Pierre Agostini

Pierre Agostini
Agostini v roce 2023
Agostini v roce 2023
Narození23. července 1941 (83 let)
Tunis, TuniskoTunisko Tunisko
Alma materAix-Marseille Université (BEd, MAS, Ph.D.)
PracovištěCEA Paris-Saclay
Ohijská státní univerzita
OborAttosekundová fyzika
Známý díkyNadprahová ionizace
Rekonstrukce attosekundového výboje interferencí dvoufotonových přechodů
OceněníGay-Lussac-Humboldt-Prize (2003)
Cena Williama F. Meggerse za spektroskopii (2007)
Nobelova cena za fyziku (2023)
Webhttps://physics.osu.edu/people/agostini.4
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pierre Agostini (francouzská výslovnost: [pjɛʁ aɡɔstini]; * 23. července 1941, Tunis) je francouzský experimentální fyzik a emeritní profesor na Ohijské státní univerzitě ve Spojených státech amerických, známý pro svou průkopnickou práci v laserové fyzice a attosekundové vědě.[1] Je známý zejména pozorováním nadprahové ionizace a vynálezem rekonstrukce attosekundového výboje technikou interference dvoufotonových přechodů[2] pro charakterizaci attosekundových světelných pulzů. V roce 2023 mu byla společně s Ferencem Krauszem a Anne L'Huillierovou udělena Nobelova cena za fyziku.[3]

Vzdělání

Pierre Agostini se narodil v Tunisu ve Francouzském protektorátu Tunisko v roce 1941.[4] Bakalářský titul získal na národní vojenské škole Prytanée v La Flèche ve Francii v roce 1959.[5]

Studoval fyziku na Aix-Marseille Université, kde následně v roce 1961 získal titul B.Ed. (licence d'enseignement) ve fyzice a v roce 1962 titul M.A.S. (diplôme d'études approfondies). V roce 1968 zde dokončil doktorát s prací na téma vícevrstvých dielektrických filtrů pro ultrafialové záření s názvem Appareillage permettant la réalisation de filtres multidiélectriques UV: Étude des couches Sb2O3.[6][7]

Po získání doktorátu se v roce 1969 stal výzkumným pracovníkem na CEA Saclay a zůstal tam až do roku 2002.[6][7] Během této doby pracoval v laboratoři Gérarda Mainfraye a Clauda Manuse, kde zkoumal multifotonovou ionizaci pomocí tamních výkonných laserů. Jako první v roce 1979 pozorovali nadprahovou ionizaci v xenonovém plynu.[8][9][10]

V roce 2001 se Agostinimu a jeho týmu v CEA Saclay spolu s Harmem Geertem Mullerem z Nizozemské nadace pro základní výzkum hmoty (FOM) podařilo pomocí pokročilého laseru v Laboratoire d'Optique Appliquée vytvořit sled pulzů, které trvaly 250 attosekund. Rekombinací ultrakrátkých ultrafialových pulzů s původním infračerveným světlem vytvořili interferenční efekt, který mu umožnil charakterizovat délku a rychlost opakování pulzů.[11][12]

Agostini byl v letech 2002 až 2004 hostujícím vědcem v Brookhaven National Laboratory v americkém státě New York, kde pracoval ve skupině Louise F. DiMaura.[13] V roce 2005 se stal profesorem fyziky na Ohijské státní univerzitě (OSU) a vedl laboratoř společně s Louisem F. DiMaurem, který na OSU přišel o rok dříve.[14] Agostini z OSU odešel v roce 2018.[15]

Vyznamenání a ocenění

Agostini v roce 1995 obdržel cenu Gustava Ribauda od Francouzské akademie věd. V roce 2003 obdržel cenu Gay-Lussac–Humboldt Prize a stipendium Joopa Lose od Nizozemské nadace pro základní výzkum hmoty (FOM).[6] Také v roce 2007 obdržel cenu Williama F. Meggerse za spektroskopii od Optical Society of America (OSA). V roce 2008 byl zvolen členem OSA „za vedoucí postavení ve vývoji inovativních experimentů poskytujících zásadní pohled na dynamiku nelineární odezvy atomů a molekul vystavených silným infračerveným laserovým pulzům“.[6]

V roce 2023 obdržel spolu s Anne L'Huillierovou a Ferencem Krauszem Nobelovu cenu za fyziku za „experimentální metody, které generují attosekundové pulsy světla pro studium dynamiky elektronů ve hmotě“.[16]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pierre Agostini na anglické Wikipedii.

  1. ↑ AGOSTINI, Pierre; DIMAURO, Louis F. The physics of attosecond light pulses. Reports on Progress in Physics. 2004-05, roč. 67, čís. 6, s. 813. Dostupné online [cit. 2023-10-14]. ISSN 0034-4885. DOI 10.1088/0034-4885/67/6/R01. (anglicky) 
  2. ↑ GARISTO, Daniel. This Year's Physics Nobel Awards Scientists for Slicing Reality into Attoseconds. Scientific American [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ UPRIGHT, Christian Edwards,Katie Hunt,Ed. Nobel Prize in physics won by trio who created rapid flashes of light to ‘capture the shortest of moments’. CNN [online]. 2023-10-03 [cit. 2024-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ ieeexplore.ieee.org [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. 
  5. ↑ Prix Nobel de physique 2023 : l'un des lauréats, Pierre Agostini, a obtenu son baccalauréat au Prytanée de La Flèche. France 3 Pays de la Loire [online]. 2023-10-03 [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. ↑ a b c d Pierre Agostini | Optica. www.optica.org [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b (PDF) P. Agostini Biography - Department of Physics · P. Agostini Biography PIERRE AGOSTINI. Professor of Physics . Department of Physics . Ohio State University . 191 W Woodruff Avenue. dokumen.tips [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-04. (anglicky) 
  8. ↑ MAINFRAY, G; MANUS, G. Multiphoton ionization of atoms. Reports on Progress in Physics. 1991-10-01, roč. 54, čís. 10, s. 1333–1372. Dostupné online [cit. 2023-10-14]. ISSN 0034-4885. DOI 10.1088/0034-4885/54/10/002. 
  9. ↑ AGOSTINI, P.; FABRE, F.; MAINFRAY, G. Free-Free Transitions Following Six-Photon Ionization of Xenon Atoms. Physical Review Letters. 1979-04-23, roč. 42, čís. 17, s. 1127–1130. Dostupné online [cit. 2023-10-14]. DOI 10.1103/PhysRevLett.42.1127. 
  10. ↑ Les lasers à l'IRAMIS. IRAMIS [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-05. (francouzsky) 
  11. ↑ Pierre Agostini, Ferenc Krausz and Anne L'Huillier win 2023 Nobel Prize for Physics. Physics World [online]. 2023-10-03 [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ PAUL, P. M.; TOMA, E. S.; BREGER, P. Observation of a Train of Attosecond Pulses from High Harmonic Generation. Science. 2001-06, roč. 292, čís. 5522, s. 1689–1692. Dostupné online [cit. 2023-10-14]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1059413. (anglicky) 
  13. ↑ Palm International School of Attosecond. IRAMIS [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-04. (francouzsky) 
  14. ↑ Pierre Agostini - Emeritus Professor, Ohio, USA | eMedEvents. www.emedevents.com [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. 
  15. ↑ JEREMY PELZER, cleveland com. Ohio State University retired professor wins 2023 Nobel Prize in Physics. cleveland [online]. 2023-10-03 [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ UPRIGHT, Christian Edwards,Katie Hunt,Ed. Nobel Prize in physics won by trio who created rapid flashes of light to 'capture the shortest of moments'. CNN [online]. 2023-10-03 [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

US Embassy Sweden 2023 Nobel Reception (53397591873) (cropped).jpg
Autor: US Embassy Sweden, Licence: CC BY 2.0
2023 reception of the US Nobel laureates at the embassy of the United States in Sweden: Pierre Agostini