Pinkasova synagoga

Pinkasova synagoga
Synagoga od západu
Synagoga od západu
Místo
MístoPraha, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Základní informace
Rituskonzervativní judaismus
Dnešní židovská obecŽNO Praha
Užívánípamátník, součást Židovského muzea, bohoslužby
Architektonický popis
ArchitektJuda Goldschmied-Coref de Herz
Slohrenesance
Výstavba15351535
Odkazy
AdresaŠiroká ulice, Staré Město (Praha)
UliceŠiroká
Oficiální webŽidovské muzeum v Praze
Kód památky38873/1-455 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pinkasova synagoga je druhou nejstarší dochovanou synagogou v Praze. Byla postavena z iniciativy příslušníka významné rodiny své doby Arona Mešulama Horovice v první polovině 16. století. V současné době je spravována Židovským muzeem v Praze a slouží jako památník přes 80 000 českých Židů, kteří zahynuli během holokaustu.

Historie

Dějiny místa, vznik synagogy a její původní podoba

Pinkasova synagoga

Nejstarší doklady židovského osídlení na místě dnešní Pinkasovy[čí?] synagogy, zbytky studní a rituální lázeň mikve (objevené při archeologickém průzkumu v roce 1968), pocházejí z konce 15. století. Přibližně z téže doby (1492) je také zmínka o soukromé modlitebně, která tehdy tvořila součást obytného domu “U Erbů“ a náležela důležité pražské židovské rodině Hořovských / Horoviců. Jeden z jejích členů, Aharon Mešulam Zalman Horowitz, pak v roce 1535 nechal místo domu postavit pro svou rodinu synagogu v pozdně gotickém a renesančním stylu. Například síťová klenba hlavní lodi je pozdně gotická, doplňují ji však renesanční ozdobné prvky a vstupní portál je čistě renesanční.

Úpravy v 17. až 19. století

Po méně než sto letech (mezi lety 1607 a 1625) byla budova rozšířena o renesanční přístavbu s vestibulem, ženskou lodí a galerií. Jejím autorem byl Juda Coref de Herz (mj. také architekt Maiselovy synagogy). Protože se prostory synagogy nacházejí pod úrovní okolí, musela se opakovaně potýkat s povodněmi a vlhkostí. Ve druhé polovině 18. století si škody, které v Pinkasově synagoze záplavy napáchaly, vyžádaly barokní úpravy bimy, pódia pro předčítání z Tóry (slepé kružby nahradil štuk z červeného mramoru), a schrány na Tóru, aronu ha-kodeš. Přibližně v téže době (1793) věnoval pražský finančník a průmyslník a jeden z mála rakouských Židů, kteří byli povýšeni do šlechtického stavu, Joachim von Popper[1] synagoze kovanou mříž s motivem středověkého židovského klobouku v Davidově hvězdě, tehdejšího znaku pražského ghetta.

Významných změn se podoba synagogy dočkala v roce 1860. Aby ji již nepoškozovaly povodně, byla podlaha ve vestibulu a hlavním prostoru zvýšena o půl druhého metru navážkou. Pod ní zmizela původní bima a renesanční portál byl zazděn. Rovněž se změnilo uspořádání sedadel – místo po obvodu stěn (tak jako ve Staronové synagoze) stály v řadách za sebou. Interiéru nyní vládl novorománský sloh.

Synagoga v roce 1909, během asanace

Novodobá historie

Za druhé světové války Pinkasova synagoga sloužila jako skladiště židovského liturgického náčiní, které po zákazu židovských bohoslužeb na podzim roku 1941 již nemohlo být běžně využíváno v pražských synagogách.[2] Když v druhé polovině roku 1942 vzniklo Židovské ústřední muzeum, měla mu synagoga rovněž sloužit jako úložiště, a to památek, které shromáždilo z českých a moravských obcí, ovšem také jako konzervační pracoviště.[3] Židovské ústřední muzeum sice počátkem roku 1943 uvažovalo, že by do Pinkasovy synagogy přesunulo předválečnou expozici pražského židovského muzea, ani ne rok nato však od této idey kvůli nejrůznějším těžkostem upustilo a Pinkasova synagoga zůstala skladištěm.[4]

Po válce se muzeum synagogy opět ujalo a poté, co bylo roku 1950 zestátněno, přistoupilo k její celkové rekonstrukci, která proběhla mezi léty 1950 a 1954. Tehdy se Pinkasova synagoga vrátila ke svému vzhledu před rokem 1860. Zatímco byla synagoga opravována, uvažovalo muzeum o jejím dalším využití. Padl návrh přeměnit ji v památník českých a moravských obětí šoa.

Podrobnější informace naleznete v článku Památník českých a moravských obětí šoa.

Tuto myšlenku nakonec uskutečnili akademičtí malíři Václav Boštík a Jiří John, kteří v průběhu pěti let (19541959) napsali na stěny vestibulu, hlavní a ženské lodi na 78 000 jmen českých Židů, kteří padli za oběť nacistické perzekuci.[5] Jména obětí jsou roztříděna podle obcí, z nichž pocházely, a doplňují je data narození a deportace. Památník byl veřejnosti zpřístupněn roku 1960, nicméně zůstal otevřený pouhých osm let.

Hlavní loď synagogy

Jeho uzavření, trvající více než dvacet let, bylo zřejmě zapříčiněno hned několika okolnostmi. Primárním impulzem nejspíše bylo, že nápisy byly poškozeny spodní vodou. Výsledky archeologického průzkumu z roku 1968 (např. objevená mikve) dále ukázaly, že synagoga potřebuje rozsáhlejší stavební zásahy, kterým však překážely různé komplikace, možná včetně rezervovaného postoje komunistických funkcionářů k židovským památkám a politické situace obecně.

Jména obětí

Teprve po roce 1989 byla nutná rekonstrukce dokončena a v roce 1992 byla Pinkasova synagoga znovuotevřena. Obnova jmen obětí, která byla během uzavření poničena, však pokračovala ještě další tři roky. Bohužel se musela, spolu s dalšími stavebními zásahy, opakovat v roce 2002, kdy do synagogy během povodní znovu vnikla voda.[6]

Synagoga v současnosti

V současnosti se v synagoze každý rok koná tryzna za české oběti šoa, a sice na výročí vyvraždění terezínského rodinného tábora v Auschwitz (8./9. 3. 1944). Kromě využití jako pietního místa je synagoga během vysokých svátků využívána konzervativní obcí opět k bohoslužebným účelům.

Dětské kresby z Terezína

Podrobnější informace naleznete v článku Dětské kresby z Terezína.

V prvním patře Pinkasovy synagogy nachází expozice dětských kreseb z Terezína. Ty vznikaly v rámci hodin kreslení, vedených Friedl Dicker-Brandeisovou (1898–1944), absolventkou Státního Bauhausu ve Výmaru. Zachovaly se (v počtu přibližně čtyř a půl tisíce) díky tomu, že je Friedl Dicker-Brandeisová, dříve než byla také deportována do Osvětimi, v Terezíně ukryla, a tak mohly být po válce předány Židovskému muzeu v Praze.[7]

Cesty bez návratu

Venkovní expozice je věnovaná deportacím židovského obyvatelstva z území Protektorátu Čechy a Morava do ghett, koncentračních a vyhlazovacích táborů na okupovaných územích východní Evropy.[8]

Tváře obětí šoa

Projekce fotografií obětí šoa ve formě videomappingu na štít synagogální mikve je volně viditelná každý večer kromě pátků a židovských svátků z Široké ulice. Začátek a konec projekce je proměnlivý s ohledem na dobu západu slunce během roku. V zimním období promítání trvá přibližně 2,5 hodiny denně, v období letním je vzhledem k prodlužujícímu se západu slunce projekce zkrácena na 45 minut.[9] [10]

Digitální rozšíření Pinkasovy synagogy

Digitální rozšíření expozice je dostupné prostřednictvím informačního kiosku uvnitř synagogy a webového rozhraní. Elektronická databáze obsahuje jména jednotlivých obětí včetně jejich portrétů, pokud jsou snímky muzeu k dispozici. Databáze rovněž umožňuje vyhledat polohu jmen jednotlivých obětí na zdech synagogy.[11]

Reference

  1. PĚKNÝ, Tomáš. Historie Židů v Čechách a na Moravě. 2. vyd. Praha: Sefer, 2001. S. 405–406. 
  2. VESELSKÁ, Magda. Archa paměti: Cesta pražského židovského muzea pohnutým 20. stoletím. Praha: Academia a Židovské muzeum v Praze, 2012. S. 60. 
  3. VESELSKÁ, Magda. Archa paměti: Cesta pražského židovského muzea pohnutým 20. stoletím. [s.l.]: Academia a Židovské muzeum v Praze, 2012. S. 70. 
  4. VESELSKÁ, Magda. Archa paměti: Cesta pražského židovského muzea pohnutým 20. stoletím. Praha: Academia a Židovské muzeum v Praze, 2012. 85–90 s. 
  5. VESELSKÁ, Magda. Archa paměti: Cesta pražského židovského muzea pohnutým 20. stoletím. Praha: Academia a Židovské muzeum v Praze, 2012. S. 178–179. 
  6. PAŘÍK, Arno; KLIMENT, Petr. Pražské synagogy = Prague Synagogues = Prager Synagogen. 2. vyd. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2011. S. 39–51. 
  7. Dětské kresby z Terezína 1942-1944 | Židovské muzeum v Praze. www.jewishmuseum.cz [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online. 
  8. Cesty bez návratu | Pinkasova synagoga. pinkas.jewishmuseum.cz [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online. 
  9. Tváře obětí šoa | Pinkasova synagoga. pinkas.jewishmuseum.cz [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online. 
  10. Tváře obětí šoa. Prague.eu [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online. 
  11. Pinkasova synagoga | Židovské muzeum v Praze. www.jewishmuseum.cz [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online. 

Literatura

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž tématem je Pinkasova synagoga
  • FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8. 
  • CHRASTILOVÁ, Jiřina; PROKOP, Ivan. Devět židovských cest. Praha: Paseka, 2008. 400 s. ISBN 978-80-7185-905-5. 
  • OBŮRKOVÁ, Eva. Kam v Praze. Brno: Computer Press, 2006. 176 s. ISBN 80-251-1282-9. 
  • TOMEK, Vratislav Václav. Pražské židovské pověsti a legendy : Sbírka staropražských historických pověstí a legend židovských od nejstarších dob pohanských v Čechách. Praha: Končel, 1932. Dostupné online. 
  • KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha: Vincentinum, 1933. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-08. – kapitola O zakladateli Pinkasovy synagogy, s. 278–282. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Pinkas syn.jpg
Pinkasova synagoga v Praze
Emoji u1f54d.svg
Autor: Google, Licence: Apache License 2.0
A colored Emoji from Noto project, released under Apache license Unicode name: synagogue
Pinkasova.png
Pinkasova synagoga v Praze během asanace
Praha Pinkasova synagoga 1.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Pinkasova synagoga v Praze
Pinkasova synagoga, jména obětí.jpg
Autor: Steve Slep, Licence: CC BY 2.0
Pinkasova synagoga, jména českých obětí holocaustu
Praha Pinkasova synagoga večer 2.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Pinkasova synagoga v Praze