Pireus
Pireus Πειραιάς | |
---|---|
Panorama Pirea | |
Poloha | |
Souřadnice | 37°56′35″ s. š., 23°38′49″ v. d. |
Nadmořská výška | 0–87 m n. m. |
Stát | Řecko |
Kraj | Attika |
Regionální jednotka | Pireus |
(c) Lencer, CC BY-SA 3.0 Pireus | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 10,9 km² |
Počet obyvatel | 168 151 (2021)[1] |
Hustota zalidnění | 15 426,7 obyv./km² |
Správa | |
Starosta | Vasileios Michaloliakos |
Oficiální web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pireus nebo Piraeus (řecky: Πειραιάς – Pireas, starořecky: Πειραιεύς – Peiraieús) je řecké město nacházející se jižně od Athén v Sarónském zálivu. Pireus má přibližně 168 tisíc[1] obyvatel a je čtvrtým největším městem v Řecku. Spadá do aglomerace hlavního města Athény a je s nim propojen elektrickou rychlodráhou a městskou autobusovou dopravou. Nese všechny znaky velkého přístavního a obchodně-průmyslové centra. Pireus slouží jako důležitá křižovatka lodních cest a vedou z něj trasy na všechny významné ostrovy v Egejském moři – Krétu, Kyklady, Rhodos, Samos a další.
Již v antickém Řecku bylo město důležité především díky svému přístavu a po obnově Athén v roce 1834 se Pireus postupně stal jedním z nejvýznamnějších průmyslových a loďařských center ve Středozemním moři. V současnosti je Pireus hlavní přístav v Řecku, největší osobní přístav v Evropě a třetí největší na světě. Patří mezi deset největších přístavů na kontejnerovou dopravu v Evropě. Přepraví asi 20 milionů cestujících ročně.
Etymologie
Pireus byl osídlen již v prehistorických dobách a jeho název znamená „místo přechodu – převozu“. V těchto dobách to byl skalnatý ostrov se strmým kopcem Munichia, současný Kastella, který byl spojen s pevninou nízkým blátivým pásem pevniny. Ten byl po většinu roku zaplaven mořskou vodou, a proto se nazýval Halipedon, což znamená „solné pole“. Během následujících století záplavy postupně ustávaly a již v klasickém období Řecka se přechod stal bezpečným a byly zde vybudovány tři přístavy.
Geografie
Pireus je ohraničen pohořím Egaleo na severozápadě, Sarónským zálivem na jihu a aglomerací Athény na východě a severovýchodě. Vlastní město Pireus se rozkládá na skalnatém poloostrově spojeným s pevninou šíjí.
Vhodné geografické uspořádání vedlo k založení tří přístavů:
- centrální Kantharos pro normální lodní linky (vnitrostátní i mezinárodní) je situován na severozápadě a představuje jeden z nejrušnějších obchodních přístavů ve Středozemním moři
- první jachetní Zea nebo Pašalimani, který slouží i pro většinu raketových vznášedel, je využíván řeckým námořnictvem
- druhý jachetní přístav Mikrolimani nebo Turkolimani je využíván řeckým námořnictvem
Nová přístavní zařízení vyrůstají v sousedním Faliru/Faléru východně od Pirea.
Historie
Pireus má dlouhou historii a byl znám již ve starověkém Řecku. Na počátku 5. století př. n. l. sloužil jako přístavní město, kam se soustředily všechny dovozní a tranzitní obchody pro Athény. Přístav dal vybudovat Themistokles. Perikles pak nechal postavit osmikilometrové hradby podél silnice z přístavu do Athén. Třetí zeď chránila cestu z Athén k Faléru a ohraničovala prostor, kam se mohlo obyvatelstvo Athén ukrýt při válečném konfliktu. Dílo završil Hippodamus z Milétu, který rostoucímu městu vtiskl pravoúhlý systém ulic. Přístav svému účelu sloužil i později za římských a makedonských panovníků. V roce 86 př. n. l. však byl zničen Sullou – známý římský politik zde tehdy bojoval proti pontskému králi Mitridatovi.
V 15. století za osmanské nadvlády bylo město známé pod názvem Aslana Liman „Porto Leone – Lví přístav“, ale jeho role upadala natolik, že se z něj stala pouhá rybářská vesnice. Pireus byl prakticky opuštěn, s výjimkou kláštera svatého Spyridona (1590) a celnice, která byla používána jen příležitostně pro obchodní přístav.
Od první poloviny 19. století se však osada začala rozrůstat rychlým tempem. V roce 1834 získaly Athény statut hlavního města a Pireus začal přijímat první vlny přistěhovalců z ostrovů a Peloponésu. Po osvobození Řeků navrhl architekt Schaubert moderní město s pravoúhlými ulicemi podobně jako ve starověku. Pireus předstihl svým významem do té doby největší řecký přístav na ostrově Sýros v Kykladách, neboť se zde usadilo na 100 000 Řeků z Malé Asie. V roce 1923 se tak v důsledku výměny řeckého a tureckého obyvatelstva po prohrané válce počet obyvatel zdvojnásobil.
V současnosti je Pireus městem se zvláštní kosmopolitní atmosférou. Návštěvníkům přístav nabízí rušný trh s rybami, ovocem a zeleninou. Také množství restaurací, klubů a barů. Není zde příliš památek. Z antiky se zachovalo nevelké divadlo z 2. stol. př. n. l. a blízké archeologické muzeum spravuje mnoho historických památek, zejména sochařská díla. Nachází se zde i námořní muzeum.
Přístav v rukou čínské společnosti
V důsledku dluhové krize v Řecku byla polovina kontejnerového přístavu v Pireu v roce 2009 pronajata čínské společnosti China Ocean Shipping (Group) Company (zkráceně COSCO) na dobu 35 let.[2] Během následujících 10 let tak zde byla přeprava kontejnerů přibližně zdesetinásobena.[3]
Partnerská města
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Piraeus na anglické Wikipedii a Piräus na německé Wikipedii.
- ↑ a b 2021 Greek census.
- ↑ HÖHLER, Gerd. Chinesen übernehmen Hafen in Piräus. Handelsblatt [online]. 2008-11-26 [cit. 2019-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-14. (německy)
- ↑ https://asia.nikkei.com/Business/Transportation/COSCO-faces-backlash-as-it-moves-to-tighten-grip-on-Greek-port - COSCO faces backlash as it moves to tighten grip on Greek port
Literatura
- Řecko – průvodce do zahraničí, nakladatelství Olympia, 1993
- Řecko – pevninská část, nakladatelství Freytag&Berndt, 2006
Externí odkazy
- Encyklopedické heslo Peiraieus v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pireus na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
The Walls protectection Athens during the Peloponnesian War 432 Before Christian Era
Autor: Nikolaos Diakidis (user: Nik7), Licence: CC BY-SA 3.0 de
Panoramic view of the western part of the city and the port of Piraeus (periphery of Attica) in Greece.
(c) Lencer, CC BY-SA 3.0
Location map of Greece
Equirectangular projection, N/S stretching 120 %. Geographic limits of the map:
- N: 42.0° N
- S: 34.6° N
- W: 19.1° E
- E: 29.9° E