Pevnost v tahu

Dvě svěrací čelisti napínají vzorek materiálu, dokud se neroztrhne. Nejvyšší napětí, jehož bylo před roztržením dosaženo, udává jeho pevnost v tahu.

Pevnost v tahu nebo konečná pevnost je za daných podmínek největší možné napětí v materiálu při natahování, kterému materiál jako celek odolává, aniž by se porušil.

Hodnota této veličiny může být výrazně odlišná od pevnosti v tlaku. Experimentální údaje ukazují, že u hornin je pevnost v tahu 30x nižší než pevnost v tlaku.[1]

Hodnoty pevnosti v tahu:

MateriálPevnost v tahu v

N / mm2

Hliník
45[2]
Titan235[3]
Hořčík116[4]
Nikl370[5]
Chrom370[5]
Měď200[5]
Ocel St52520
Uhlíkové nanotrubice63 000[6][7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pevnosť v ťahu na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ JAROŠ, Josef, Vachtl, Josef. Strukturní geologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 437 s. ISBN 80-200-0134-4
  2. ↑ Askeland: Materialwissenschaften: Grundlagen - Übungen - Lösungen. Spektrum Akademischer Verlag, 2010.
  3. ↑ Leyens: Titan und Titanlegierungen.
  4. ↑ Prof. C. Leyens: Skript Eisen- und Nichteisenmetalle, TU Dresden.
  5. ↑ a b c Dr. Freudenberger: Skript Nichteisenmetalle, TU Bergakademie Freiberg.
  6. ↑ Yu, Min-Feng (2000): "Tensile Loading of Ropes of Single Wall Carbon nanotubes and their Mechanical Properties".
  7. ↑ Yu, Min-Feng (2000): "Strength and Breaking Mechanism of Multiwalled Carbon nanotubes Under Tensile Load".

Související články

  • Mez pevnosti

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Tensile testing on a coir composite.jpg
Autor: Kerina yin, Licence: CC0
Tensile testing on a coir composite. Specimen size is not to standard. Not seen here are emery cloths placed between specimen and grip surface with grit surface of cloth facing specimen. Emery cloth with 100 grit was used. Slip occurred in upper jaw.