Pietismus
Pietismus (název vznikl kombinací latinského pietas: „bohabojnost“, „zbožnost“ a latinizované řecké koncovky -ismós, která označuje zesílené vnitřní stanovisko, postoj nebo ideologii) je po protestantské reformaci nejvýznamnějším reformním hnutím v rámci protestantských církví, které vzniklo ve 2. polovině 17. století a stále výrazně ovlivňuje praxi některých protestantských církví.
Historie
Pietismus reagoval na strnulost protestantské ortodoxní dogmatiky. Klade důraz na praktickou zbožnost; osobní zodpovědnost za spasení své i svých bližních,[1] křesťan musí veškerý svůj vnitřní i vnější život vědomě podřídit křesťanským zásadám. Kdo v takovéto jednotě s Bohem a se stejně smýšlejícími stojí, ten je v pietistickém pojmosloví obrácen neboli znovuzrozen.
Za zakladatele pietismu je pokládán Philipp Jacob Spener, který nastínil reformní program pietismu v díle Pia desideria (lat. zbožná přání)[2]. Mezi základní požadavky pietismu dle Spenerova díla patří důkladnější znalost bible, účast laiků v činnosti církve na základě všeobecného kněžství a křesťanská životni praxe, namísto pouhé znalosti dogmatiky.[3] Mezi další představitele patřil také např. August Hermann Francke.[4] Z hlediska sociologického byl pietismus protestem proti klerikalizaci církve a zásadnímu vlivu světské moci ve věcech víry a náboženství v luterských církvích.
Pietistické směry
V pietismu se vytvořilo několik směrů. Mezi nejvýznamnější patří:
- Hallský směr (německy Der Hallesche Pietismus), jehož centrem bylo město Halle nad Sálou a jejímž představitelem byl Augustin Hermann Francke,
- Ochranovský směr (německy Der Herrnhuter Pietismus), jehož reprezentantkou je obnovená Jednota bratrská v Ochranově, jejímž čelným představitelem byl Mikuláš Ludvík hrabě z Zinzendorfu.
Pietismus v českých zemích
Pietismus silně ovlivnil tajné nekatolíky v Čechách a na Moravě, jakož i tolerované luterány ve Slezsku.
V Čechách a na Moravě byl pietismus klíčovým faktorem, který umožnil tajným protestantům přetrvat v 18. století při své víře až do vydání tolerančního patentu.
Jedním z center slezského pietismu se stal Těšín, kde působili pietisté hallského směru; mezi ně patří Johann Adam Steinmetz, Jiří Sarganek či Jan Liberda.
Odkazy
Reference
- ↑ Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských exulantech, Kalich, 2005, s.23
- ↑
Encyklopedické heslo Pia desideria v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích - ↑ Ottův slovník naučný/Pietismus – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2019-04-22]. Dostupné online.
- ↑ Pietismus – Sociologická encyklopedie. encyklopedie.soc.cas.cz [online]. [cit. 2019-04-22]. Dostupné online.
Související články
- Ludmilla Elisabeth von Schwarzburg-Rudolstadt
- Johann Christoph Schwedler
- Gerhard Tersteegen
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu pietismus na Wikimedia Commons - Encyklopedické heslo Pietismus v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Heslo 'Pietismus' In: Ökumenisches Heiligenlexikon
- Heslo 'Pietismus' In: Musée virtuel du Protestantisme
Média použitá na této stránce
Philipp Friedrich Hiller (1699–1769), evangelischer Pfarrer und bedeutender Kirchenlieddichter des württembergischen Pietismus.
"Fünf-Brüder-Bild" (Persönlichkeiten des württembergischen Pietismus.
Von links nach rechts
- Johannes Schnaitmann (1767-1847)
- Anton Egeler (1770-1850)
- Johann Martin Schäffer (1763-1851)
- Immanuel Gottlieb Kolb (1784-1859)
- Johann Michael Hahn (1758-1819)