Philip Cunliffe-Lister

Philip Cunliffe-Lister, 1. hrabě ze Swintonu
Portrétní fotografie z roku 1920 (tehdy ještě pod jménem Sir Philip Lloyd-Greame) (Národní portrétní galerie)
Rodné jméno	Philip Lloyd-Greame
Narození	1. května 1884 East Ayton
Úmrtí	27. července 1972 (ve věku 88 let) Swinton
Alma mater	Winchesterská kolej Univerzitní kolej
Povolání	politik
Ocenění	rytíř velkokříže Řádu britského impéria
Politická strana	Konzervativní strana
Choť	Mary Constance Boynton (od 1912)[1]
Děti	John Yarburgh Cunliffe-Lister[2] Philip Ingram Cunliffe-Lister[2]
Rodiče	Yarburgh George Lloyd-Greame[2] a Dora Letitia O'Brien[2]
Příbuzní	David Cunliffe-Lister[2] a Nicholas Cunliffe-Lister, 3rd Earl of Swinton[2] (vnoučata)
Funkce	Člen 31. parlamentu Spojeného království (1918–1922) Člen 32. parlamentu Spojeného království (1922–1923) Člen 33. parlamentu Spojeného království (1923–1924) Člen 34. parlamentu Spojeného království (1924–1929) Člen 35. parlamentu Spojeného království (1929–1931) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Philip Cunliffe-Lister (do roku 1924 příjmení Lloyd-Greame), 1. hrabě ze Swintonu^{[pozn. 1]} (Philip Cunliffe-Lister, 1st Earl of Swinton, 1st Viscount Swinton, 1st Baron Masham) (1. květen 1884, Sewerby Hall, Yorkshire, Anglie – 27. července 1972, Swinton Park, Yorkshire, Anglie) byl britský státník. Přes půl století patřil k významným osobnostem Konzervativní strany a v období mezi dvěma světovými válkami byl členem několika vlád. Celkem třikrát byl ministrem obchodu (1922–1924, 1924–1929, 1931), ministrem kolonií (1931–1935) a ministrem letectva (1935–1938). V roce 1935 s titulem vikomta vstoupil do Sněmovny lordů, méně významné funkce zastával ještě po druhé světové válce a nakonec byl povýšen na hraběte (1955).

Kariéra

(c) Peter Worrell, CC BY-SA 2.0

Pocházel z bohaté rodiny Lloydů, která se připomíná od 17. století v obchodních vrstvách v Manchesteru, alianční příjmení Lloyd-Greame užívali předkové od počátku 19. století. Narodil se jako třetí syn podplukovníka Yarburgha Lloyd-Greame (1840–1928) sídlícího na zámku Sewerby Hall^{[pozn. 2]}. Středoškolské vzdělání absolvoval ve Winchesteru, poté vystudoval práva v Oxfordu a působil jako advokát. Za první světové války vstoupil do armády, dosáhl hodnosti majora a na západní frontě byl vyznamenám Vojenským křížem. Během služby v armádě se seznámil s Winstonem Churchillem, s nímž později úzce spolupracoval. V letech 1918–1935 byl poslancem Dolní sněmovny, poprvé byl zvolen za nově zřízený volební obvod Hendon v severozápadním Londýně, kde pak s výraznou převahou vítězil i v následujících volbách. Původně patřil k unionistům, až v roce 1931 kandidoval za Konzervativní stranu. Brzy po vstupu do parlamentu se uplatnil ve státních úřadech a v letech 1920–1921 byl parlamentním tajemníkem úřadu pro obchod a v roce 1920 byl jako nositel Řádu britského impéria povýšen do šlechtického stavu. V závěru Lloyd Georgovy vlády byl ministrem zahraničního obchodu (1921–1922). V roce 1922 se stal členem Tajné rady a v letech 1922–1924 byl prezidentem úřadu pro obchod (ministr obchodu - President of the Board of Trade). Po krátké vládě labouristů byl znovu ministrem obchodu v Baldwinově vládě (1924–1929). Mezitím v roce 1924 přijal příjmení Cunliffe-Lister, aby mohl převzít dědictví své manželky, v roce 1929 obdržel velkokříž Řádu britského impéria. Potřetí se stal ministrem obchodu v MacDonaldově koaliční vládě v roce 1931 a poté byl ministrem kolonií (1931–1935).

Ve třetí Baldwinově vládě se stal ministrem pro letectvo (1935–1938), zároveň byl v roce 1935 s titulem vikomta povolán do Sněmovny lordů, což vyvolalo několikaletý spor s Dolní sněmovnou. Z ministerstva pro letectvo byl odvolán v květnu 1938 a do vysokých úřadů se znovu vrátil až za druhé světové války v rámci Churchillova koaličního kabinetu^{[pozn. 3]}. V letech 1942–1944 byl ministrem-rezidentem pro západní Afriku a v letech 1944–1945 správcem nově zřízeného ministerstva pro civilní letectvo (v roce 1953 byl tento úřad sloučen s ministerstvem dopravy). V letech 1945–1951 byl spolu s Konzervativní stranou v opozici, v druhé Churchillově vládě byl lordem kancléřem vévodství lancasterského a zároveň ministrem zásobování (1951–1952), poté ministrem pro záležitosti Commonwealthu (1952–1955). Souběžně byl z titulu svých funkcí místopředsedou Sněmovny lordů (1952–1955). Po pádu Churchillovy vlády získal titul hraběte ze Swintonu (1955; součástí titulu byl také baronát Masham, který předtím užívala rodina Cunliffe-Lister). Po Churchillově smrti užíval v letech 1965–1972 čestný titul nejstaršího člena britské Tajné rady (Senior Privy Counsellor). Mimo jiné byl též zástupcem místodržitele v hrabství Yorkshire, kde vlastnil statky.

Rodina

(c) Michael King, CC BY-SA 2.0

V roce 1912 se oženil s Mary Constance Boynton (1891–1974), dcerou reverenda Charlese Boyntona. Mary Constance byla po matce vnučkou bohatého průmyslníka Samuela Cunliffe-Listera a po smrti strýce Johna v roce 1924 převzala značné dědictví podmíněné přijetím příjmení Cunliffe-Lister. Součástí dědictví byl zámek Swinton Park (Yorkshire), od jehož názvu byly odvozeny šlechtické tituly pro Philipa Cunliffe-Listera. Zámek byl v majetku rodiny do roku 1980 a dnes funguje jako luxusní hostel. Z jejich manželství se narodili dva synové, oba se zúčastnili druhé světové války a starší z nich, kapitán John Yarburgh Cunliffe-Lister (1913–1943), padl v Tunisko. Současným představitelem rodu je Nicholas John Cunliffe-Lister, 3. hrabě ze Swintonu (*1939).

Poznámky

Odkazy

Reference

Literatura

• PELLING, Henry: Winston Churchill; Praha, 2006 677 s. ISBN 80-7309-346-4
• VALKOUN, Jaroslav: Na cestě k Westminsterskému statutu. Velká Británie, dominia a proměna Britského impéria v letech 1907–1931; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2015 307 s. ISBN 978-80-7308-557-5

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Philip Cunliffe-Lister na Wikimedia Commons
• Philip Cunliffe-Lister na Oxford Dictionary of National Biography
• 1. hrabě ze Swintonu na webu thepeerage
• Rodokmen hrabat ze Swintonu Archivováno 17. 7. 2017 na Wayback Machine.