Phil Esposito

Phil Esposito
(c) Government.ru, CC BY 4.0
Osobní informace
Datum narození	20. února 1942 (82 let)
Místo narození	Sault Ste. Marie, Ontario, Kanada Kanada
Výška	185 cm
Hmotnost	93 kg
Přezdívka	Espo
Příbuzní	Tony Esposito (sourozenec)
Klubové informace
Aktivní roky	1963–1981
Číslo	7
Pozice	centr
Kluby	St. Catharines Teepees (OHA) Sault Thunderbirds (EPHL) St. Louis Braves (EPHL, CPHL) New York Rangers (NHL) Boston Bruins (NHL) Chicago Blackhawks (NHL)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Philip Anthony Esposito, OC (* 20. února 1942, Sault Ste. Marie, Ontario, Kanada) je bývalý kanadský hokejista, který odehrál 18 sezon v NHL na postu centra za týmy Chicago Blackhawks, Boston Bruins a New York Rangers. Je členem Hokejové síně slávy a považován za jednoho z nejlepších hráčů historie NHL: u příležitosti 100. výročí NHL byl v lednu 2017 vybrán jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie ligy.^[1] Je bratrem dalšího člena Hokejové síně slávy, brankáře Tonyho Esposita.

Ještě jako teenager podepsal Esposito kontrakt s Chicago Blackhawks a v roce 1960 byl povolán do juniorského týmu Sarnia Legionnaires. V pouhých 32 zápasech nasbíral 47 gólů a 61 asistencí, což dává dohromady 108 bodů a průměr 3,3 bodu za zápas. V další skvělé sezoně hrál za St. Catharines Teepees v Ontario Hockey Association v roce 1962. Pak strávil dvě sezony na farmě Blackhawks St. Louis Braves. V první sezoně si připsal 90 bodů, ve druhé stihl odehrát pouze 46 zápasů, ale i tak si připsal 80 bodů.

V roce 1964 byl povolán do prvního týmu Blackhawks kde později hrál s hvězdným Bobbym Hullem, stal se skvělým tvůrcem hry a dvakrát ve čtyřech sezonách se umístil mezi nejlepšími střelci ligy.

V roce 1967 byl společně s Kenem Hodgem a Fredem Stanfieldem vyměněn do Boston Bruins. Zatímco ještě moc nezaznamenaní Hodge a Stanfield se konečně stali hvězdami, Esposito se stal jedním z nejlepších střelců své doby a v roce 1969 také prvním hráčem, který si připsal 100 bodů v jedné sezoně. V letech 1969 a 1971–1974 získal Art Ross Trophy pro hráče s nejvyšším počtem bodů a šestkrát v řadě se stal nejlepším střelcem NHL.

Esposito byl jmenován do prvního výběru hvězd šestkrát v řadě mezi lety 1969 a 1974. V těchto dvou letech vyhrál Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy. Bostonští fanoušci tiskli nálepky na nárazníky, na kterých bylo: "Ježíš vyráží puk, Espo skóruje z dorážky". Esposito nebyl dobrý bruslař, ale byl známý pro svou přítomnost u brány soupeře a umění dát gól ze všech úhlů.

V těchto letech Esposito vedl jednu z nejlepších útočných řad historie s Kenem Hodgem a Waynem Cashmanem. Společně s další superhvězdou, Bobby Orrem, vedl Bruins k ziskům Stanley Cupu v letech 1970 a 1972.

V sezoně 1970-71 vstřelil Esposito 76 gólů a překonal rekord. Jeho výkon byl překonán až v roce 1982 Waynem Gretzkym. Stejně tak překonal rekord v počtu bodů, jeho výkon, 152 bodů překonal opět Gretzky. Kromě těchto dvou hráčů se ještě dalším čtyřem podařilo překonat hranici 150 bodů. Jsou to Mario Lemieux, Steve Yzerman, Bernie Nicholls a Connor McDavid. Pouze Esposito, Gretzky, Lemieux, Brett Hull, Teemu Selänne a Alexander Mogilnyj vstřelili 76 nebo více gólů v sezoně. Esposito také stanovil dosud platný rekord v počtu střel v sezoně - 550. Pouze jediný hráč se mu dokázal přiblížit na sto střel, byl to Alexander Ovečkin.

Po výkonu na Summit Series, kde byl příkladným kapitánem a vůdcem kanadské reprezentace, získal v roce 1972 Lou Marsh Trophy pro nejlepšího mužského sportovce Kanady a Order of Canada. V roce 1976 hrál společně s hvězdami Bobbym Hullem a Marcelem Dionnem na Canada Cupu, o rok později ještě reprezentoval Kanadu na mistrovství světa.

V sezoně 1975-76 byl s Carolem Vadnaisem vyměněn do New York Rangers za Brada Parka, Jeana Ratella a Joa Zanussiho.

V Rangers už nebyl tak dobrý jako dříve, přesto ale v každé sezoně vedl bodování týmu a v roce 1979 svůj tým dostal až do finále Stanley Cupu, kde ovšem prohráli.

4. listopadu 1977 vstřelil svůj 600. gól ve Vancouveru a stal se prvním hráčem, který tuto hranici zdolal v dresu Rangers.

V roce 1981 ukončil kariéru, byl druhý v historickém bodování a v počtu gólů za Gordiem Howem a třetí v asistencích za Howem a Stanem Mikitou.

Esposito byl generálním manažerem a trenérem New York Rangers tři roky uprostřed osmdesátých let. Za své četné výměny si vysloužil přezdívku "Obchodník Phil". Za tyto tři roky uskutečnil více výměn než Vancouver Canucks v celých osmdesátých letech. Nejznámějšími výměnami byla výměna, ve které přivedl legendu Marcela Dionna z Los Angeles Kings a výměna, ve které poslal do Quebec Nordiques první výběr v draftu za kouče Michela Bergerona.

Později chtěl založit hokejový tým v Tampě, na Floridě. Dostal se ale do sporu se společností Compuware Group, která chtěla aby tým hrál v nedalekém St. Petersburgu. Esposito ale spor vyhrál a nový tým v Tampě dostal jméno Tampa Bay Lightning. Compuware pak koupili Hartford Whalers a přestěhovali se do Severní Karolíny. Esposito byl prezidentem a manažerem Lightning od začátku v roce 1992 až do roku 1998.

Hned v první sezoně se stal prvním manažerem v historii NHL, který podepsal smlouvu s ženou, Manon Rhéaume. Později, ve své autobiografii ale napsal, že to byl pouze reklamní trik. Esposito je nyní spolukomentátorem na zápasech Lightning a uvádí pořad NHL Home Ice na rádiu XM.

Esposito byl uveden do Hokejové síně slávy v roce 1984. V prosinci 1987 bylo jeho číslo 7 vyřazeno týmem Boston Bruins. Tehdejší superstar Ray Bourque se už při ceremoniálu vyřazení vzdala svého čísla 7 a nahradila ho číslem 77.

Philův bratr Tony je také oceněn Hokejovou síní slávy. Bývalý hráč NHL Alexander Selivanov, nyní hrající za HYS The Hague v nizozemské Eredivisii je Espositův zeť.

1968-69 - Art Ross Trophy, Hart Trophy
1969-70 - Stanley Cup
1970-71 - Art Ross Trophy, Lester B. Pearson Award
1971-72 - Stanley Cup, Art Ross Trophy
1972 - Lou Marsh Trophy pro nejlepšího kanadského sportovce roku
1972-73 - Lester B. Pearson Award, Art Ross Trophy
1973-74 - Art Ross Trophy, Hart Trophy
1977-78 - Lester Patrick Trophy
1984 - uveden do Hokejové síně slávy
3. prosince 1987 - jeho číslo 7 vyřazeno týmem Boston Bruins
1998 - jmenován číslem 18 v žebříčku nejlepších hráčů hokejové historie časopisem The Hockey News
2007 - společně s bratrem Tonym přidán na Chodník slávy v Sault Ste. Marie
2009 - jmenován číslem 23 v žebříčku nejvýznamnějších členů týmu New York Rangers v knize 100 Ranger Greats
Účast v Utkání hvězd NHL v letech 1969–1975, 1977, 1978 a 1980.
Jmenován do prvního výběru hvězd NHL v letech 1969–1974.
Jmenován do druhého výběru hvězd NHL v letech 1968 a 1975.
Ukončil kariéru jako druhý nejlepší střelec historie, druhý v historickém bodování a třetí v počtu asistencí v historii.
5. nejlepší střelec historie, 21. v historickém počtu asistencí a 10. v historickém bodování.
Drží rekord v počtu střel v sezoně - 550 ze sezony 1970-71.
Historický na třetím místě v počtu vítězných gólů - 118. - Více vítězných gólů mají pouze Gordie Howe (121) a Jaromír Jágr (122)
Třináct sezon se třiceti či více góly v řadě - druhý v historii.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Phil Esposito na anglické Wikipedii.

• Seznam hráčů NHL s 1000 a více body
• Seznam hráčů NHL s 500 a více góly

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Phil Esposito na Wikimedia Commons
• Phil Esposito – statistiky na Elite Prospects (anglicky)
• Phil Esposito – statistiky na Hockeydb.com (anglicky)