Philippe de Noailles

Philippe de Noailles
Narození27. listopadu 1715
Paříž
Úmrtí27. června 1794 (ve věku 78 let)
Paříž
Příčina úmrtípoprava stětím
Povolánídiplomat
Oceněnírytíř Řádu svatého Ludvíka
rytíř Řádu zlatého rouna
rytíř Řádu sv. Michala
rytíř Řádu svatého Ducha
maršál Francie
ChoťAnna d'Arpajon
DětiLouis Marie Antoine de Noailles
Philippe Louis de Noailles
Louise-Charlotte de Duras
RodičeAdrien Maurice z Noailles a Françoise Charlotte d'Aubigné
RodNoaillesové
PříbuzníLudvík z Noailles a Françoise Adélaïde de Noailles[1] (sourozenci)
Louis Joseph Alexis de Noailles, Adélaide Marie Euphémie de Noailles[2] a Alfred, Vicomte de Noailles[2] (vnoučata)
Funkcevelvyslanec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Philippe hrabě de Noailles, vévoda de Mouchy (francouzsky Philippe comte de Noailles, duc de Mouchy, prince de Poix, marquis d'Arpajon) (27. prosince 1715 v Paříži – 27. června 1794 tamtéž) byl francouzský šlechtic, vojevůdce a dvořan. V dynastických válkách 18. století dosáhl hodnosti maršála Francie (1775). Získal také několik šlechtických titulů a byl zakladatelem mladší rodové linie Noailles-Mouchy. Pro odlišení od svého staršího bratra vévody Louise Noaillese byl označován jako duc de Mouchy nebo maréchal de Noailles. Za francouzské revoluce byl i s manželkou popraven.[3]

Životopis

Philippe de Noailles, vévoda de Mouchy

Pocházel ze starého šlechtického rodu Noailliesů, byl mladším synem maršála Adriena Maurice de Noailles, vévody z Noailles. Již ve věku pěti let byl předurčen do pozdější funkce guvernéra zámku ve Versailles, kterou fakticky vykonával v letech 1740–1778. Ve čtrnácti letech vstoupil do armády ke královským mušketýrům, v roce 1729 navíc zdědil panství Poix spojené s knížecím titulem (prince de Poix). Statečností se vyznamenal již ve válce o polské dědictví a v roce 1734 byl povýšen na plukovníka. Později vynikl ve válce o rakouské dědictví, jíž se zúčastnil pod velením svého otce. Bojoval v bitvě u Dettingenu (1743), kde pod ním padli dva koně. Ve vítězné bitvě u Fontenoy (1745) proslul jezdeckým útokem proti britským jednotkám. Již v roce 1741 získal titul španělského granda I. třídy a v roce 1743 obdržel Řád svatého Ludvíka. Během války o rakouské dědictví rychle postupoval v hodnostech, v roce 1743 byl jmenován brigádním generálem a v roce 1744 dosáhl hodnosti maréchal de camp (generálmajor). V roce 1746 doprovázel svého otce na diplomatické misi do Španělska, kde získal Řád zlatého rouna (1746). V roce 1747 byl jmenován vévodou de Mouchy (titul odvozen od jeho sídla v Mouchy-le-Châtel poblíž města Noailles). V závěru války o rakouské dědictví dosáhl hodnosti generálporučíka (1748).

Erb vévody de Mouchy s insigniemi španělského granda

Dlouhodobě patřil k vlivným osobnostem u královského dvora a žil ve Versailles, kde zastával funkci guvernéra. V roce 1755 byl s mimořádnou diplomatickou misí vyslán do Turína. Za sedmileté války znovu sloužil v armádě a zúčastnil se bojů v Německu, ale po prohrané bitvě u Mindenu na další vojenskou službu rezignoval (1759). V roce 1767 získal Řád sv. Ducha a v roce 1770 byl vyslán do Štrasburku, odkud měl doprovodit Marii Antoinettu ke sňatku s Ludvíkem XVI. V roce 1775 dosáhl nejvyšší armádní hodnosti maršála Francie (byl jmenován 30. března 1775 spolu se starším bratrem Louisem).[4] V letech 1775–1788 zastával funkci guvernéra v Guyenne, kde mimo jiné proslul působením v charitě. V letech 1787–1788 byl členem shromáždění notáblů, kvůli pokročilému věku a zdravotnímu stavu se jeho zasedání ale zúčastnil jen zřídka.

Po vypuknutí francouzské revoluce zůstal ve Francii a snažil se chránit krále před útoky. Po masakru v Tuileriích odešel do soukromí na svůj zámek v Mouchy. Později byl zatčen pro spiknutí proti republice, odsouzen k trestu smrti a popraven i s manželkou. Oba byli gilotinováni 27. června 1794, měsíc před pádem Robespierra a koncem Hrůzovlády.

Jeho manželkou byla od roku 1741 Anne-Claude-Louise d'Arpajon (1729–1794), dcera generála Louise II., markýze d'Arpajon (1667–1736). Po příjezdu Marie Antoinetty do Francie byla její první dvorní dámou a dostala přezdívku Madame Etiquette. Z jejich manželství pocházelo šest dětí, z nichž tři synové zemřeli v dětském věku. Další synové byli Philippe-Louis-Marc-Antoine de Noailles, princ de Poix a Louis-Marie, vikomt de Noailles. Oba se stali členy Ústavodárného národního shromáždění.

Zámek Mouchy-le-Châtel byl vážně poškozen za druhé světové války a v roce 1961 zbořen.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philippe de Noailles, duc de Mouchy na německé Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2016-01-19]
  2. ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  3. ↑ Ottův slovník naučný, díl 18.; Praha, 1902 (reprint 1999); s. 386 (heslo Noailles) ISBN 80-7185-259-7
  4. ↑ Přehled francouzských maršálů k roku 1789 dostupné online

Literatura

  • Dictionnaire historique et biographique des généraux français, 8. svazek; Paříž, 1823; s. 205–210 (heslo Philippe de Noailles) dostupné online

Externí odkazy

Média použitá na této stránce