Philip Zimbardo

Philip Zimbardo
Philip Zimbardo ve Varšavě, 2009
Narození	23. března 1933 (90 let) New York
Alma mater	Brooklyn College (do 1954) Yaleova univerzita (do 1959) James Monroe High School
Povolání	sociální psycholog, vysokoškolský učitel, spisovatel literatury faktu a psycholog
Zaměstnavatelé	Newyorská univerzita Stanfordova univerzita
Ocenění	Cena Carla Sagana za veřejné porozumění vědě (2002) Ig Nobelova cena (2003) Wilbur Cross Medal (2004) Cena VIZE 97 (2005) Kurt Lewin Award (2015)
Choť	Christina Maslach
Funkce	President of the American Psychological Association (2002)
Web	www.zimbardo.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Philip George Zimbardo (* 23. března 1933) je americký psycholog známý zejména jako koordinátor stanfordského vězeňského experimentu, během něhož bylo 24 náhodně vybraných studentů drženo v předstíraném vězení ve sklepě budovy Stanfordovy univerzity. Zjištěný sadismus „dozorců“, spolu se silnými úzkostnými a neurotickými projevy a pasivitou vězňů, které Zimbardo popisoval, vyústily v teoriích o důležitosti sociálních pozic v individualistické psychologii. Tato teorie je dodnes kontroverzní a v poslední době je silně zpochybňována, stejně jako průběh celého experimentu^[1][2].

Zimbardo obdržel v roce 2005 cenu Nadace Vize 97, kterou založil exprezident Václav Havel se svou ženou Dagmar. Předání ceny doprovázalo české vydání knihy Moc a zlo.^[3]

Dílo

Od roku 1968 je profesorem na Stanfordově univerzitě, předtím učil na Yale, New York University a Columbia University. Jeho kariéra vešla ve známost mimo jiné díky populárnímu televiznímu pořadu Objevování psychologie, kde profesor Zimbardo populárně-naučným způsobem představil psychologii a její problémy široké veřejnosti, a také díky velkému množství knih i odborných textů (na tři sta prací), jejichž je autorem. V roce 2002 byl díky svým zásluhám i předsedou Americké asociace psychologů. Ve svých výzkumech se Zimbardo zabývá mnoha oblastmi lidské psychiky.

Nejznámější jsou jeho výzkumy na poli vězeňské psychologie, a to zejména díky světově známému Stanfordskému experimentu z roku 1971 („The Stanford Prison Experiment“, 1971), ale velký úspěch zaznamenal také například v oblasti výzkumu stydlivosti. Stal se spoluzakladatelem Stanfordské kliniky stydlivosti (dnes Klinika stydlivosti), jejíž výzkum a následný program začínal původně v roce 1975 jako vědecký experiment na Stanfordově univerzitě, do nějž byli dobrovolníci na dané období osmi týdnů nabíráni stejným způsobem, jako do vězeňského experimentu – pomocí inzerátu v místních novinách. Klinika nyní sídlí v Menlo Parku a dále pracuje na výzkumu i klinické léčbě stydlivosti.

Co se týče dalších oblastí, Zimbardo se zajímá i o výzkum násilí, kterého byl od dětství častým svědkem, protože vyrůstal v nechvalně známé newyorské oblasti Jižního Bronxu. Zabývá se také psychopatologickými symptomy, které mohou vést k psychiatrickým diagnózám tzv. „madness“ (volně šílenství). Jednou z oblastí jeho vědecko-výzkumného zájmu je i hypnóza a problematika posthypnotické sugesce. Zimbardo je i vyhledávaným pedagogem, který přednáší na Stanfordu od roku 1968. Vedl zde kurzy Úvodu do psychologie, které vždy byly jedněmi z nejpopulárnějších na univerzitě, a jejich obvyklá kapacita je okolo 300 studentů, i když nebyly výjimkou ani přednášky, jichž se účastnilo na tisíc posluchačů. Na druhou stranu pravděpodobně nejmenší program čítal pouhých deset studentů, kteří se účastnili speciálního semináře jako doplňku k běžnému kurzu. Zajímavá byla i jeho několikaletá práce se skupinou přibližně šesti set studentů ve speciálním „Unit Mastery System with Personalised Instruction“, kde dvě stě z oněch šesti set studentů pracovalo v roli „zmocněnců“, kteří měli na starosti své ostatní spolužáky (na každého zmocněnce tedy připadali tři studenti). Studenti byli pravidelně testováni z každé probrané kapitoly a měli i ústní zkoušení z doplňkové četby, přičemž zmocněnci řídili (z prostor svých kolejních pokojů) testování pro každého ze tří svých svěřenců. Pravidelně se také jedenkrát týdně setkávali se Zimbardem, aby společně diskutovali o otázkách souvisejících s tímto typem výuky.

Profesor Zimbardo dodnes přednáší na Stanford university, kde vede Centrum pro studium psychologie terorismu. Jeho ženou je psycholožka Christina Maslach, jež jako první popsala syndrom pracovního vyhoření. Žijí v San Francisku a mají dvě dcery, z nichž jedna studuje filmovou tvorbu, druhá muzejní marketing.

Mezi nejznámější Zimbardovy knihy patří „The Lucifer Effect: Understanding How Good People Turn Evil“ (volně Luciferův efekt: Porozumění, jak se dobří lidé obrátí ke zlu), vydáno v Londýně a New Yorku, nakladatelství Random House, 2007.

Odkazy

České překlady

• ZIMBARDO, Philip; HARWIG, Daniel. Philip Zimbardo - Paměti psychologa. Překlad Bartošková, Linda. Praha: Portál, 2021. 280 s. ISBN 978-80-262-1748-0. 
• ZIMBARDO, Philip. Nesmělost. Překlad Müller, Ivo. Praha: Portál, 2021. 216 s. ISBN 978-80-262-1801-2. 
• ZIMBARDO, Philip. Luciferův efekt. Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3281-2
• ZIMBARDO, Philip, SWORDOVÁ, Rosemary K. M. Lépe žít a milovat díky terapii časové perspektivy. Jak uzdravit minulost, přijmout přítomnost a vytvořit ideální budoucnost. Praha: Academia, 2022. ISBN 978-80-200-3184-6
• ZIMBARDO, Philip, BOYD, John. Časový paradox. Nová psychologie času, která vám změní život. Praha: Academia, 2023. ISBN 978-80-200-3334-5

Reference

Související články

• Stanfordský vězeňský experiment

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Philip Zimbardo na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Philip Zimbardo
• Domovská stránka Stanfordského experimentu
• Domovská stránka Philipa Zimbarda