Pierre Jean Georges Cabanis
| Pierre Jean Georges Cabanis | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 5. června 1757 Cosnac |
| Úmrtí | 5. května 1808 (ve věku 50 let) Seraincourt |
| Místo pohřbení | Pantheon (48°50′46″ s. š., 2°20′46″ v. d.) |
| Povolání | politik, spisovatel, lékař, filozof, matematik a fyziolog |
| Ocenění | komandér Řádu čestné legie |
| Nábož. vyznání | ateismus |
| Funkce | člen Rady pěti set (1798–1799) člen Konzervativního senátu (1799–1808) 40. křeslo Francouzské akademie (1803–1808) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pierre Jean Georges Cabanis (5. června 1757, Cosnac – 5. května 1808, Meulan-en-Yvelines) byl francouzský materialistický filosof, osvícenec a lékař.
Život
Zpočátku se věnoval poezii a lékařství, ale nakonec se nadchl pro politiku a filozofii, zejména poté, co se v salonu Madame Helvétiové seznámil s encyklopedisty. Během Velké francouzské revoluce byl spolupracovníkem Mirabeaua, přítelem Condorceta, stoupencem girondistů a později Napoleona. Setkal se též s Benjaminem Franklinem a Thomasem Jeffersonem během jejich návštěvy Paříže.[1] V roce 1803 byl zvolen členem Francouzské akademie.
Svou materialistickou filozofií navazoval na Descartovu fyziku a patřil k tzv. ideologům. Tvořil přechod mezi osvícenským senzualismem a pozitivismem. Podle Cabanise vědomí závisí především na fyziologických funkcích.
Své základní dílo Vztah mezi fyzickou a mravní povahou člověka (Rapports du physique et du moral de l'homme) otiskoval Cabanis nejprve v Mémoires de l´Institut (1798–1799); následovalo vydání ve dvou svazcích v roce 1802.[2] Katolická církev dekretem ze dne 6. září 1819 zařadila tento spis na Index zakázaných knih.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ https://www.britannica.com/biography/Pierre-Jean-Georges-Cabanis
- ↑ RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. II, Od Newtona po Rousseaua. Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2004. 579 s. Dějiny filosofie; sv. 9. ISBN 80-7298-109-9. [Viz str. 273.]
- ↑ Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Cabanis, Rapports du physique et du moral de l'homme → uvedeno na str. 42.]
Literatura
- Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 5. díl. V Praze: J. Otto, 1892, 894 s. [Heslo „Cabanis" je na str. 4; autor František Drtina.]
- PELIKÁN, Ferdinand. Fysika a morálka v učení lékaře Cabanise. Lumír, ročník 56 (1929–1930), číslo 4, str. 179–184; dostupné též online
- RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. II, Od Newtona po Rousseaua. Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2004. 579 s. Dějiny filosofie; sv. 9. ISBN 80-7298-109-9. [Stať „Condillakovi následovníci" je na str. 272–274.]
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pierre Jean Georges Cabanis na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Cabanis v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pierre Jean Georges Cabanis
| 40. křeslo Francouzské akademie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Claude Carloman de Rulhière | 1803–1808 Pierre Jean Georges Cabanis | Nástupce: Antoine Destutt de Tracy |
