Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi

Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi je rozsáhlá skupina psů dle FCI s pořadovým číslem dva. Najdeme zde drobné pinče, ale zároveň i největší plemena psů na světě: dogy.

Pojem „molossoidní“ označuje těžká a velká plemena psů, jako jsou dogy a mastifové. Tato skupina má celkem tři sekce: Pinčové a knírači; Molossoidní plemena (dogovití psi) a Švýcarští salašničtí psi. Sekce Molossoidní plemena se dále dělí na dvě podsekce: Molossoidní plemena typu mastifa a Molossoidní plemena horského typu. Celkově se tato skupina dá považovat za různorodou, jsou to psi různých povah, velikosti i barev. Z molossoidních plemen je asi nejznámější německá doga, z dalších sekcí je to knírač.

Česká republika zde žádného zástupce nemá, ale najdeme zde německá plemena: dogu a knírače.

Bordeauxská doga

Pinčové většinou vznikali jako lovci malých hlodavců, především na farmách, ale časem je nahradili živější a aktivnější teriéři. Jejich historie nesahá příliš do hloubky a obecně se jedná o malá psí plemena s lehkou kostrou a tvrdohlavou povahou. Avšak jsou zde i výjimky, třeba dobrman je velké psí plemeno a přesto se řadí mezi pinče. Dnes již tito psi zastávají pouze funkce domácích mazlíčků. Díky své mrštnosti se ale hodí i pro psí sporty.

Knírač je pes na tři způsoby; může být malý, střední i velký. Dělí se i dle zbarvení, jedním z nich je například pepř a sůl. Jedná se o psí plemena výhradně z Německa a až na malého knírače byli vyšlechtěni pro lov hlodavců a menších savců.^[1] Malý knírač vznikal jako společenský pes a zmenšenina středního knírače. Dnes se využívají jako společníci do rodiny a psí sportovci. Můžeme je ale vidět jako záchranáře.

O většině molossoidních plemen se dá říct, že jsou starobylá.^[1] Už ve starověku byli obří psi využíváni tlupami lidí při bojích o území. Známy jsou i případy obrovských psů, kteří doprovázeli římská vojska do bitev.^[1] Podobné to bylo i za první a druhé světové války. Díky nim vzniklo i několik plemen, avšak jejich osud nebyl příliš slavný. Např. moskevský strážní pes, sic je neuznán FCI, je molossoidní pes který vznikl a rozšířil se i díky druhé světové válce. Jeho úkolem bylo se s bombou na zádech vrhat pod nepřátelské tanky pro maso, které mu tam hodil psovod. Avšak jakmile anténka bomby zavadila o nárazník tanku, vybuchla. Předci těchto velkých a obřích psů jsou neznámí, ale za jejich rozvoj mohou Féničané, kteří je převáželi na lodích do Evropy.^[1]

Argentinská doga

Švýcarští salašničtí psi jsou velcí s typickým zbarvením; mají tříbarevné znaky, přičemž většina těla je černá, obličejová maska a náprsenka mohou být bílé a místa na nohou jsou hnědá. Krom malých rozdílů ve výšce se moc neliší. Povahově jsou to klidní a přátelští psi vhodní k dětem, kteří sice imponují velikostí, ale nejsou to dobří hlídači.

Plemena dle FCI ^[2]

Opičí pinč

Pinčové a knírači

Velký švýcarský salašnický pes

Molossoidní plemena (dogovití psi)

Šarpej

Molossoidní plemena typu mastifa

Molossoidní plemena horského typu

Švýcarští salašničtí psi

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 5. vyd. [s.l.]: Slovart, 2006. 409 s. ISBN 978-80-7391-481-3. S. 300, 301.
↑ http://cmku.cz/index2.php?plemena_skupiny=2 [online].

Externí odkazy

Psí rasy - Plemena psů a jejich fotky

[:0-1] FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 5. vyd. [s.l.]: Slovart, 2006. 409 s. ISBN 978-80-7391-481-3. S. 300, 301.

[2] http://cmku.cz/index2.php?plemena_skupiny=2 [online].

[1]

[2]

Navigation

Navigace

Tématické portály

Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi

Obsah