Pina Bauschová

Pina Bauschová
Rodné jméno	Philippine Bausch
Narození	27. července 1940 Solingen, Německá říše Německá říše
Úmrtí	30. června 2009 (ve věku 68 let) Wuppertal, Německo Německo
Příčina úmrtí	rakovina plic
Místo pohřbení	Wuppertal
Alma mater	Folkwang Universität der Künste Juilliard School
Povolání	choreografka, baletka, tanečnice, hudební pedagožka, baletní mistr, vysokoškolská učitelka, filmová režisérka a scenáristka
Manžel(ka)	Ronald Kay (1980–2009)
Významná díla	Café Müller
Ocenění	Záslužný kříž 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1986) Státní cena Severního Porýní-Vestfálska (1990) Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1997) Čestný prsten města Wuppertalu (1997) Europe Theatre Prize (1999) Praemium Imperiale (1999) Musikpreis der Stadt Duisburg (2008) … více na Wikidatech
Webová stránka	www.pinabausch.de
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pina Bauschová (27. července 1940 Solingen – 30. června 2009 Wuppertal) byla německá tanečnice a choreografka.

Život

Tanec začala studovat až v patnácti, na Folkwangschule vedené Kurtem Joossem, jedním z průkopníků tzv. tanečního divadla. Na přelomu padesátých a šedesátých let žila v USA. Studovala zde tanec na Juilliard School v New Yorku. Po návratu do Německa v roce 1962 se stala sólistkou nově založeného souboru FolkwangBallett. V roce 1968 vytvořila svou první choreografii nazvanou Fragment, a to na hudbu Bély Bartóka. U souboru působila do roku 1973, kdy se postavila do čela baletního souboru wuppertalského divadla. Dala mu nový název Tanztheater Wuppertal Pina Bausch a soubor se stal časem na divadle nezávislým. Napsala pro něj choreografie jako Svěcení jara (1975), na hudbu stejnojmenného Stravinského baletu, či Café Müller (1978), na hudbu Henry Purcella, s nimiž slavila mezinárodní úspěchy.

V roce 1983 hrála ve filmu Federica Felliniho A loď pluje. V roce 2002 ve filmu Mluv s ní režiséra Pedro Almodóvara. Až po její smrti se do kin dostal dokument Wima Wenderse Pina – Tančeme, tančeme, jinak jsme ztraceni, jenž byl prvním evropským hraným 3D filmem.

Vyznamenání

• důstojník Řádu umění a literatury (Francie, 1991)
• rytíř Řádu čestné legie (Francie, 2003)
• komtur Řádu zásluh o Italskou republiku (Itálie, 8. ledna 2004)^[1]
• Řád vycházejícího slunce I. třídy (Japonsko, 21. září 2008)^[2]
• záslužný kříž I. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (Německo, 1986)
• velký záslužný kříž s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (Německo, 1997)
• dáma Pour le Mérite (Německo, 1996)
• velkodůstojník Řádu svatého Jakuba od meče (Portugalsko, 5. září 1994)^[3]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pina Bauschová na Wikimedia Commons
• Osoba Pina Bauschová ve Wikicitátech