Pirmin

Svatý
Pirmin
biskup
Narození670
Úmrtí3. listopadu 753
Hornbach
Svátek3. listopadu
Státní občanstvíToledské království
ŘádŘád svatého Benedikta
Úřadybiskup
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství,
pravoslavná církev,
anglikánská církev
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pirmin latinsky Pirminius (cca 670[1] – 3. listopadu 753 Hornbach, Porýní-Falc) byl franský mnich a misionář merovejské éry. Založil nebo obnovil četné kláštery v Alamannii, zejména v Alsasku, podél Horního Rýna a v oblasti Bodamského jezera. Římskokatolickou církví je uznávan jako světec.

Život

Pirmin pocházel pravděpodobně z oblasti Narbonne a byl patrně vizigótského původu.[2] Mnoho Vizigótů uprchlo do Franské říše po arabském dobytí Španělska na začátku 8. století.[3]

Od roku 718 byl opatem kláštera Quortolodora v Antverpách, tehdejší Austrásii, kde spolu se svými žáky sloužil uvnitř brože kostela Het Steen, který byl ve 12. století zasvěcen svaté Valburze. Později byl vyzván hrabětem Rohingusem, aby zůstal v jeho vile v Thommenu, poblíž Sankt Vithu v Ardenách.

Svou činností Pirmin získal přízeň Karla Martela, franského majordoma. Byl vyslán, aby pomohl znovu vybudovat opatství Disentis na území dnešního Švýcarska. V roce 724 byl jmenován opatem v opatství Mittelzell na ostrově Reichenau, které již dříve založil.[2] Později byl z politických důvodů vyhoštěn do Alsaska. Zemřel v roce 753 v opatství v Hornbach, kde byl také pohřben.

Misionář

Pirminova misijní činnost se odehrávala především v Alsasku a horní oblasti Rýna a Dunaje. Kromě aktivního kázání a konvertování také založil nebo reformoval mnoho klášterů, například v Amorbachu, Gengenbachu, Murbachu, Wissembourgu, Marmoutieru, Neuweileru a Reichenau. Zajistil dotace od Odila Bavorského, který financoval založení opatství Niederaltaich a Wernera I. ze Sálské dynastie, který financoval nové opatství v Hornbachu.

Nejdůležitější z Pirminových knih je Dicta Abbatis Pirminii, de Singulis Libris Canonicis Scarapsus.[4] Kniha shromažďuje citáty církevních otců, pravděpodobně využívána misionáři[2] či při modlitbách před klášterním jídlem. Byla sepsána mezi lety 710-724 a obsahuje nejstarší podobu současného textu apoštolského vyznání.[5]

Uctívání

Původně byl pohřben v Hornbachu, roku 1558 došlo k translaci jeho ostatků do Špýru a roku 1576 do Innsbrucku. Jeho svátek je slaven 3. listopadu. Je patronem Porýní-Falce, Alsaska, ostrova Reichenau a města Innsbrucku. Jeho jméno nese porýnské město Pirmasens. Platí za patrona proti moru, otravám, hadům, žábám, revmatu a nemocem očí.

Bývá vyobrazen jako klerik v kasuli (například Solothurn, chrám sv. Ursuse), jako opat držící model kostela, někdy jako biskup s berlou, mitrou a v pontifikálním oděvu s pluviálem, někdy odhání hady a žáby (například na sklomalbě chrámového okna v Reichenau-Mittelzell).

Dílo

  • Scarapsus, (Ursmar Engelmann: Der heilige Pirmin und sein Pastoralbüchlein, eingeleitet und ins deutsche übertragen. Sigmaringen 1976) ed. Hauswald, E. 2006, Pirmins Scarapsus - Einleitung und Edition, [1] Archivováno 17. 2. 2007 na Wayback Machine.

Literatura

Prameny

  • Vita Pirminii auctore monacho Hornbacensi, ed. O. Holder-Egger (=MGH SS XV), 17-31;
  • Miracula sancti Pirminii Hornbacensia, ed. O. Holder-Egger (=MGH SS XV), 31-35;
  • Vita Pirminii I u. II, ed. Ch. de Smedt in AASS nov. II/1 (1894), 33-44.

Bibliografie

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • Lexikon der christlichen Ikonographie, Wolfgang Braunfels (ed.), Band 8., Herder: Basel-Freiburg-Rom-Wien 1994, 213 - 214.
  • Adriaan Breukelaar: Pirminius. Heslo v: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL)
  • Michael Görringer: Pirminius – Geschichte des linken Rheinufers vorzüglich der bayerischen Pfalz … besonders die Einführung, Verbreitung des Christentums. Wahrburg, Zweibrücken 1841
  • Ursmar Engelmann: Pirminius: Mönch, Bischof und Missionar, Benediktinische Monatschrift 29 (1953), 452-459.
  • Arnold Angenendt: Monachi peregrini; Studien zu Pirmin und den monastischen Vorstellungen des frühen Mittelalters. München 1972 ISBN 3-7705-0605-7
  • Hans Ammerich: Hl. Pirminius. Sadifa Media, Kehl am Rhein 2002. ISBN 3-88786-183-3
  • Richard Antoni: Leben und Taten des Bischofs Pirmin – die karolingische Vita . Mattes, Heidelberg 2005. 2. erw. Aufl. ISBN 3-930978-82-2
  • Maria Calasanz Ziescheová: Poutník - https://web.archive.org/web/20140810072005/http://ikarmel.cz/kniha/Poutnik_101764.html

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saint Pirmin na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Saint Pirmin - infonotes about your extended family in heaven. CatholicSaints [online]. [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c OLD, Hughes Oliphant. The Reading and Preaching of the Scriptures in the Worship of the Christian Church: The medieval church. [s.l.]: Wm. B. Eerdmans Publishing Dostupné online. ISBN 978-0-8028-4619-8. S. 137–140. (anglicky) 
  3. ↑ FLETCHER, Richard A. The Barbarian Conversion: From Paganism to Christianity. [s.l.]: University of California Press Dostupné online. ISBN 978-0-520-21859-8. S. 203–204. (anglicky) 
  4. ↑ HAUSWALD, Eckhard. Scarapsus. Hannover: Hahnsche Buchhandlung ISBN 978-3-7752-1025-6. 
  5. ↑ KELLY, J. N. D. Early Christian Creeds. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-1-317-87173-6. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Abtei Murbach Pirmin.jpg
Autor: Alex, Licence: CC BY-SA 3.0
Neumittelalterliches Standbild des Heiligen Pirminius beim Kloster Murbach am Fuß des Großen Belchen im Elsass.