Pevnost Ticonderoga

Pevnost Ticonderoga
	Pevnost Ticonderoga
Základní údaje
Umístění tvrze	stát New Yorku
Zeměpisné souřadnice	43°50′30″ s. š., 73°23′15″ z. d.
Jiné názvy	Fort Carillon
Vedení tvrze
Výstavba
Zahájení výstavby	1755–1758
Kód památky	66000519
Objekty tvrze

Pevnost Ticonderoga (Fort Ticonderoga /taɪkɒndəˈroʊɡə/), je pevnost dříve zvaná Fort Carillon. Francouzi ji v 18. století postavili u jižního konce jezera Champlain, na severu státu New York ve Spojených státech. Název „Ticonderoga“ pochází z jazyka Indiánů kmene Irokézů: "tekontaró:ken", což znamená „na křižovatce dvou vodních cest“.^[1]

Historie

Pevnost byla postavena francouzským vojenským inženýrem Michelem Chartierem de Lotbinièrem, markýzem de Lotbinièrem v letech 1755 a 1757, kdy se na území severní Ameriky odehrával konflikt mezi Spojeným královstvím a Francií, podporovanou Indiány. Je znám jako tzv. sedmiletá válka, v USA jako francouzsko-indiánská válka. Pevnost měla strategický význam během koloniálních konfliktů v 18. století mezi Velkou Británií a Francií a důležitou roli sehrála opět během americké revoluční války.

Místo bylo strategické pro kontrolu obchodních cest. Údolí řeky Hudson bylo ovládané Brity a údolí řeky Svatého Vavřince zase kontrolovali Francouzi. Důležitost místa vytvářel terén. Jezero George se na severu vlévá do jezera Champlain krátkou říčkou La Chute, s mnoha vodopády a peřejemi, na necelých šesti kilometrech klesá o 69 metrů. Obě jezera jsou dlouhá a úzká a orientovaná severojižně, stejně jako mnoho hřebenových linií Appalačských hor, které sahají až na jih k Georgii. Hory vytvořily téměř neprůchodný terén na východ a na západ od Velkého Appalačského údolí. Tak bylo možno z pevnosti kontrolovat rozsáhlé území.

Detail ze zdrojové mapy, zobrazuje pouze údolí řeky Hudson a údolí Champlain až k Montrealu, 1777

Válka o pevnost

V roce 1758 se zde, u jezera Champlain, odehrála jedna z nejkrvavější bitev tzv. francouzsko-indiánské války, bitva u Carillonu. Asi 4000 Francouzů a jejich indiánských spojenců v ní připravilo drtivou porážku téměř šestnáctitisícové britské armádě.

V roce 1759 se Britové vrátili a pro změnu vyhnali francouzskou posádku. Během americké revoluční války tak pevnost ovládali Britové. Dne 10. května 1775 zaútočili na pevnost Ticonderoga vojáci „Green Mountain Boys“ spolu s dalšími milicemi pod vedením Ethana Allena a Benedikta Arnolda, který britskou posádku v překvapivém útoku zajal. Děla ukořistěná v pevnosti byla transportována do Bostonu,^{[Poz 1]} kde pomohla koloniální armádě při obléhání britské armády v městě. Britové evakuovali Boston v březnu 1776. Američané pevnost Ticonderoga udrželi až do června 1777. Tehdy ji obsadily britské síly vedené generálem Johnem Burgoynem. Jediný přímý útok na pevnost během revoluce se uskutečnil v září 1777, kdy John Brown vedl 500 Američanů do neúspěšného pokusu o zajetí asi stovky britských obránců pevnosti.

Britové opustili pevnost po roce 1781 jednak v důsledku prohrané bitvy u Saratogy a také proto, že přestala mít vojenskou hodnotu. Po získání nezávislosti Spojené státy povolily pevnost zničit; místní obyvatelé ji zbavili většiny použitelného materiálu. V roce 1820 byl objekt zakoupen soukromou rodinou a stal se oblíbenou zastávkou na turistických trasách v oblasti. Začátkem 20. století pevnost její soukromí majitelé obnovili. Nadace nyní provozuje pevnost jako turistickou atrakci, muzeum a výzkumné středisko.

Poznámky

↑ Expedice Knox, vedená plukovníkem kontinentální armády Henry Knoxem, měla za úkol přepravu děl a dalšího vojenského materiálu ukořistěného v pevnosti Ticonderoga do táborů kontinentální armády v zimě v letech 1775–1776. Knox odešel v listopadu 1775 do pevnosti Ticonderoga a během tří zimních měsíců přesunul 60 tun vojenského materiálu loďmi, na saních taženými koňmi a lidskými silami po nekvalitních cestách, přes dvě částečně zamrzlé řeky, lesy a bažiny a přes horskou oblast Berkshires. Historik Victor Brooks nazval Knoxovu výpravu „jednou z nejúžasnějších logistických akcí“ celé americké revoluční války. Trasa, kterou tehdy Knox absolvoval je nyní známa jako stezka Henry Knox Trail.V tomto článku byl použit překlad textu z článku Noble train of artillery na anglické Wikipedii.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fort Ticonderoga na anglické Wikipedii.

↑ Afable, str. 193

Literatura

AFABLE, Patricia O.; BEELER, Madison S. Handbook of North American Indians, Volume 17: Languages. Příprava vydání Ives Goddard. Washington, DC: Smithsonian Institution, 1996. ISBN 978-0-16-048774-3. OCLC 43957746 Kapitola Place Names.
CHARTRAND, Rene, 2008. The Forts of New France in Northeast America 1600–1763. New York: Osprey Publishing. ISBN 978-1-84603-255-4. OCLC 191891156
CREGO, Carl R., 2004. Fort Ticonderoga. Charleston, South Carolina: Arcadia Publishing. Dostupné online. ISBN 978-0-7385-3502-9. OCLC 56032864
KAUFMANN, J. E.; Idzikowski, Tomasz, 2004. Fortress America: The Forts that Defended America, 1600 to the Present. Cambridge, Massachusetts: Da Capo Press. Dostupné online. ISBN 978-0-306-81294-1. OCLC 56912995
HAMILTON, Edward, 1964. Fort Ticonderoga, Key to a Continent. Boston: Little, Brown. OCLC 965281
LONERGAN, Carroll Vincent, 1959. Ticonderoga, Historic Portage. Ticonderoga, New York: Fort Mount Hope Society Press. OCLC 2000876
PELL, Stephen, 1966. Fort Ticonderoga: A Short History. Ticonderoga, New York: Fort Ticonderoga Museum. OCLC 848305

Související články

Bitva o Boston
Bitva o Bunker Hill

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pevnost Ticonderoga na Wikimedia Commons
Fort Ticonderoga history na stránkách Historic Lakes
Battle of Ticonderoga – 1758 na stránkách British Battles
Capture of Ticonderoga na stránkách Thrilling Incidents in American History

[2] Expedice Knox, vedená plukovníkem kontinentální armády Henry Knoxem, měla za úkol přepravu děl a dalšího vojenského materiálu ukořistěného v pevnosti Ticonderoga do táborů kontinentální armády v zimě v letech 1775–1776. Knox odešel v listopadu 1775 do pevnosti Ticonderoga a během tří zimních měsíců přesunul 60 tun vojenského materiálu loďmi, na saních taženými koňmi a lidskými silami po nekvalitních cestách, přes dvě částečně zamrzlé řeky, lesy a bažiny a přes horskou oblast Berkshires. Historik Victor Brooks nazval Knoxovu výpravu „jednou z nejúžasnějších logistických akcí“ celé americké revoluční války. Trasa, kterou tehdy Knox absolvoval je nyní známa jako stezka Henry Knox Trail.V tomto článku byl použit překlad textu z článku Noble train of artillery na anglické Wikipedii.

[NameCite-1] Afable, str. 193

[1]

[Poz 1]

Navigation

Navigace

Tématické portály