Pisoár



Pisoár (lidově nazývaný též mušle, močítko) je hygienické zařízení, určené k močení pro muže ve stoje. Oproti běžnému záchodu má několik výhod, mezi něž patří zejména to, že je menší a má mnohonásobně nižší spotřebu vody. Často do něj bývají vkládány tablety pro potlačení zápachu s desinfekčními účinky. Pisoár bývá umístěn zejména na veřejných toaletách, občas se vyskytuje i v privátních obydlích.
Slovo pisoár sice pochází z francouzského pisser = močit, které je však chápáno jako neslušné, někdy i sprosté. Slušně se močení řekne uriner a proto je lepší v cizích zemích používat slova jako urinoir, Urinal, nebo orinatoio.
Rozdělení
- pisoárové stěny — tvoří se stěnou, která je do výšky minimálně 120 cm opatřena nepromokavým nátěrem. Pod stěnou je vyspádovaný žlábek k vpusti, která odvádí moč do vnitřní kanalizace
- pisoárové boxy — zpravidla keramické boxy s rozměry 120 cm výška a 60 - 65 cm šířka. Ty se upevňují na stěnu v úrovni podlahy. Několik boxů může být opatřeno jednou vpustí, nebo každá má svoji.
- pisoárové mísy — většinou jsou vyrobeny z keramiky v různých velikostech a tvarech. Osazují se tak, aby dolní hrana mísy byla ve výšce 65 cm nad podlahou.
Splachování

Většina pisoárů má svůj splachovací systém, který odvádí moč z mísy a zabraňuje zápachu. Splachování probíhá zpravidla jedním z následujících způsobů:
Ruční splachování
Tento typ splachování je poněkud zastaralý, ale stále ještě je poměrně dost rozšířený. K jeho aktivaci je potřeba stisknout tlačítko, případně zatáhnout za splachovadlo po použití pisoáru. Od používání tohoto způsobu se v poslední době upouští zejména proto, že kontakt s tlačítkem/splachovadlem bezprostředně po použití pisoáru je nehygienický.
Časované splachování
Oproti Velké Británii se v Česku tento systém prakticky nepoužívá, funguje na principu splachování v pravidelných časových intervalech a nebere v potaz, zda byl pisoár během intervalu použit, či nikoliv.
Automatizované splachování
Funguje zpravidla na principu infračerveného senzoru, který registruje osobu stojící u pisoáru zpravidla déle než 5 sekund, po jejím odchodu je spuštěn splachovací systém a pisoár je spláchnut.
Teplotní splachování
Tento typ splachování funguje na principu teplotního čidla umístěného v těle pisoáru a splachuje při zvýšení teploty. Často bývá doplněn i časovým splachováním, takže se pisoár spláchne i např. po 3 hodinách bez použití.
Nesplachující pisoáry
Pisoáry bez splachovacího systému bývají zpravidla využívány v mobilních toaletách, ve kterých by bylo umístění zásobníku vody problematické.
Největší výhodou tohoto typu pisoáru je jejich ekonomická nenáročnost z pohledu spotřeby vody a elektřiny, protože žádná voda není spotřebována a pisoár není připojen do elektrické sítě. Dalším velkým plusem je nulový zápach z pisoáru, jelikož bakterie se tvoří právě ve vodě. Moč je zcela sterilní, a tak se žádné bakterie nevytváří.
Rozšíření pisoárů
Pisoáry bývají používány zejména ve veřejných budovách, jako jsou např. továrny, nákupní centra, restaurační zařízení, letiště, nebo třeba kina. Zpravidla společně s obyčejnými záchody, a tak přispívají ke zvýšení kapacity. Někdy bývá jeden, nebo dva pisoáry, zpravidla na okraji řady, umístěn níže než ostatní — pro děti, nebo osoby na invalidních vozících.
Pisoáry v kultuře
- Obrácený pisoár použil Marcel Duchamp v roce 1917 jako umělecké dílo nazvané Fontána (příp. Studánka)[1].
- Pravděpodobně nejslavnější pisoár je hybatelem děje v románu Gabriela Chevalliera Zvonokosy (Fr. Clochemerle); zápletku románu tvoří stavba obecního pisoáru.[2] V hovorové řeči se lze setkat s termínem zvonokosy jako synonymem pro veřejný záchod.[zdroj?]
Zoologická recese o pisoárech
Skupina několika brněnských zoologů z recese pojala pisoáry jako skupinu měkkýšů a hovoří o nich jako o taxonu Univalvia. Pisoáry v ČR popsali jako jednotlivé rody a druhy a vytvořili určovací klíč (vydaný ve fiktivním časopise Folia Hajzlpapiriana), podle kterého lze většinu pisoárů určit do druhu [3]. Díky tomu mohou všichni zoologové určovat pisoáry a posílat faunistická data o jejich výskytu, která jsou průběžně zpracovávána. Tato recese je mezi českými biology hojně rozšířena a výsledky „výzkumů“ jsou prezentovány například na konferenci Zoologické dny.
Odkazy
Reference
- ↑ BBCCzech. www.bbc.co.uk [online]. [cit. 2016-12-30]. Dostupné online.
- ↑ CHEVALIER, Gabriel. Zvonokosy. Praha: B. M. Klika, 1937. 406 s. Dostupné online. Dostupné online po registraci.
- ↑ [1]
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu pisoár na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Jiří Janíček, Licence: CC0
Veřejný pisoár (pro pány a dámy) v Paříži
Autor: Albin Olsson, Licence: CC BY-SA 4.0
Urilift by Kungsportsplatsen in Gothenburg, Sweden. The GIF-animation shows the Urilift being elevated from the ground, and then lowered down again.