Pieter Mulier mladší

Pieter Mulier
Loď potápějící se v mořské bouři u pobřeží
Loď potápějící se v mořské bouři u pobřeží
Jiná jménaPieter Mulier mladší, Cavalier Pietro Tempesta
Narození1637
Haarlem, Nizozemsko
Úmrtí29. června 1701
pravděpodobně Parma, Itálie
Národnostnizozemská
Povolánímalíř
RodičePieter Mulier starší
HnutíCech svatého Lukáše
OvlivněnýThomas Wijck
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pieter Mulier mladší také Pieter Mulier II. či Cavalier Pietro Tempesta (1637, Haarlem – 29. června 1710, byl nizozemský malíř krajinář.

Životopis

Pieter Mulier se narodil v Haarlemu. Naučil se malovat od svého otce Pietera Muliera staršího. Odcestoval do Itálie, kde v letech 1656 až 1670 pracoval v Římě, v letech 1670 až 1684 v Janově a v severní Itálii. Mezi jeho žáky byli Carlo Antonio Tavella a Pietro Cignaroli (aktivní 1716 v Miláně). Je známý jako malíř italské krajiny ve stylu Thomase Wijcka.[1]

Italská loď v bouři, Národní muzeum ve Varšavě

Pobyt v Itálii

Podle Arnolda Houbrakena[2] Pieter Mulier II. zvaný Tempeest[3] byl synem Pietera de Molyn, ne Pietera Muliera staršího. Maloval celkem slušně, už když jako mladý odcestoval do Říma. Zde se stal členem uměleckého spolku Bentvueghels a dostal přezdívku Tempeest. Malíř Isaac de Moucheron, který žil také v Římě a ve spolku Bentvueghels měl přezdívku Ordenantie (Objednávka), ho v roce 1697 pokládal za padesátiletého. Pieter Mulier se specializoval na obrázky krajin či lovecké scény ve stylu Franse Snyderse. V Janově byl 16 let vězněn za zabití své ženy. Ve vězení ho navštívil Jan Visser, malíř známý v Bentvueghels pod přezdívkou Slempop. Když Francouzi v roce 1684 na město stříleli z děl, dostal se na svobodu a uprchl do Parmy, kde se dožil vysokého věku. V té době musel při malování používat dvoje brýle, nasazené jedny na druhé.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pieter Mulier II na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Pieter Mulier na stránkách RKD
  2. ↑ Henry Reveley. Notices illustrative of the drawings and sketches of some of the most distinguished masters in all the principal schools of design. Longman, Hurst, Rees, Orme and Brown, 1820. str. 233.)
  3. ↑ P. Molyn biography in De groote schouburgh der Nederlantsche konstschilders en schilderessen (1718) by Arnold Houbraken, courtesy of the Digital library for Dutch literature

Literatura

  • Marcel Roethlisberger, Cavalier Pietro Tempesta and his Time. Newark, DE: University of Delaware Press, 1970

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce