu surovin a polotovarů. Sídlo společnosti bylo nejprve v Nejdku, později ve Vídni a poté v Praze. V Praze firma C. T. Petzold a spol. vlastnila dům „U Bílého koníka“ na Senovážném náměstí, který využívala jako kanceláře a sklady.^{[5][p. 1]} Firma C. T. Petzold si nejprve pronajímala železárny v Nejdku. Tyto pak v roce 1899 koupila a v roce 1909 je spojila s panskými železárnami v Rotavě. V roce 1902 firma získala také komárovské železárny.^{[p. 2]} A byly to právě komárovské železárny, pro které Petzoldův lom už od začátku roku 1916 začal dodávat vápenec.^[4]

Historie lomu

Do konce druhé světové války

Lom byl založen v roce 1916 původně rakouskou (vídeňskou)^[7] firmou C. T. Petzold a spol.,^[8] která získala pozemky s vápencovými skalami mezi Srbskem a Karlštejnem.^[9][2] Správcem stěnového lomu se dvěma etážemi a důlním patrem byl od počátku Josef Nedbal (†1932).^[4] Původně tu firma C. T. Petzold a spol. od roku 1916 nárazově těžila a produkovala hlavně saturační vápenec určený pro železárny, cukrovary,^[10] sklárny a papírny; později (po první světové válce)^[11] vyráběla vápennou moučku pro hnojení a terazzové (teracové) kamenné drtě.^[9][2] Soustavnou a pravidelnou těžbu zahájila firma C.T. Petzold a spol. v lomu po roce 1921.^[11] Lom byl vybaven rozsáhlou mechanizací a v roce 1925 jej plně elektrifikovali a vybavili sedmi elektromotory z produkce ČKD. Z této doby pochází i reflektorová osvětlovací věž. V roce 1924 byl v areálu lomu zbudován kulový mlýn na vápennou moučku a válcový mlýn na terazovou drť. (Drť byla později využívána pro výrobu omítkových směsí značky „Silurit“.)^[4]

Omítkoviny a vápno

V roce 1930 začala firma s výrobou umělé omítky (omítkoviny, omítkové směsi) značky „Silurit“.^[8][10][9] Za tímto účelem si firma C. T. Petzold a spol. sama vyráběla hydraulické vápno.^[9] Ačkoliv si firma v roce 1936 (po částečném odeznění světové hospodářské krize)^[11] vybudovala vlastní vápenici se dvěma šachtovými pecemi pro výrobu vápna,^{[p. 3]} zhruba po pěti letech provozu (cca v roce 1941) musela (na úřední příkaz) vlastní výrobu vápna ukončit.^[9][12][4] Důvodem zákazu výroby bylo uzavírání provozů s vysokou energetickou náročností, protože celý protektorát musel za druhé světové války čelit nedostatku paliva.^[11]

Lehké stavební desky

V roce 1934 zahájila firma C. T. Petzold a spol. výrobu lehkých dřevocementových stavebních desek značky „Lignoma“.^[1][2] Pro nedostatek pracovních sil ale produkce tohoto artiklu byla ukončena po jedenácti letech (v roce 1945).^[9][2][4] Firma fungovala v sezónním režimu: vápno a stavební desky byly vyráběny v letním období, zatímco v zimním období byl vytěžený vápenec expedován do železáren, cukrovarů, skláren a papíren a také vápenná drť se prodávala a používala jako štěrk na stavbách silnic a železnic.^[9][11][7]

Po druhé světové válce

Následky požáru nakládací rampy u vlečky (na druhém břehu řeky) v roce 1947^{[p. 4]} se podařilo eliminovat její opravou a tak mohla být užívána až své likvidace v roce 1965.^[8] Těžba vápence v Petzoldově lomu pokračovala i po druhé světové válce, definitivně byla ukončena v 60. letech 20. století^[1][10][9] (v roce 1965).^[11][4] V 70. letech 20. století byla výroba omítek v Petzoldově lomu realizována ze surovin, které se dovážely nákladními automobily z lomu Na Chlumu (materiál z lomu Na Chlumu neobsahoval tvrdé pecky, které nadměrně opotřebovávaly drtící stroje a navíc byl i barevně stejnoměrnější než původní materiál z Petzoldova lomu). Výroba omítkovin byla ukončena nejspíše v roce 1976,^[8] ale v 80. letech 20. století byla uprostřed areálu postavena stávající výrobní hala za účelem pokračování výroby omítkových směsí.^[4] Koncem 90. let 20. století byla část provozních objektů lomu rozbořena.^[1][12][2]

Zbytky objektů na protějším břehu Berounky

Na protějším břehu řeky Berounky při železniční trati se nacházejí konstrukce, které s bývalým lomem bezprostředně souvisely: Zbytky (pozůstatky) lanové dráhy,^[10] zbytky násypky a nakládací rampy, základy vápencových mlýnů sloužících k výrobě vápencových mouček.^[1][10]

Současný stav

Dnes připomíná minulost veřejnosti nepřístupného areálu^[10][12] Petzoldova lomu jen několik budov. Většina historických staveb zajišťujících dávný provoz Petzoldova lomu sice stojí dodnes, ale nacházejí se ve špatném technickém stavu.^[2] Areál bývalého Petzoldova lomu dnes slouží potřebám soukromé firmy^[10] (společnost Aquatech s.r.o.)^[13][2] zabývající se výrobou malých čistíren odpadních vod (ČOV)^[7][4] a jiných plastových výrobku pro vodohospodářské účely.^[9] Tato firma má ve svém logu (znaku) i schematicky znázorněnou unikátní reflektorovou (osvětlovací) věž.^[2]

Doprava materiálu

Železniční vlečka

Až do roku 1923 byl vytěžený materiál (vápenec) vožen formanskými povozy (pomalé a drahé)^[11] do vápenky v Karlštejně.^[8] Petzoldův lom byl v roce 1923, po dokončení dřevěného mostu přes Berounku, napojen na železniční vlečku v km 31,75 na trati Praha - Plzeň. (Vlečka byla napojena v kilometru 31,706.)^[8] Velkou výhodou tohoto řešení byl fakt, že lom leží ve stejné výškové úrovni jako železniční trať Praha-Plzeň. Velkou nevýhodou pak byla existence řeky Berounky, která oddělovala lom od železnice.^[11] Překládka s kapacitou maximálně až patnácti železničních vagonů měla délku traťového úseku 180 metrů.^[8]

Dřevěný dvoukolejný most

Dvoukolejný most přes Berounku byl definitivně dokončen v roce 1926 (a byl využíván až do roku 1941)^[1] s tím, že vozíky s v lomu vytěženým materiálem na něm byly taženy lanem poháněným elektromotorem a poté je elektrická zdviž dopravila na překládací rampu (překladiště) železniční vlečky.^[11][4] (S firmou C. T. Petzold a spol. uzavřely v roce 1941 nájemní smlouvu Akciové železárny v Komárově, které byly založeny v roce 1919 a patřily C.T.Petzoldovi.)^[9][7]

Lanová dráha

Povodeň v roce 1941 strhla dřevěný most přes Berounku^{[1][4][p. 5]} a tak byl veškerý vytěžený materiál z lomu dočasně a provizorně vožen nákladními auty do železniční stanice Karlštejn.^[9][7] Eliminovat tento drahý druh dopravy vápence k železniční trati měla lanová dráha^[1] zbudovaná (podle projektu firmy Wilde)^[2] přes Berounku v letech 1941 až 1942^[9] a definitivně uvedena do provozu v roce 1942.^[8][11] Lanovku postavila rakouská firma a. s. Pohlig přibližně v místech, kde stával povodní stržený dvoukolejný dřevěný most.^[4] Lanová dráha byla dlouhá 250 metrů, překonávala nepatrné převýšení 3 metry a byla součástí dopravního systému Petzoldova lomu tvořeného polní dráhou s rozchodem kolejí 500 mm.^[8] Lanovkou dostupné nákladiště u železnice na protějším břehu řeky umožnilo vybudování mlýnice na výrobu vápencových mouček.^[9][7]

Skladiště trhavin a rozbušek

Ve východní stěně lomu firma C. T. Petzold vybudovala sklad trhavin a samostatný sklad rozbušek poté, co v roce 1922 k tomu získala patřičná povolení. Sklad trhavin byla vlastně chodba zakončená komorou pro uložení trhavin. Vstup do skladu se nacházel ve výšce 3 metry nad dnem spodní etáže lomu a střelmistr k němu musel stoupet po dřevěném schodišti. Ve vzdálenosti asi 80 metrů od skladiště trhavin se nacházelo skladiště rozbušek. To bylo tvořeno kobkou vystřílenou ve skále.^[11]

Ve 40. letech 20. století získala firma C. T. Petzold nezbytné povolení pro rozšíření kapacity skladiště ze stávajících 500kg trhaviny na 1000kg a zároveň i povolení na výstavbu zcela nového skladiště rozbušek s kapacitou 2000 kusů. Nakonec vznikly následující prostory: 6 metrů dlouhá vstupní chodba (šíře 0,75 metrů; výška 2 metry) ústila do komory pro skladování trhavin. (Komora byla dlouhá 5 metrů a měla šíři 1,3 metry a výšku 2 metry.) Z hlavní chodby byla po 4 metrech od vchodu vyrubána odbočka o délce 1,8 metrů zakončená kobkou určenou pro uskladnění rozbušek.^[11]

Reflektorová (osvětlovací) věž

Historie věže

Vznik této dominanty Petzoldova lomu se datuje do roku 1925, kdy kulminovala těžba vápenců v Českém krasu, začínalo se s elektrifikací lomů a zároveň velké množství zakázek v Petzoldově lomu přinutilo jeho vedení k zavedení lomových prací v nočních hodinách.

V západní části areálu na vyvýšeném místě na okraji staré lomové stěny nad spodní etáží^[12] Petzoldova lomu se dochovala unikátní technická památka – tzv. (reflektorová) osvětlovací věž (spíše jen věžička), která byla zbudována kolem roku 1925 a která sloužila až do počátku 40. let 20. století,^[10] k osvětlování areálu lomu při práci v nočních hodinách.^[1] Věž byla původně osazena dvěma reflektory firmy ZEISS, každý o výkonu 100 W. Také v ní byly osazeny hodiny, které ale byly po nějakém čase odstraněny.^[12][11]

Záchrana věže

Projekt záchrany osvětlovací věže Petzoldova lomu byl prezentován v Srbeckém občasníku číslo 1 z roku 2016^[11] a stojí za ním občanské sdružení „Nezevli jen tak“ se svojí iniciativou nazvanou „Projekt DOMY – LOMY“, který mapuje pozůstatky lidské činnosti spjaté s těžbou vápence v okolí Srbska na Berounsku.^[14] Projekt záchrany osvětlovací věže byl podpořen grantem z Fondu kulturního dědictví Nadace Via ve výši 5 000 Kč a občanské sdružení „Nezevli jen tak“ hodlalo objekt nejprve podrobněji prozkoumat, zakreslit a zajistit bezpečnost v jeho okolí. Akce měla podporu Obecního úřadu Srbsko a podporovala jej i soukromá společnost Aquatech s.r.o., která je vlastníkem reflektorové věže.^[8]

Krasové jevy

Blátivá jeskyně

Podle popisu kdysi existující Blátivá jeskyně (evidenční číslo 25-008) se nacházela někde „pod dnem lomu″, ale není přístupná neboť její vstup byl zavalen.^[1]

Sloupová jeskyně

Později odtěžená Sloupová jeskyně (evidenční číslo 25-009) se nacházela v jihovýchodní části Petzoldova lomu.^[1] Byla objevena při těžbě počátkem 40. let 20. století.^[11] Měla délku asi 30 metrů, hlavní její prostor tvořil 6 metrů vysoký sál a byla přístupná díky čtyřem vstupům (dva z nich lze označit jako tzv. „skalní okna“).^{[1][p. 6]}

Ve 40. letech 20. století (krátce po jejím objevení) tady paleontolog, speleolog (jeskyňář), archeolog a botanik Jaroslav Petrbok a archeolog František Prošek (* 20. 9. 1922 Střezimíř – 26. 7. 1958 Praha) prováděli výzkumy, během nichž ve Sloupové jeskyni odhalili dva kamenné nástroje pocházející ze středního paleolitu a nalezli zejména bohaté stopy osídlení z neolitu (lidmi z kultury s lineární keramikou) obsahující nejen keramické střepy a kamenné nástroje, ale třeba i kostěnou lžičku či zbytky minimálně čtyř ohnišť zahloubených do jeskynního sedimentu.^[1][11] Rok po detailním archeologickém průzkumu Františka Proška, v roce 1945, byla Sloupová jeskyně z větší části odtěžena.^[11]

Petzoldovy jeskyně

Ve východní části areálu jsou postupně odhalovány rozsáhlé podzemní krasové útvary mezi něž patří tzv. Petzoldovy jeskyně. V dobách, kdy byl lom aktivní, se o soustavě drobných dutin, které Petzoldovy jeskyně tvoří, již vědělo, ale k jejich významnému průzkumu a „znovuobjevení“ došlo až po roce 2000. Dvojice jeskyní Skulina (evidenční číslo jeskyně 25-013) a V suti (evidenční číslo jeskyně 25-014) byla delší dobu postupně zvětšována, aby byly nakonec dne 4. prosince 2010 oba krasové útvary propojeny, čímž byl vytvořen systém nazývaný Petzoldovy jeskyně (evidenční číslo 25-013 zděděné po jeskyni Skulina).^[1] (Tomu ale předcházela v roce 2008 krátká sonda, kterou se jeskyňáři dostali do neznámých volných prostor.)^[11] V průběhu jara 2011 bylo objeveno několik set metrů nového podzemí včetně rozlehlých sálů a objevování pokračovalo i v průběhu následujících let. Další drobnější krasové útvary byly do systému připojeny: Petzoldka (evidenční číslo 25-012), Komín se třemi vstupy (evidenční 25-011) a řada menších jeskyněk (Nedělní jeskyně, Večerní jeskyně, Klíčová jeskyně, Jívová jeskyně). Tyto drobné původně zahliněné jeskyně (dlouhé jen několik metrů) byly připojeny záhy po svém objevu, takže nemají evidenční číslování.^[1] Systém Petzoldových jeskyň má dosud celkovou průleznou délku více než 700 metrů (cca 750 m)^[11] a je evidován jako 6. nejdelší jeskyně Českého krasu.^{[1][11][p. 7]} Některé z chodeb Petzoldových jeskyň dosahují až na úroveň hladiny řeky Berounky.^[11]

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• (red), kolektiv autorů pod vedením hlavní editorky Hany Hlušičkové. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III., P-S. Příprava vydání Hana Hlušičková. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-045-4. 
• Karel Žák, Michal Kolčava, Jiří Bruthaus, Roman Živor: Evidence jeskyní Českého krasu; doplňky a změny za období 1. října 2011 až 30. září 2013 - Český kras; ročník XXXIX (Beroun 2013)
• HORÁČEK Ivan a kolektiv (Vladimír HANÁK; Petr BENDA; Jaroslav ČERVENÝ; Vladimír HANZAL; Martin PRŮCHA; Jaroslav VESELÝ; Dita WEINFURTOVÁ; Jan ZIMA): Nejvýznamnější zimoviště netopýrů ve středních Čechách, Vespertilio 5: rok 2001; strany 121 až 145.

Související články

• Prokopský lom
• Lom Alkazar
• Lom Mušlovka
• Lom Prastav

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Petzoldův lom na Wikimedia Commons
• Petzoldovy jeskyně v Českém krasu trochu jinak
• Petzoldovy jeskyně v Českém krasuu trochu jinak
• Petzoldův a Tomáškův lom, Vyhlídky a Lom Alkazar - Galbytour 2019 na YouTube – Datum: 21. července 2019; Autor: Výlety , podzemí a Urbex - Galbytour; Stopáž: 30 minut a 2 sekundy (00:04 – 04:48 Petzoldův lom)
• Petzoldovy jeskyně v Českém krasu trochu jinak Archivováno 1. 12. 2022 na Wayback Machine.