Pevek

Pevek Певек
Pohled na město z jihu
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	69°42′ s. š., 170°19′ v. d.
Nadmořská výška	20 m n. m.
Časové pásmo	UTC+12[1]
Stát	Rusko Rusko
Federální okruh	Dálněvýchodní
Autonomní okruh	Čukotský
Čukotský autonomní okruh na mapě Ruska
Pevek Město na mapě Čukotského autonomního okruhu
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	51 km²
Počet obyvatel	4 230 (2023)
Hustota zalidnění	82,9 obyv./km²
Správa
Starosta	Ivan Sergejevič Lejuškin (od 2021)
Vznik	1933
Oficiální web	go-pevek.ru
Telefonní předvolba	(+7) 42737
PSČ	689400
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pevek (rusky Певе́к, čuksky Пээкин) je město v ruském Dálněvýchodním federálním okruhu, nejsevernější město na území celé Ruské federace. Leží v Čukotském autonomním okruhu na severním okraji Čukotky na břehu Východosibiřského moře; 640 kilometrů severozápadně od Anadyru. Žije zde 4 230 obyvatel (2023).

Jméno vzniklo zkomolením čukčského slova pagyt-kenaj, což znamená zapáchající hora. Podle legendy se na úpatí hory poblíž moderního msta odehrála bitva mezi Čukči a Jukagiry, pach rozkládajících se mrtvol na úpatí kopce zůstal dlouho, protože domorodci mrtvé nezakopali. Čukčové se proto na tomto území dlouho neusazovali, pouze sem v létě dočasně přivedli svá stáda sobů.^[2]

Oblast okolo dnešního Peveku byla Rusům známa již od poloviny 18. století, jak je zdokumentováno v záznamech Velké severní expedice.^[3]

U založení Peveku stál sovětský politik Naum Filipovič Pugačjov, který dorazil na břeh Čaunského zálivu dne 10. srpna 1933. Přímo na břehu moře uspořádal stranické setkání, kde oznámil vytvoření Čaunského okresu a založení osady Pevek, prvního oficiálního sídla nového okresu.

Pevek se rozvinul jako přístavní město v rámci využívání Severní mořské cesty. Je administrativním centrem místního samosprávného celku – stejnojmenného městského okruhu Pevek, ustanoveného na území původního Čaunského okresu (rusky Чаунский район, čuksky Чаан район).

V letech 1936–1937 byly v okolí Peveku provedeny geologické expedice, které objevily ložiska cínu.^[4] V roce 1941 došlo k první těžbě cínu, který se zde těžil až do 90. let 20. století.

V letech 1938 až 1957 zde existovaly dva Gulagy – Čaunlag a Čaunchukotlag.

V roce 1950 žilo v osadě asi 1500 lidí. Dne 21. března 1951 byla osada povýšena na sídlo městského typu a rozhodnutí bylo vydáno pod hlavičkou „tajné“, protože ještě po několik let nebyl Pevek z důvodu utajení uváděn ani na mapách. Dne 6. dubna 1967 získal Pevek městská práva, v tu dobu tam žilo již přes deset tisíc lidí.^[4]

V roce 1968 byla v Peveku instalována automatická telefonní ústředna a postavena nová střední škola. Dne 8. října 1974, se spuštěním dálkového radiokomunikačního komplexu Orbita-2, se ve městě objevilo televizní vysílání. V roce 1976 byl Pevek vyhodnocen jako jedno ze 100 nejlepších měst SSSR. V roce 1982 byla otevřena druhá střední škola, žilo zde 13 tisíc obyvatel. Po rozpadu SSSR přišel masový odliv obyvatel města, spojený s ukončením těžby cínu.^[5]

Od léta 2019 zde kotví plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov, která byla uvedena do provozu na podzim 2019^[6] a zásobuje Pevek a celou odlehlou oblast elektřinou.^[7][8]

V letech 2019–2021 probíhala modernizace přístavu. Díky modernizaci a rozšíření může přijmout přístav lodě s ponorem až 8,6 m a navýší se roční obrat zboží v přístavišti na 800 tisíc tun.^[9] V roce 2022 byla provedena rekonstrukce vzletové a přistávací dráhy na letišti, výstavba elektrického vedení Pevek-Bilibino a stavba mostu přes řeku Pučeveem o délce 2,27 km.^[10]

• 
  Pohled z ptačí perspektivy (2007)
• 
  Pohled z východní strany (2008)
• 
  Dům v Peveku. V oknech tzv. čukotské chladničky (2010)
• 
  Zrekonstruovaný dům v Peveku (2010)
• 
  Letiště Apapelgino v Peveku (2003)
• 
  Pevecký přístav (2011)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Певек na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pevek na Wikimedia Commons