Pietro Vierchowod

Pietro Vierchowod
V roce 1982
Osobní informace
Datum narození	6. dubna 1959 (63 let)
Místo narození	Calcinate, Itálie
Výška	179 cm
Hmotnost	76 kg
Přezdívka	lo Zar (car)[1][2]
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový obránce (1975–2000) Fotbalový trenér (2001–2018)
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1975–1976 1976–1981 1981–1982 1982–1983 1983–1995 1995–1996 1996 1996–1997 1997–2000 Romanese Como → Fiorentina → Řím Sampdoria Juventus Perugia Milán Piacenza 00300(0) 11500(6) 03200(2) 03000(0) 3580(25) 02100(2) 00000(0) 01600(1) 07900(6)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1981–1993 Itálie 450(2)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 2001–2002 2002 2005 2014 2018 Catania Florentia Viola Triestina Honvéd Kamza
Úspěchy
Mistrovství světa 1982 Itálie 1990 Itálie 1. italská fotbalová liga 1982/83 Řím 1990/91 Sampdoria Pohár PVP 1988/89 Sampdoria 1989/90 Sampdoria Liga mistrů UEFA 1991/92 Sampdoria 1995/96 Juventus Superpohár UEFA 1990 Sampdoria
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pietro Vierchowod (* 6. dubna 1959, Calcinate, Itálie) je bývalý italský fotbalový obránce a trenér

Je považován za jednoho z největších italských středních obránců všech dob.^[3] Za svou 26 letou kariérou získal celkem 10 klubových trofejí. Tu nejcennější získal na sklonku kariéry, když hrál za Juventus, vyhrál LM 1995/96. V Nejvyšší lize odehrál 562 utkání.

S reprezentaci byl na třech šampionátů MS s nimiž v roce 1982 vyhrál zlato.

Po fotbalové kariéře se stal trenérem. Vedl Catanii i Florentia Violu. Také měl dvě angažmá v zahraničí. V Maďarském Honvédu a v Albánské Kamze.

Klubová kariéra

Como, Fiorentina a Řím

Od roku 1976 se stal hráčem v Coma, se kterým postoupil ze třetí až do nejvyšší ligy. První zápas nejvyšší lize odehrál ve věku 20 let a na konci sezony přispěl k záchraně klubu v lize. V roce 1981 jej koupila Sampdoria, která hrála ve druhé lize. První dva roky působil na hostování. Nejprve ve Fiorentině, se kterým bojoval do posledního kola o titul v sezoně 1981/82 a o rok později v Římě se kterým hrál prvně evropské poháry a navíc vybojoval první titul (1982/83). To mu vyneslo vítězství v anketě Guerin d'oro.

Sampdoria

I když nechtěl opouštět vlky, díky osobnosti prezidenta klubu Dorie Paola Mantovaniho se nakonec stal součástí klubu. ^[4] Dres Dorie nosil dvanáct let a za tuhle dobu slavil mnoho úspěchů. První trofej získal v sezoně 1984/85 když vyhrál Italský pohár. V roce 1986 přišel trenér Vujadin Boškov a spolu se spoluhráči Viallim a Mancinim vytvořil pevnou partu.^[5] Další vítězství v italském poháru zaznamenal v sezonách 1987/88 a 1988/89. První vítěznou evropskou trofej pozvedl nad hlavou v sezoně 1989/90. Byl to pohár PVP. Sezona 1990/91 byla další skvěle odehraná. S klubem získal první zisk titulu v historii. V následující sezoně si zahrál finále Ligy mistrů, ale byl poražen Barcelonou. Do roku 1995 s klubem ještě vyhrál jeden Italský pohár (1993/94) a dva italské superpoháry (1991, 1995. Celkem za Sampdoriu odehrál 493 utkání a vstřelil 39 branek.

Juventus a Milán

V roce 1995 ve věku 36 let , přestoupil za 500 milionů lir^[6] do Juventusu. Spolu s ním šli i spoluhráči Attilio Lombardo a Vladimir Jugović. S klubem získal nejcennější evropskou trofej. V sezoně 1995/96 získal ušatý pohár když nastoupil od první minuty proti Ajaxu. Po sezoně se rozhodl s klubem neprodloužit smlouvu.^[7] V následující sezonu měl odehrát v Perugii, jenže po neshdách s trenérem nakonec smlouvu rozvázel.^[8]

V Miláně se zranil kapitán Franco Baresi a jeho činovníci zavolali Pietrovi. Ten smlouvu podepsal, ale velkou radost neudělal. Klub obdadil až 11. místo v lize a on v nich odehrál 16 utkání.

Piacenza

Po ukončení smlouvy s Milánem se rozhodl prodloužit si kariéru v Piacenze. Působil tady tři roky a všech 79 utkání u nich odehrál v nejvyšší lize. Jeho brankou se v sezoně 1998/99 klub zachránil v posledním kole v soutěži, ale v následující sezoně již klub sestoupil a on se ve věku 41 let rozhodl ukončit kariéru.

V nejvyšší lize odehrál 562 utkání, je na 7. místě v historické tabulky. Když vstřelil svou poslední branku, je ve věku 40 let a 47 dní čtvrtým nejstarším fotbalistou co vstřelil branku v nejvyšší lize.^[9]

Hráčská statistika

Reprezentační kariéra

Za reprezentaci odehrál 45 utkání a vstřelil 2 branky. První utkání odehrál v 21 letech 6. ledna 1981 proti Nizozemsku (1:1).^[10] Poté jej trenér povolal na MS 1982. I když nezasáhl do žádného utkání, domů si odvezl zlatou medaili. Až od října 1983 se stal pevným členem národního týmu. Dostal se i na MS 1986, ve kterém odehrál všechna utkání. Nový trenér Vicini jej poté dlouho vynechával a až v roce 1990 dostává na dva zápasy šanci, protože má skvělou formu z klubu. Trenéra ohromí a ten jej za odměnu nominuje na domácí šampionát v roce 1990. Nastoupil jen na pár minut do dvou zápasů, ale v utkání o 3. místo nastoupil od začátku a pomohl tak k bronzové medaile. První branku vstřelil 22. prosince 1990 proti Kypru (4:0).^[11] Druhou branku vstřelil 33 letech, 11 měsících a 18 dnech proti Maltě (6:0)^[12] 24. března 1993 a stal se do roku 2019 nejstarším střelcem v národním týmu.^[13]

Posledním zápasem bylo proti Švýcarsku (0:1) 1. května 1993.^[14] Trenér Arrigo Sacchi jej chtěl vzít na MS 1994 na pozici náhradníka, ale hráč to raději odmítl.^[3]

Statistika na velkých turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	MS 1982	Neodehrál žádné ze 7 utkání
	MS 1986	1 zápas ve skupině A	31. 5.	Bulharsko	90	0	1:1[15]
		2 zápas ve skupině A	5. 6.	Argentina	90	0	1:1[16]
		3 zápas ve skupině A	10. 6.	Jižní Korea	90	0	3:2[17]
		čtvrtfinále	17. 6.	Francie	90	0	0:2[18]
	MS 1990	3 zápas ve skupině	19. 6.	ČSSR	24	0	2:0[19]
		Osmifinále	25. 6.	Uruguay	11	0	2:0[20]
		O 3. místo	7. 7.	Anglie	90	0	2:1[21]

Hráčské úspěchy

Klubové

• 2× vítěz italské ligy (1982/83, 1990/91)
• 4× vítěz italského poháru (1984/85, 1987/88, 1988/89, 1993/94)
• 2× vítěz italského superpoháru (1991, 1995)
• 1× vítěz Ligy mistrů (1995/96)
• 1× vítěz Poháru PVP (1989/90)

Reprezentační

• 3× na MS (1982 – zlato, 1986 1990 – bronz)
• 1× na OH (1984)

Vyznamenání

Řád zásluh o Italskou republiku (1991)^[22]

Zlatý límec za sportovní zásluhy (2017)^[23]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pietro Vierchowod na italské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pietro Vierchowod na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil trenéra na Transfermarktu
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)

Související články

• Seznam italských fotbalových reprezentantů