Pinus maximinoi

Pinus maximinoi
Pinus maximinoi ve věku 7 let, v obci San Raimundo, v Departementu Guatemala, Guatemala.
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	nahosemenné (Pinophyta)
Třída	jehličnany (Pinopsida)
Řád	borovicotvaré (Pinales)
Čeleď	borovicovité (Pinaceae)
Rod	borovice (Pinus)
Podrod	Pinus
Sekce	Trifoliae
Podsekce	Ponderosae
Binomické jméno
Pinus maximinoi H.E.Moore, 1966
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pinus maximinoi je pětijehličná středoamerická a severoamerická borovice, často používaná v experimentálním lesnictví mimo svou domovinu.

Synonyma

• Pinus escandoniana
• Pinus hoseriana
• Pinus pseudostrobus varieta tenuifolia
• Pinus tenuifolia 
• Pinus tzompoliana.

Popis

Stálezelený, jehličnatý, rychle rostoucí, strom, dorůstající do výšky 50 m. Kmen je rovný, oblý, obvykle jednotlivý, a dosahuje průměru více než 1 m. Větve jsou vodorovné a často v přeslenech. Koruna je u mladých stromů otevřená pyramidální, u dospělých stromů je hustá, otevřená a zaoblená. Borka je zprvu hladká a šedohnědá, později drsná a hluboce rozpraskaná do velkých, šedohnědých plátů. Letorosty jsou dlouhé, štíhlé, ohebné, mírně se sklánějící, s vyčnívajícími a dolů směřujícími kolénky listové stopky (Pulvinus). Pupeny jsou 12-20 mm dlouhé, bez pryskyřice. Jehlice jsou velmi štíhlé, sklánějící se, světle zelené až stříbrnošedomodrozelené, s nepatrně vroubkovanými okraji; jehlice jsou ve svazečcích (Fasciculus) po 5 (vzácně též po 4 a 6 ); jehlice jsou 20-35 cm dlouhé a 0,6-1,1 mm široké; trojúhelníkové v průřezu; se 2-3 řadami průduchů (Stomata) na všech 3 površích; se 2, 3 či 4  středovými pryskyřičnými kanálky; s 2 cévními svazky na listu (jsou to diploxylony, spolu s celým podrodem Pinus); svazečkové pochvy jsou červenohnědé a později šedé, 15-30 mm dlouhé, neopadavé; jehlice zůstávají na stromě 2-2,5 let. Samčí šištice se vyskytují ve shlucích blízko počátků vedoucích (středních) větví, nebo někdy též na bočních (vedlejších) větvích, jsou válcovité, 30-40 mm dlouhé a 5-8 mm široké, růžovohnědé, podložené šídlovitě kopinatými a hnědými listeny. Samičí šištice - šišky rostou v přeslenech po 3-4 ; šišky jsou nejprve zelené, v prvním roce se zbarvují světle hnědě a zralé jsou červenohnědé; šišky dozrávají v zimě ve druhém roce, a po vypadnutí semen brzy opadávají ze stromu; šišky jsou na 10-15 mm dlouhých stopkách, stopky jsou šikmé k ose šišky; šišky jsou vejčité až protáhle vejčité, nesouměrné a šikmé; zralé šišky jsou po rozevření 4-12 cm dlouhé a 4-8 cm široké. Šupin šišek je přibližně 100-160  a jsou tenké, ohebné a slabé. Výrůstky (Apophysis) jsou ploché, s nepatrným, příčným kýlem. Přírůstek prvního roku (Umbo) je malý, zploštělý, s malým a brzy opadávajícím, trnem. Semena jsou tmavohnědá, 4-6 mm dlouhá a 3-4 mm široká. Křídla semen jsou bledě žlutohnědá, členitá, 16-20 mm dlouhá a 4-8 mm široká. Semenáče mají 6-8  děložních lístků (Cotyledon). Strom kvete únor - duben. Usušená (sušení na slunci po dobu 5 hodin) a vyčištěná semena lze skladovat ve vzduchotěsných polyethylenových sáčcích či jiných vhodných nádobách. Pokud jsou skladována při teplotě 3-4 °C a vlhkosti 6-8 %, zůstávají semena životaschopná po dobu 5 až 10 let.

Výskyt

Domovinou borovice Pinus maximinoi je Mexiko (státy Chiapas, Guerrero, Hidalgo, Jalisco, México, Michoacán, Oaxaca, Puebla, Sinaloa, Tlaxcala, Veracruz) a Střední Amerika (Guatemala, Honduras, Nikaragua a Salvador).

Ekologie

Pinus maximinoi je borovice rostoucí v širokém ekologickém rozsahu, od vlhkých subtropických lesů, kde má průkopnický charakter v mezerách lesa, až po chladnější mlžné lesy na vysokých horách v Mezoamerice. V Mexiku strom obývá též sušší oblasti, ve kterých tvoří borovicové nebo dubovo - borovicové lesy, nebo lesní krajiny. Pinus maximinoi roste ve velmi širokém rozsahu nadmořských výšek: 450 - 2800 m, nejlépe roste v rozsahu nadmořské výšky 900 - 1800 m; a ve velmi širokém rozsahu klimatu: v Mezoamerice jsou roční srážkové úhrny mezi 900-2500 mm, s nejvlhčími oblastmi na březích Atlantského oceánu a Tichého oceánu, zde strom roste nejraději s Pinus tecunumanii, Pinus oocarpa, Pinus devoniana, Pinus pseudostrobus, ambroní západní Liquidambar styraciflua, podrost často tvoří trávy a hasivka orličí Pteridium aquilinum; ve středním Mexiku, kde jsou roční srážkové úhrny menší a sezónní rozsah teplot je větší, v zimě občas s mírnými mrazy, roste ráda s jedlemi Abies religiosa, Abies hickelii, borovicemi Pinus ayacahuite, borovicí Douglasovou Pinus douglasiana, Pinus leiophylla, Pinus montezumae, Pinus patula, Pinus pseudostrobus, a také často s duby Quercus. Půdy, ve kterých strom roste, jsou jílové, hluboké, dobře odvodněné, kyselé, s pH 4,2-6,5 ; tloušťka vrstvy humusu je 15-35 cm. Teploty, vhodné pro strom: minimální teplota –1 °C (strom není příliš mrazuvzdorný), střední teplota 18-22 °C a maximální teplota 40 °C.

Nepřátelé a nemoci

V jižním Mexiku a v Guatemale bývá občas strom hostitelem trpasličího jmelí Arceuthobium globosum poddruh grandicaule. Larvy motýlů Eucosma sonomana z čeledi obalečovitých (Tortricidae) hloubí vyžíráním tunely v letorostech. Larvám motýlů z čeledi obalečovitých (Tortricidae) Rhyacionia frustrana velmi chutnají mladé stromky na plantážích, divoce rostoucí semenáče, vysazené vánoční stromky a ozdobné borovice; larvy se živí nejprve na povrchu letorostů a později se prokoušou dovnitř letorostů. Na šiškách si občas ráda pochutná houba rez vejmutovková Cronartium conigenum.

Přátelé

Pro strom je výhodná mykorhiza.

Využití člověkem

Strom je důležitým zdrojem dřeva v celé oblasti jeho výskytu. Dřevo je měkké a lehké, snadno opracovatelné, používané ve stavebnictví na výrobu prken, trámů, dále v tesařství a v truhlářství, na výrobu beden, krabic, přepravek, rukojetí k nářadí, zápalek, palivového dříví, různých druhů desek, překližky a dřevoviny. Pinus maximinoi je občas pěstována jako okrasný strom, mnohem častěji je ovšem používána v pokusném lesnictví v různých subtropických a tropických krajinách, byla například dovezena pro lesnictví do jižní Afriky, Kolumbie a Nepálu, většinou z důvodu pokusného plantážového pěstování rychle rostoucích stromů pro průmyslové využití. Tyto pokusy zatím doteď nevedly k rozsáhlejšímu ekonomickému využití.

Ohrožení

Strom je hojný, není ohrožen i přes místní kácení a odlesňování. Stav jeho populace je stabilní. Žádná konkrétní ohrožení či ohrožení v celé oblasti výskytu stromu nejsou známa ^[2]. Strom se také vyskytuje v několika chráněných oblastech.

Galerie

• 

  Les borovice Pinus maximinoi v Guatemale.

• 

  Pinus maximinoi, borka. Experimentálně vysazený, a úspěšně adaptovaný, strom v arboretu Namora v kraji Cajamarca v Peru

• 

  Samičí šištice - šišky v Guatemale, pohled na šišky zespodu.

• 

  Samičí šištice - šišky v Guatemale, pohled na šišky zboku a téměř seshora.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pinus maximinoi na Wikimedia Commons
• http://www.conifers.org/pi/Pinus_maximinoi.php
• https://web.archive.org/web/20141210013109/http://www.iucnredlist.org/details/42380/0