Pierre-Paul Prud'hon
| Pierre-Paul Prud'hon | |
|---|---|
 | |
| Narození | 4. dubna 1758 Cluny |
| Úmrtí | 16. února 1823 (ve věku 64 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise |
| Povolání | malíř a kreslíř |
| Partner(ka) | Constance Mayer |
| Významná díla | Psyché unášena větry Portrait of Rutger Jan Schimmelpenninck and his Family |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pierre-Paul Prud'hon (4. dubna 1758 Cluny – 16. února 1823 Paříž) byl francouzský romantický malíř a kreslíř, známý svými alegorickými malbami a portréty, jako je Louise Anthonyová a její dva synové (1796). Vytvořil také portréty obou Napoleonových manželek. Svým uměním ovlivnil Théodora Géricaulta.
Život
Pierre-Paul Prud'hon získal umělecké vzdělání ve Francii a ve dvaceti šesti letech odjel do Itálie, aby pokračoval ve svém vzdělávání. Po návratu do Paříže našel práci při výzdobě soukromých sídel a vybudoval si dobrou reputaci i u Napoleonova dvora.
Jeho obraz císařovny Josephiny ji neukazuje jako vladařku, ale jako půvabnou a atraktivní ženu, což některé vedlo k domněnce, že malíř do ní mohl být zamilovaný. Po rozvodu Napoleona a Josephiny dostal Prud'hon zakázku i od Napoleonovy druhé manželky Marie Luisy.
Prud'hon osciloval mezi neoklasicismem a romantismem. Byl ceněn dalšími umělci a spisovateli, jako byli Stendhal, Delacroix, Millet a Baudelaire, a to především pro svůj šerosvit a přesvědčivý realismus. Jeho pravděpodobně nejznámější dílo je Ukřižování (1822), které namaloval pro katedrálu sv. Etienna v Metách. Ukřižování dnes visí v Louvru.
Mladý Théodore Géricault kopíroval Prud'honovy „bouřlivě tragické obrazy“ včetně mistrovského díla Spravedlnost a boží odplata pronásledují zločin, jehož tísnivá temnota a kompoziční základna nahé v popředí ležící mrtvoly očividně předjímají Géricaultův Vor Medúzy.[1]
Galerie
Louise Anthonyová a její dva synové, 1796, Musée des beaux-arts de Lyon
Louise Antoinette Lannesová, vévodkyně z Montebella
Portrét Louise Saint-Justa, 1793
Portrét Talleyranda, 1817
Nicolas Perchet, 1795, Princeton University Art Museum
Spravedlnost a boží odplata pronásledují zločin (1808)
Ukřižování, 1822, Louvre
Ženský akt, 1800
Studie mužského aktu, Národní galerie umění
Studie pro Sen o štěstí (s Constancí Mayerovou), 1819
.jpg)
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pierre-Paul Prud'hon na anglické Wikipedii.
- ↑ Gayford, Martin. "Distinctive power". The Spectator, November 1, 1997. Retrieved from findarticles.com on January 6, 2008.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pierre-Paul Prud'hon na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Drawing of Female Nude with charcoal and chalk.
Notes du catalogue
« Exquise esquisse pour Le rêve du bonheur (1819), où la lumière diaphane baigne l'Amour, dont la forme est dessinée par un dégradé de craie comme une poussière d'étoiles éthérée, sublimement atmosphérique. Son Amour nautonien, auréolé d'un sfumato velouté, oscille dans le mouvement des rames entre Léonard et Girodet, nimbé de lumière, singulier pour l'éternité. La compagne et élève de Prud'hon signe l'œuvre peinte, présentée au Salon de 1819 et acquise par Louis XVIII. Une famille fuit la bourrasque, réfugiée au creux d'une barque idéale, que la Fortune tire vers la lumière, aidée par l'Amour qui accompagne l'effort de la rameuse avec confiance. Prud'hon inventa la composition mais l'idée lui fut probablement soumise par Constance Mayer, ancienne élève de Greuze, dont on connaît un dessin de sujet similaire (voir Bazin, opus cité supra). Il dessina une étude précise pour chaque figure avec un soin particulier (voir Laveissière, opus cité supra). Il participa sans doute à l'exécution peinte mais laissa la gloire de l'œuvre à son amante. Germain Bazin analyse à merveille la relation étonnante et compliquée de ces amants au travers de cette œuvre : « On conçoit que ce tableau ait été cher à Prud'hon et que sa délicatesse ait voulu en laisser tout le mérite à Constance Mayer. Ce 'Rève du Bonheur', c'est bien l'image de notre "lunologue" qui rêva sa vie plus qu'il ne la vécut, car il ne vécut que le désir. Comme Raymond Regamey a raison, lorsque dans le livre si délicat qu'il publia sur cet artiste, il dit que Prud'hon ne rencontra Mlle Mayer, mais qu'il l'inventa ! Il lui fallait cet amour impossible, afin qu'il ne se pût nourrir que d'illusion » (opus cité supra). La fusion amoureuse et artistique de Prud'hon et Constance Mayer avait trouvé son expression dans cette fable improbable, mais dont le romantisme nous ravit. Comme le dit David en un hommage contrarié par son génie inclassable : « Il n'est pas donné à tout le monde de se tromper comme lui » (in « Pierre-Paul Prud'hon », Actes du Colloque, Musée du Louvre, 2001, Sylvain Laveissière, p. 206). Sept ans plus tard lorsque Constance Mayer se rendit compte que Prud'hon ne voulait pas se remarier avec elle, elle eut l'épouvantable courage de se trancher la gorge en se regardant dans sa psyché. »
Justice (Dike, on the left) and Divine Vengeance (Nemesis, right) are pursuing the criminal murderer.