Piero della Francesca
Piero della Francesca | |
---|---|
![]() | |
Narození | 1410–1420 Sansepolcro |
Úmrtí | 12. října 1492 (ve věku 76–77 let) Sansepolcro |
Národnost | Italové |
Povolání | malíř, matematik a teoretik umění |
Významná díla | Madonna di Senigallia Resurrezione (Zmrtvýchvstání) Madonna del Parto |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Piero della Francesca (rodným jménem Benedetto de' Franceschi známý i jako Pietro Borghese, 1410 až 1420, Borgo San Sepolcro v Umbrii – 12. října 1492, Borgo San Sepolcro) byl italský renesanční malíř, teoretik umění a matematik.
Život
Životopis Piera della Francesca obsahuje málo přesných dat vzhledem k nedostatku spolehlivých oficiálních dokumentů (obecní archiv v Borgu byl zničen při požáru). Doposud se nepodařilo stanovit přesné datum jeho narození, je uváděno mezi lety 1410 až 1420.
Narodil se v Borgo San Sepolcro jako Pietro di Benedetto dei Franceschi. Jeho otec Benedetto de' Franceschi byl obchodník, matka Romana di Perino da Monterchi pocházela z florentského a toskánského šlechtického rodu Francheschi. V Borgu prožil většinu svého života. Pro své rodné město vytvořil tři důležitá díla: polyptych Milosrdenství (1462), fresku Zmrtvýchvstání (asi 1460) a polyptych hlavního oltáře v San Agostino, který byl později rozdělen a desky umístěny v různých světových galeriích. [1] Častým objednavatelem Pierových maleb a jeho mecenášem byl urbinský vévoda Federigo de Montefeltro, pro jehož dvůr pracoval od konce čtyřicátých let 15. století. V Urbinu vznikly obrazy Bičování Krista nebo dvojportrét vévody a jeho ženy Battisty Sforzové s výmalbou na rubové straně.[2] K jeho nejrozsáhlejším dochovaným pracím náleží výzdoba chóru v kostele Svatého Františka v Arezzu na objednávku místní rodiny Bacciů. Na fresce s námětem Legendy o kříži, spojující příběhy Starého a Nového zákona, pracoval několik let. [2][3] Piero hodně cestoval za zakázkami i do dalších měst ve středu a na severu Itálie, jako Ferrara, Řím, Rimini, Ancona, Perugia.
Piero della Francesca se v mládí zabýval matematikou, ale v patnácti letech se rozhodl stát malířem. [3] Malířské vzdělání získal ve florentské dílně Domenica Veneziana, kde působil jako jeho pomocník od roku 1439. [2]Vytvořil si tam svůj rejstřík světlých, sluncem vybledlých barev. Za přirozený vzhled svých postav vděčil hlavně Masaciovi, s nímž se setkal během tamního pobytu. Vliv Leona Battisty Albertiho pravděpodobně přispěl k jeho zájmu o čistotu a ušlechtilou krásu. Je také znám jako první humanistický malíř quattrocenta. Dařilo se mu kombinovat spontánnost s vědeckými a systematickými zásadami tak, jak to nedokázal nikdo jiný před ním. Byl výborný matematik a své znalosti euklidovské geometrie využíval v umělecké tvorbě při promýšlení kompozice. Roku 1486 přišel o zrak a musel zanechat malování. Napsal tři spisy o matematice a perspektivě v malířství.[4]
Svou závěť nadiktoval 5. července 1487 a o pět let později v rodném městě zemřel. [2]
K jeho žákům patřili pravděpodobně Luca Signorelli a Pietro Perugino ale i matematik Luca Pacioli. Franceskovou tvorbou byl ovlivněn Andrea Mantegna, ale také francouzský malíř 20. století Balthus.[5]. Při svých geometrických konstrukcích ji znal Leonardo da Vinci.
Dílo
Spisy
- De Prospectiva pingendi je třísvazkové dílo o základních geometrických pojmech, konstrukci těles a stavbě lidského těla.
- Trattato d'abaco je traktát o aritmetice ve službách umění.
- Libellus De quinque corporibus regolaribus popisuje konstrukce pravidelných těles, jejich vzájemné vztahy, přirovnává konstrukci lidského těla k mnohostěnu. [2]
- Piero’s Archimedes

Malba
V jeho díle se projevuje smysl pro rovnováhu barev a světla, srozumitelné pojetí námětu a jasný řád. Rozvrh prostoru jeho kompozic proto působí neskutečně, postavy jsou toporné a nevrhají stín. Jako jeden z prvních v Itálii začal po vlámském vzoru používat jemné lazury. [6]Osvojil si techniku olejových barev, ale ve větší míře stále používal starší techniku malby temperou na dřevěné desce s křídovým podkladem.[4] Jako typický představitel rané renesance mistrovsky využíval lineární perspektivu spojení postav s architekturou a nezabýval se řešením hlubokých průhledů do krajiny. [7]
Některé jeho nástěnné malby byly zničeny při přestavbách budov, jež zdobily, například fresky v paláci vévody Borsa d’Este ve Ferraře nebo malby v papežském paláci v Římě. Z dochovaných děl jsou nejznámější:
- Kristův křest (~1445) – National Portrait Gallery, Londýn
- Bičování Krista (1445) – Galleria Nazionale delle Marche, Urbino
- Zvěstování (1455) – kostel sv. Františka, Arezzo
- Madona del Parto (1457–1460) – proslulá freska s těhotnou Marií mezi anděly, Musei civici madonna del parto, Monterchi[8]
- Legenda o Sv. Kříži (1452–1466) – cyklus fresek v kostele sv. Františka, Arezzo
- Svatý Julián (1455) – freska
- Zmrtvýchvstání (1465) – spící voják zobrazený zepředu je Francescův autoportrét; Museo civico di Sansepolcro, Sansepolcro
- Svatá Marie Magdaléna (1466) – freska, Arezzo
- Protějškové portréty urbinského vévodyFederica da Montefeltro a jeho manželky Battisty Sforzové (~1465–1470) – Galleria degli Uffizi, Florencie
- Herkules (1465) – Isabella Stewart Gardber Museum, Boston
- Polyptych s madonou a sv. Antonínem (1460–1470), Galleria nazionale Perugia
- Polyptych se sv. Augustinem (1460–1469), rozdělen, jednotlivé desky má: Národní galerie, Londýn, Frick Collection, New York, Museo Poldi Pezzoli Milán, Museu Nacional de Arte Antiga Lisabon a Národní galerie Washington
- Sacra conversazione s klečícím Federicem da Montefeltro (1472–1474) – Galerie Pinacoteca di Brera, Milán
Galerie
Portrét Zikmunda Malatesty (1451)
Fresky v Arezzu, Capella Maggiore (1452–1466)
Madonna del parto (1457–1460)
Zmrtvýchvstání (1463)
Narození Páně (1460–1475)
Madona milosrdenství
Madona di Senigallia (1470–1485)
Polyptych se sv. Antonínem (kolem 1470)
Odkazy
Reference
- ↑ CHATELET, Albert. Světové dějiny umění. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN 80-7181-936-0. S. 332–333.
- ↑ a b c d e CODR, Milan; ŠIMÁČKOVÁ, Milana. Přemožitelé času sv. 19. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Piero della Francesca, s. 128–132.
- ↑ a b VASARI, Giorgio. Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů. Komentář Pavel Preiss. Svazek 1. Praha: Mladá fronta, 1998. 2 svazky (415 s.). ISBN 80-204-0697-2. S. 291–296.
- ↑ a b HOSACK-JANESOVÁ, Karen, aj. Slavné obrazy. Překlad Mgr. Tomáš Nedvěd. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, 2019. 256 s. ISBN 978-80-7617-785-7. S. 30–33.
- ↑ NÉRET, Gilles. Balthasar Klossowski de Rola: Balthus 1908-2001. Köln: Taschen, 2003. 96 s. ISBN 3-8228-2204-3. S. 91.
- ↑ HUYGHE, René (editor); A KOLEKTIV. Umění renesance a baroku (Encyklopedie Larousse). 1. vyd. Praha: Odeon, 1970. S. 107.
- ↑ Slovník světového malířství. Praha: Odeon, 1991. ISBN 80-207-0023-4. S. 525.
- ↑ http://www.madonnadelparto.it/
Literatura
- LIGHTBOWN, Ronald W.: FRANCESCHI (Della Francesca), Piero (dei), in: L'enciclopedia italiana Treccani, dostupné online [1]
- LONGHI, Roberto, Piero della Francesca. Rome 1927. ISBN 1-878818-77-5.
- RENZI, Giulio, Gli affreschi di Piero della Francesca ad Arezzo e Monterchi: luogo teologico mariano. Poggibonsi 1994.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Piero della Francesca na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Identifier: dellevitedepiecc01vasa (find matches)
Title: Delle vite de' più eccellenti pittori, scultori, et architetti
Year: 1648 (1640s)
Authors: Vasari, Giorgio, 1511-1574
Subjects: Artists Art, Italian
Publisher: In Bologna : Per gli eredi di Euangelista Dozza
Contributing Library: Getty Research Institute
Digitizing Sponsor: Getty Research Institute
View Book Page: Book Viewer
About This Book: Catalog Entry
View All Images: All Images From Book
Click here to view book online to see this illustration in context in a browseable online version of this book.
Text Appearing Before Image:
ire fi dirà , Giuliano fuo zio : e fu Koteu°le.concorrente nella giouanezza Cv.s óvr.o Scultore, che faceua di terra, chiamato ^iIleniaModanino da Modena > il quale lanorò al detto Alfonfc vna Pietà cor< mfimr^j ^(nipote nel*figure tonde, di terra cotta colorite-, le quali con grand filma v uacua furono * Scultura,condotte , e dal Rè fatte porre nel a Chiefa di Monte Oiiueto di Napo-li» Monafierio in quel luogo honoratifiìmo. Nella qua!eoperaèritratto il detto Rè inginocchioni, il quale pare veramentepiù ,che viuo -, onde Modanino fri da lui con gran didi-mi prem,j rimunerato. Ma morto , che fu, comefi è detro i! Rè, Polito , e Benedetto fé ne ris-tornarono à Firenze : Doue non moltotempo dopo,fe nandò Polito die-tro à Giufano per fempre,furono le Sculture, ePitturedi coftoro circa gli anni di nodrafalute 1447. fine delk Vita ài Giuliano da AI alano » Kk 1 PIE- %6.q S E CO NDA PARTE / ■ . Infortunio àmo/tivirtuofi,the noapoffono per fottioMire lo loroopero*
Text Appearing After Image:
VITA DI PIETRO DELLA FRANCESCA PITTOREDAL BORGO A S. SEPOLCRO. NFELICI fono veramente coloro, che afFatticandofi ne-gli ftudij per giouare altrui , e per lafciare di fé fama , noru»fono lafciati » odaliinfirmiti, ò dalla morte alcuna voltaicondurre à perfertione lopere., che hanno cominciato.EbenefpeiTo auuiene, chelafciandole, ò poco meno, chefinite ò à buon termine , fono vfurpate dalla prefontionedi coloro -, che cercano di ricoprire la loro pelle dafino, con lehonorate fpogliede 1 Leoni. E Ce bene il tempo, ilqualefid.ce padre della veri-tà, ò tardi, ò per tempo manrfefta il vero-, non è però, che per qualche fpatiodi ititi oo > no a lìa dei ra udato dell3 hoooie, che fi deue atte lue fatiche coftu;, che-^1 / ; .-. ha
Note About Images