Philippe Barbarin

Jeho Eminence Philippe Barbarin
Kardinál-kněz Arcibiskup lyonský
Philippe kardinál Barbarin
Církev	římskokatolická
Provincie	Lyonská
Arcidiecéze	Lyonská
Sídlo	Lyon
Předchůdce	Louis-Marie Billé
Nástupce	Olivier de Germay
Heslo	„Regnum Christi floreat“ „Kristovo království ať vzkvétá“
Znak	(c) I, SajoR, CC BY-SA 2.5
Svěcení
Kněžské svěcení	17. prosince 1977
Biskupské svěcení	22. listopadu 1998 světitel kardinál Louis-Antoine de Noailles
Kardinálská kreace	21. října 2003 kreoval Jan Pavel II.
Titul	kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	biskup moulinský (1998–2002)
Osobní údaje
Datum narození	17. října 1950 (73 let)
Místo narození	Rabat, Maroko
Národnost	francouzská
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Philippe Xavier Christian Ignace Marie kardinál Barbarin (* 17. října 1950, Rabat, Maroko) je francouzský římskokatolický duchovní, v letech 2002–2020 lyonský arcibiskup a Primas Galie.

V březnu 2019 byl nepravomocně shledán vinným ze zatajování sexuálního zneužívání nezletilých jiným duchovním. Proti rozsudku se odvolal a odvolací soud jej obvinění zprostil.

Životopis

Philippe Barbarin studoval v Paříži filozofii a katolickou teologii. Získal licenciát z teologie a je doktorem filozofie. Dne 17. prosince 1977 byl vysvěcen na kněze a následujících osm let působil jako vikář v Alfortville a Vincennes. V letech 1985 až 1990 pracoval jako duchovní a učitel v Saint-Maur. Zabýval se také otázkami ekumenického hnutí. V letech 1991 až 1994 byl farářem v Boissy-Saint-Léger, v letech 1994 až 1998 pracoval v semináři ve Vohitsoa na Madagaskaru.

V roce 1998 byl jmenován biskupem v Moulins. Biskupské svěcení přijal 22. listopadu téhož roku. V roce 2002 se stal nástupcem kardinála Billého na místě arcibiskupa lyonského a získal čestný titul „primas Galie“.

21. října 2003 ho papež Jan Pavel II. při konzistoři jmenoval kardinálem a byl mu přidělen titulární kostel Santissimà Trinità al Monte Pincio.^[1]

Krytí sexuálního zneužívání

V březnu 2019 byl Barbarin shledán vinným ze zatajování sexuálního zneužívání nezletilých jiným duchovním. Proti rozsudku se odvolal. O ohledem na presumpci neviny papež František nepřijal jeho rezignaci.^[2] Po zprošťujícím rozsudku papež jeho rezignaci dne 6. března 2020 přijal.

Členství v římské kurii

Philippe Barbarin je členem následujících institucí:

• Kongregace pro bohoslužbu a svátosti
• Kongregace pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života

Dílo

• Théologie et sainteté
• Histoire des missions chrétiennes, hlavní autor Jean Étèvenaux
• Paul Claudel: maître spirituel pour notre temps, spoluautor Jean Bastaire
• Le rabbin et le cardinal: un dialogue judéo-chrétien d'aujourd'hui, spoluautoři Gilles Bernheim a Jean-François Mondot

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philippe Barbarin na německé Wikipedii.

Literatura

• Anura Gurugé, The Next Pope: After Pope Benedict XVI, 2010, str. 22-23, ISBN 978-0-615-35372-2

Související články

• Seznam žijících kardinálů
• Seznam kardinálů jmenovaných Janem Pavlem II.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Philippe Barbarin na Wikimedia Commons
• Osoba Philippe Barbarin ve Wikicitátech
• Philippe Barbarin na catholic-hierarchy.org
• Profil v biografickém slovníku kardinálů Salvadora Mirandy Archivováno 26. 8. 2014 na Wayback Machine.