Pinocytóza

Schéma pinocytózy

Pinocytóza je příjem obvykle tekutých, ve vodě rozpustných materiálů eukaryotickými buňkami z vnějšího prostředí dovnitř,[1] a to vchlípením cytoplazmatické membrány dovnitř buňky. Jedná se o jeden z typů endocytózy (vedle dalších typů, jako je zejména fagocytóza a endocytóza zprostředkovaná receptorem). Na rozdíl od receptory zprostředkované endocytózy (receptor-mediated endocytosis) není pinocytóza zaměřena na přepravu specifických látek. Buňka jí přijímá okolní tekutinu včetně látek v ní rozpuštěných. Pinocytózou vzniká pinozóm, vnitrobuněčný váček a součást systému membránových váčků, typ endozómu. Pinozóm má obvykle značné rozměry, v průměru mívá více než 0,2 μm, tedy výrazně více než endozóm vzniklý typickou endocytózou.[2]

Definice

Pinocytózy si poprvé všiml americký lékař Warren Lewis v roce 1931, když natáčel živé makrofágy a takto pořízené videozáběry několikrát zrychlil. Popsal váčky, které vznikají uzavřením prostoru mezi dvěma výběžky buněčné membrány a uvolněním váčku do vnitřního prostoru makrofágů.[3] Později byl tento fenomén přejmenován na makropinocytózu, aby byl odlišen od podobných procesů, které však zahrnují menší objemy látek (tzv. mikropinocytóza).[2] Termín mikropinocytóza však není příliš používán a v názvu odborných článků se od začátku 90. let objevil jen dvakrát.[4]

Popis procesu

Makropinocytóza je složitý aktivní proces spotřebovávající množství energie (např. ve formě ATP). Důležitou roli hraje při pinocytóze aktinový cytoskelet, který se přetváří a koncentruje v oblasti budoucího makropinozómu. Díky aktinu a dalším klíčovým hráčům dochází ke vzniku výběžků cytoplazmatické membrány (membrane ruffles), které mohou být v podobě filopodií, lamelipodií či blebů (blebs). Tyto výběžky následně na svých konečcích fúzují a tím se část vnějšího prostoru buňky izoluje od vnějšku a dostává se dovnitř (stává se vnitrobuněčným váčkem).[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1. 
  2. ↑ a b c LIM, Jet Phey; GLEESON, Paul A. Macropinocytosis: an endocytic pathway for internalising large gulps. Immunology and Cell Biology. 2011-11-01, roč. 89, čís. 8, s. 836–843. Dostupné online [cit. 2017-01-29]. ISSN 0818-9641. DOI 10.1038/icb.2011.20. (anglicky) 
  3. ↑ LEWIS, WH. Pinocytosis. John Hopkins Hosp Bull. Roč. 1931, čís. 49, s. 17–27. 
  4. ↑ NCBI PUBMED. micropinocytosis[title] [online]. NCBI [cit. 2017-01-29]. Dostupné online. 

Související články

Média použitá na této stránce

Pinocytosis.svg
Pinocytosis is a form of endocytosis, in which small particles are taken in by a cell by splitting into smaller particles. The particles then form small vesicles which subsequently fuse with lysosomes to hydrolyze, or to break down, the particles.