Piercing

Piercing (odvozeno z anglického slova pierce neboli „propíchnout“) je propíchnutí určité části těla (kůže) a vložení šperku do vzniklého tunelu. Jeho artefakty se objevují na nálezech starých cca 5000 let, kdy mu býval přisuzován rituální a náboženský význam. Signalizoval však často i sociální postavení nositele. V některých kulturách – například ve starověkém Řecku – však nošení piercingu považovali za věc nevhodnou. Ve dvacátém století byl piercing spojován s hnutím hippies, ale rozmohl se až mezi členy punku. K jeho rozšíření do většinové společnosti přispěly hudební skupiny, které piercing používaly jako jeden ze způsobů vymezení se oproti ostatním kapelám, a sympatizanti těchto hudebních uskupení chtěli vypadat jako jejich idoly.

Piercing lze umisťovat na různé části těla, například na uši, obličej, jazyk, ale také do prsní bradavky, pupíku či genitálií, a to jak u mužů, tak také u žen. Na všechna tato místa se vkládají šperky nejčastěji vyrobené z titanu, a to proto, že tento kov nezpůsobuje nežádoucí reakce organismu. Do jazyka se však vkládají i šperky z bioplastu, neboť plast v porovnání s ozdobami z kovu tolik nepoškozuje zubní sklovinu.

Historie

Piercing má historii trvající několik tisíc let (existují nálezy dokládající propichování ušních lalůčků již před 5000 lety)^[1] a jeho rozšíření bylo po celém dnešním světě.^[2] Býval mu přisuzován rituální a náboženský význam.^[3] Ozdobné kroužky, kolíčky či tyčinky ze dřeva, kovu nebo kostí sloužily jako symbol vstupu jedince mezi dospělé nebo byly symbolem sociálního postavení nositele.^[2] Byly však i oblasti (například antické Řecko), kde byl piercing naopak považován za znak barbarství a nošení takových ozdob bylo postihováno.^[4]

První zmínky o piercingu pocházejí z mladší doby kamenné, což dokazují africké nálezy přívěsků ze želvích krunýřů, zubů divočáků a zvířecích kostí.^[2] Dle dochovaných maleb lze usuzovat, že se jimi tehdejší lidé zdobili v uších či v nose.^[2] I na nejstarším mumifikovaném těle, jež bylo nalezeno v rakouských Alpách, je patrný piercing uší.^[2] A také na posmrtné masce egyptského faraona Tutanchamona je možné pozorovat náušnice v uších.^[2] Piercing se objevoval i mezi původními obyvateli Aljašky.^[4] Zdejší lidé měli z náboženských důvodů propíchané uši (protože věřili, že ušima do těla vcházejí démoni a kov je měl odpuzovat), dále pro ozdobu nosili kolíky v nose či ženy se zdobily perlami z korálů nebo jantaru v nosní dírce.^[4]

V polovině dvacátého století byl piercing spojován s přívrženci hnutí hippies.^[5] Výraznější rozvoj ale představoval až punk v sedmdesátých letech 20. století, což byl alternativní styl mládeže, která se chtěla odlišovat od konzervativního stylu života svých rodičů.^[5] Sympatizanti punku se proto snažili své okolí šokovat (stylem oblékání, poslouchanou hudbou či množstvím spínacích špendlíků na oblečení a piercingů v uších nebo jiných částech obličeje).^[5] Ač byl tedy v Evropě piercing považován za prvek skupin stojících spíše na okraji společnosti (a také homosexuálů a masochistů), pronikal postupně stále více do většinové společnosti.^[6] Zasloužil se o to například módní návrhář Jean-Paul Gaultier, který do svých kolekcí zařazoval oblečení s prvky tetovacích motivů a modelky s piercingovými šperky.^[6] Piercing využívali i hudebníci, kteří se potřebovali v množství hudebních kapel profilovat a odlišovat od ostatních hudebních uskupení.^[7] K tomu jim vedle hudebního stylu pomáhal i vzhled využívající také piercingy.^[7][8] Když se tyto kapely začaly objevovat ve vysílání televizní stanice MTV, chtěli být jejich fanoušci ozdobeni jako jejich idoly.^[7] To vedlo k rozšíření piercingu mezi mládeží^[7] a následně i do většinové společnosti.^[9]

Bolestivost piercingu

Bolestivost aplikace šperku je individuální a záleží tak na každém jedinci.^[10] Vlastní vpich je sice prováděn za použití velmi ostré jehly, avšak s ohledem na rychlost, jakou jehla kůží projede, není často tato bolest cítit.^[10] Ačkoliv je bolestivost věcí individuální, lze jednotlivé druhy piercingů rozlišit na méně a více bolestivé.^[10][11] Mezi ty, které vyvolávají menší bolest, patří například piercing jazyka, ušního boltce či pupíku.^[11][12] Naproti tomu piercingy nosní přepážky, bradavek či piercingy genitálií jsou obvykle spojeny s větší bolestivostí.^[11][12]

Místo aplikace piercingu je možné také umrtvovat.^[13] K tomu se dá využít přípravek buď v podobě krému nebo ve spreji.^[13] V případě užití krému dochází k umrtvení pouze u svrchní vrstvy kůže, avšak vlastní vpich proniká do kůže výrazně hlouběji.^[13] Je-li užito chladicího roztoku ve spreji (jako používají například fotbalisté zranění během utkání), dochází ke stažení kůže vlivem látek, jež jsou ve spreji obsažené, a může tak dojít ke křivému nebo nesouměrnému vpichu piercingu.^[13]

Omezení piercingu

Ačkoliv je piercing ve většinové společnosti rozšířen, stále existují oblasti, v nichž nejsou piercingové ozdoby vítány.^[14] Jsou to obvykle zaměstnání, v nichž je pracovník často ve styku se zákazníky.^[14] Nejpřísnější restrikce jsou v oblasti finančnictví či bankovnictví a také v administrativě.^[14]

Existují také věková omezení vymezující stáří, do jehož dosažení není možné piercing provést bez povolení jeho aplikace zákonným zástupcem.^[15] V České republice je touto hranicí věk 18 let,^[16] ve Spojeném království není možné piercing provést osobě mladší 16 let.^[17]

Zdravotní rizika

Aplikace a nošení piercingu představuje možnost vzniku zdravotních obtíží.^[18] V roce 2008 byla zveřejněna studie zpracovaná britskou Agenturou pro ochranu zdraví ve spolupráci s Londýnskou školou hygieny a tropické medicíny, která zkoumala 10 000 lidí starších šestnácti let.^[19] Deset procent z nich mělo šperk umístěný v jiné části těla než je ušní boltec (ženy obvykle v pupíku, muži v prsní bradavce), a čtvrtina z tohoto dílu zaznamenala zdravotní komplikace, přičemž každý stý musel být dokonce hospitalizován.^[19] Zdravotními obtížemi byly otoky, infekce a krvácení.^[19] Nejnebezpečnějším piercingem vyšel z průzkumu piercing jazyka, u kterého se zdravotní obtíže vyskytly téměř v polovině případů.^[19] Mezi osobami, jež byly kvůli piercingu hospitalizováni, převládali ti, kteří si nechali šperk do těla vpravit amatérem a nikoliv odborníkem ze specializovaného salónu.^[19] Vlivem nedostatečně sterilizovaným nástrojům také hrozí nakažení žloutenkou typu B či C a nebo též virem HIV.^[19] Před prováděním piercingu v nehygienických podmínkách varovala v roce 2003 i Evropská unie.^[20]

Stomatologové nedoporučují piercing do jazyka, neboť šperk při kontaktu se zubem poškozuje zubní sklovinu nebo odhaluje zubní krčky.^[21] Je sice možné použít šperk vyrobený z bioplastu, který sklovinu oproti běžně používaným kovovým šperkům tolik nepoškozuje, avšak ani v tomto případě zubaři aplikaci tohoto piercingu nedoporučují.^[21]

Většina piercingových studií k aplikaci piercingu doporučuje šperky z chirurgické oceli, avšak i ony mohou způsobovat zdravotní obtíže.^[22] Problémem je nikl, který je i v chirurgické oceli obsažen a neměl by se z ní uvolňovat ve větší míře než 0,5 μg/cm²/týden.^[22] To ovšem nebývá splněno.^[22] Alergií na nikl trpí 2,4 až 5,5 % populace a výskyt tohoto onemocnění roste se zvyšujícím se počtem piercingů na lidském těle.^[22]

Aplikace piercingu se navíc nemá provádět v případech, kdy se budoucí nositel šperku necítí zdravotně zcela v kondici či kdy trpí akutní infekční chorobou (například oparem rtu, rýmou, kašlem, chřipkou nebo angínou).^[23] Ve chvíli, kdy je imunita snížena, totiž tělo pomaleji a hůře hojí zásahy do něj a zvyšuje se tak nebezpečí vzniku komplikací.^[23]

V případě, že by si piercing chtěl nechat aplikovat diabetik, je vhodné umístění ozdoby konzultovat s ošetřujícím lékařem.^[24] Sice se piercing s diabetes nevylučuje, ovšem jeho hojení je obtížnější a déletrvající, navíc spojené s vyšším rizikem vzniku infekce.^[24] I stres z aplikace piercingu zvyšuje hladinu cukru v krvi a je tak nutné, aby piercer byl při aplikaci piercingu připraven na případné reakce těla budoucího nositele šperku.^[24]

Druhy piercingů

Piercing uší

Propíchnutí ucha je s ohledem na jednoduchost jeho provedení nejrozšířenějším piercingem.^[25] Aplikuje se ženám i mužům, i když u mužů je někdy v západní civilizaci považován za zženštilost.^[25] Lze však naleznout mnoho významných mužů, kteří náušnici v uchu nosili (William Shakespeare, Sir Walter Raleigh, Francis Drake či Julius Caesar).^[25] Zlaté kroužky v uchu mívali však také námořníci, a to jednak za účelem zlepšení zraku, ale také, aby – pokud by jejich tělo po ztroskotání lodi někde vyplavilo moře – bylo možné z výtěžku za prodání šperku zaplatit křesťanský pohřeb.^[25] Na ostrově Borneo je piercing ucha aplikován jako symbol dospělosti jedince.^[2] Matka i otec propíchli potomkovi každý jedno ucho na znamení závislosti dítěte na rodičích.^[26] V období Římské říše nebo za královny Viktorie v Anglii symbolizoval kroužek v uchu bohatství a luxus nositele.^[26]

• 
  Conch
• 
  Snug
• 
  Daith
• 
  Helix
• 
  Industrial
• 
  Lobe
• 
  Rook
• 
  Tragus
• 
  Antitragus

Piercing nosu

Tento piercing se řadí mezi ty, jejichž ozdoba je zřetelně viditelná ostatními lidmi^[27] a slouží tak k jeho zvýraznění.^[28] Poprvé vyskytl na Středním východě v období před asi 4000 lety.^[2][28] Velikost kroužku symbolizovala bohatství dané rodiny.^[28] Vyskytoval se také u afrických kočovných kmenů Berberů a Beja či u beduínů v oblasti Středního východu.^[2] Z těchto oblastí díky Mughalské říši pronikl během 16. století i do Indie.^[2][28]

• 
  Bridge či Erl
• 
  Nostril
• 
  Septum

Piercing obočí

Piercing se umisťuje obvykle na vnější polovinu obočí, neboť je tam více volné kůže.^[29] Může se však provést po celé délce obočí s výjimkou míst přibližně nad středem oka, neboť tudy prochází nadočnicový nerv, jehož přerušení by mělo za následek poruchu hybnosti očního víčka.^[30] Protože je však obočí dosti ploché a vpich tak není veden příliš hluboko, dochází často k vypadnutí šperku vlivem jeho vyrostení.^[30]

• 
  Obočí

Piercing jazyka

Aplikace piercingu do jazyka je považována za nejméně bolestivou ze všech piercingů.^[31] Prováděli ho nejenom Aztékové a Mayové, ale také kmeny ze severozápadu Ameriky, jako byli například Kwakitulové či Tlingitové.^[26] Z propíchnutého jazyka byla odebrána krev a jedinec pak mohl vyvolávat bohy.^[26] Navíc propíchnutí jazyka sloužilo k vyvolání stavu nevědomí, aby tak mohl kmenový šaman komunikovat s bohy.^[26]

• 
  Tongue

Piercing v okolí úst

U piercingů v okolí úst, stejně tak ale i u šperků v ústní dutině, hrozí nebezpečí spolknutí některé z částí šperku v případě, že dojde k jeho rozpadnutí (například vyšroubováním některé z jeho částí). Během hraní si s piercingem může také dojít k poškození zubů či dásní.^[29]

• 
  Frenulum či Smiley
• 
  Labret
• 
  Madonna

Piercing bradavek

Tento piercing pochází z Texasu, kde byl praktikován indiánským kmenem Karankawa.^[26] Objevoval se však také v Evropě.^[26] Za doby vlády Isabely Bavorské byly v módě šaty s otevřeným výstřihem až k pupíku.^[26] Ozdobou pak byly růže, které obepínaly bradavky, a na ně se uchycovaly ozdoby (například řetízky) a posléze docházelo přímo k propichování bradavek, mezi nimiž se řetízky provlékaly.^[26] Piercing se však nedoporučuje těhotným ženám a dospívajícím dívkám.^[32] To proto, že jejich prsa rostou.^[32]

• 
  Nipple

Piercing pupíku

Ozdoba pupíku se poměrně špatně hojí^[33] a vyžaduje také intenzivní a zdlouhavou péči.^[34] O piercing navíc stále dře tričko či jiné prádlo nebo pásek od kalhot, což také hojení se neprospívá.^[35] Navíc se tento piercing s ohledem na délku svého hojení řadí mezi ty, jež se nedoporučují aplikovat během letních měsíců.^[36] Aby jej však bylo možné vůbec aplikovat, je třeba, aby bylo bříško vystouplé.^[37] Se šperkem se totiž musí dobře manipulovat,^[37] aby kůže při propnutí těla netáhla, což je nepříjemné.^[38]

• 
  Navel
• 
  Piercing ve vystouplém pupíku

Piercingová šněrovačka

Piercingová šněrovačka je ozdoba, která se umisťuje obvykle na záda, avšak lze ji aplikovat i třeba do výstřihu, na boky či na paže.^[39][40] Představuje piercingové kroužky zapíchané do kůže ve dvou souměrných řadách (ovšem lze je místo řad umístit i třeba do kruhu) a mezi kroužky je provlečená stuha, která vytváří dojem šněrovačky.^[39][41] Aplikováno je obvykle 6 až 10 kroužků a bolestivost tohoto piercingu není velká.^[39] Sundání šněrovačky a vyndání jejích šperků z těla je nutné provést v den její aplikace nebo nejpozději den následující.^[39][40]

• 
  Piercingová šněrovačka

Genitální piercing

Intimní piercing se objevuje jak u mužů, tak u žen.^[42] První zmínky o něm pocházejí ze starověkých spisů a je zmiňován i v Kámásútře.^[43] Piercing byl obvykle symbolem vysokého společenského postavení a signalizoval i odvahu a statečnost nositele.^[43] Díky přítomnosti piercingu se sice citlivost intimních partií zvyšuje, neboť je na větší ploše drážděno více nervových zakončení,^[34] avšak ke zmíněnému zvýšení citlivosti dochází až po jeho zahojení, které ovšem bývá často komplikované.^[43] Šperk navíc musí být tak velký, aby i při erekci zbývalo dostatek místa a tkáň tak nebyla šperkem svírána.^[34] U žen navíc některé piercingy nelze ani provést, protože na odpovídajících místech není dostatek tkáně nebo by se rána s ohledem na frekvenci pohybů šperku velmi obtížně zahojila.^[44]

• Mužské
• 
  Frenulum
• 
  Apadravya
• 
  Ampallang
• 
  Princ Albert
• 
  Dydoe
• 
  Guiche
• 
  Hafada
• 
  Pubic

• Ženské
• 
  Christina
• 
  Vertical Hood
• 
  Vnější stydké pysky
• 
  Fourchette piercing
• 
  Nefertiti piercing
• 
  Princess Albertina

Mikrodermální piercing

Mikrodermální piercing je šperk o velikosti několika milimetrů vyrobený z titanu, který je možné umístit na téměř libovolné místo na těle.^[45] Výjimkami, kam nelze mikrodermální piercing umístit, jsou místa ohybu kůže, dále místa, v jejichž blízkosti jsou miniaturní cévy, a piercing nelze také aplikovat do jazyka.^[46] Piercing se hojí 3 až 6 měsíců a jeho výhodou je malá pravděpodobnost jeho vyloučení z těla.^[45] Šperk je vyroben ve tvaru písmene „T“, přičemž je při aplikaci jeho oválná placička umístěna pod kůži a z kůže pak ven vyčnívá dřík, na nějž je namontováno zakončení ve tvaru kuličky, placičky nebo jiné ozdoby.^[45] Během aplikace piercingu se místo jehly využívá nástroj zvaný puncher, kterým se vykrojí kolečko, do něhož se vloží oválná základna šperku tak, že otvorem vytvořeným puncherem vykukuje jen dřík.^[45] Bolestivost aplikace šperku se neliší od běžných piercingů.^[45] Oproti standardním piercingům je však vyšší cena za jeho aplikaci.^[45]

• 
  Mikrodermální piercing

Falešný piercing

Důvodem pro využití falešného piercingu může být nízký věk jeho nositele, netolerance k piercingům ze strany zaměstnavatele či školy nebo i strach z bolesti.^[47] Využít jej mohou i ti, kteří se chtějí piercingem ozdobit jen pro výjimečnou příležitost.^[48] Rozdělit lze falešné piercingy na ty, k jejichž využití je nutné mít místo jejich aplikace propíchnuté, a na ty, které propíchnutí nevyžadují.

Do první skupiny lze zařadit náhražky tunelů (neboli flashů), kdy se do běžné (malé) dírky v uchu vkládají šperky mající z vnější strany vzhled, jako kdyby byl v uchu naskrz otvor o průměru i více než centimetr.^[47][48] Lze však využít též falešný piercing imitující tzv. roztahováky (roztahovací náušnice).^[47] Roztahováky jsou nutné pro rozšíření dírky v uchu z menších rozměrů na větší a falešné piercingy tohoto druhu opět vytvářejí dojem, že je skrz ucho takový silný roztahovák opravdu veden, ve skutečnosti je však v uchu dírka standardních rozměrů.^[47]

Pokud však konkrétní místo aplikace falešného piercingu propíchnuté není, využívají se imitace piercingu, které na daném místě drží buď magnetickou silou (z obou stran (například ucha) je umístěn šperk s magnetem a jejich vzájemným přitahováním je ozdoba držena na konkrétním místě), dále podtlakem (například náhražka piercingu jazyka) nebo formou klipsu či jsou tyto falešné ozdoby na kůži přímo přilepené.^[47][48] Pevnost takových ozdob ovšem nebývá valná a hrozí tak jejich samovolné uvolnění.^[47]

• 
  Falešný roztahovák

Piercingové šperky

K piercingu se používají šperky v různých tloušťkách a délkách. Vyrobené jsou obvykle z titanu nebo chirurgické oceli, neboť tyto dva kovy nezpůsobují nežádoucí reakce organismu.^[49][50] Pro například piercing jazyka se ovšem využívají i šperky z bioplastu, které nepoškozují zubní sklovinu jako šperky kovové.^[50] Šperky jsou ve tvaru kroužku, podkovy, činky, obočovky neboli banánku a labreta. Pro konkrétní piercing nelze jednoznačně stanovit, jaký šperk je správné použít, avšak lze vysledovat, jaký šperk se pro který piercing obvykle používá:^[49]

• piercing uší – kroužek, činka, podkova
• piercing nosu – kroužek
• piercing obočí – obočovka
• piercing jazyka – činka
• piercing v okolí úst – kroužek, labreta
• piercing bradavek – kroužek, podkova
• piercing pupíku – banánek
• genitální piercing – kroužek
• mikrodermální piercing – mikrodermální

• 
  Kroužek
• 
  Činka
• 
  Labreta

Piercingové rekordy

Člověkem s nejvíce piercingy na svém těle je brazilská zdravotní sestra Elaine Davidsonová žijící však ve skotském Edinburghu, která začátkem roku 2009 měla na svém těle 6 005 piercingů,^[51] na své svatbě v červnu 2011 již 6 925.^[52] Svým prvním piercingem se ozdobila v roce 1997.^[53] Mezi muži je rekordmanem 79letý John Lynch ze Spojeného království, který měl v roce 2008 na svém těle 241 piercingů^[54] a stejný počet si udržoval i roce 2010.^[55]

Odkazy

Reference

Literatura

• FIKSA, Radomír. Piercing. Žďár nad Sázavou: Sowulo Press, 2005. 146 s. ISBN 80-903618-0-3. 
• RANDALL, Housk. Piercing – moderní antologie. Překlad Ondřej Šanca. Praha: Rebo, 1998. 128 s. ISBN 80-7234-029-8. 
• THORNE, Russ. Piercing. Překlad Michael Talián. Praha: Slovart, 2012. 224 s. ISBN 978-80-7391-597-1. 
• ANGEL, Elayne. The Piercing Bible. New York: Random House, 2011. 320 s. Dostupné online. ISBN 978-1-58091-193-1. (angličtina) 
• WEISS, Petr. Sexuologie. Praha: Grada, 2010. 724 s. ISBN 978-80-247-2492-8. Kapitola Intimní chirurgie, s. 327–337. 
• RIEGEROVÁ, Adéla. Tělesné modifikace v kultuře žáků středního odborného učiliště. Praha, 2009. Bakalářská práce. Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Vedoucí práce Martin Heřmanský.

Související články

• Tetování
• Hell.cz

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Piercing na Wikimedia Commons
• Galerie Piercing na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Piercing
• Slovníkové heslo piercing ve Wikislovníku
• TRDLA, Martin. Co všechno se dá píchnout do lidského těla, ukazuje výstava v Jablonci. iDNES.cz [online]. 2013-06-01 [cit. 2013-06-01]. Dostupné online. 

• (anglicky) Web Piercing.com
• (anglicky) BME.com