Pistojský synod (1786)

Pistojský synod byl diecézní synod diecézí Pistoia a Prato, který se ve dnech 19.–28. září 1786 konal za předsednictví místního biskupa Scipiona de' Ricciho a pod patronací toskánského velkovévody Pietra Leopolda. Výraznou osobností na synodu byl Pietro Tamburini, profesor pavijské univerzity. Synod byl pokusem o reformu katolické církve v duchu jansenismu a febronianismu, měl být východiskem národní toskánské synody a reformy církve v Toskánsku. Papež Pius VI. závěry pistojského synodu odsoudil v bule Auctorem Fidei z roku 1794. Jako heretická odsoudil zejména tato tvrzení Pistojského synodu:[1]

  • Lidé dnes už nemohou porozumět pravdám víry a křesťanské morálce (1)
  • Moc byla Bohem svěřena společenství, aby jím byla demokraticky delegována autoritě, definice církve jako "společenství" (2)
  • Římský papež je jen služebnou hlavou, dostává moc od církve (3)
  • Církev může pouze radit a přemlouvat, ne nařizovat, soudit a trestat (5)
  • Biskup má plnou moc k řízení své diecéze, třeba se snažit o decentralizaci a omezení pravomocí Apoštolského stolce (6)
  • Biskup může vydávat nařízení v rozporu s tradicí a zvyky (7)
  • Kněží mají být soudci spolu s biskupem (10)
  • Rozhodnutí v otázkách víry pocházejí pouze z jisté partikulární církve v minulosti a nejsou dostatečně doloženy (11)
  • Mystické tělo Kristovo sestává jen z Krista hlavy a z věřících, bez hierarchické struktury (15)
  • Morálka, Boží zákon a evangelium jsou jen neuskutečnitelné ideály (19)
  • Milost Boží je jen tehdy pravdivá, když je pocítěna v srdci (21)
  • Strach z pekla není sám o sobě dobrý a užitečný jako nadpřirozený dar k vyhýbání se hříchu a zamilování si spravedlnosti (25)
  • Podíl věřících na Beránku je podstatnou součástí oběti ve mši svaté (28)
  • Pojem transsubstanciace je jen scholastické nástrojem na ochranu vyznání (29)
  • V každém chrámu má být jen jeden oltář podle údajného starobylého zvyku (31)
  • Posvátné relikvie a květiny by neměly být umístěny na oltáři (32)
  • Obřady liturgie by měly být zjednodušeny a měly by se vyjadřovat v řeči lidu a nahlas (33)
  • Obřady svátosti pokání jsou jen přídavky století, snižujícími její důstojnost (34)
  • Název svátosti (pokání) se má ponechat pouze formálně, protože důležité je smíření (35)
  • Vyznávat i lehké hříchy při zpovědi by se nemělo (39)
  • Odpustek je jen upuštěním od pokání, nařízeného pro hříšníka kánony Církve (40)
  • Exkomunikace není duchovním, ale pouze kanonickým trestem, vylučuje dotyčného jen z vnějšího církevního obcování (46)
  • Exkomunikace "ipso facto" nemá jiné účinnosti, nýbrž pouze jako hrozba (47)
  • Formule obecného rozhřešení od exkomunikací, do kterých mohli věřící upadnout, je ve svátosti pokání zbytečná (48)
  • Nižší svěcení mohou být vynechána (51)
  • Z liturgie a z kolegií by měl být odstraněn nižší klérus a měla by se popřát účast laikům (55)
  • Světská moc má právo rozhodovat, kdy je manželství platné i rozhodovat o překážkách jeho uzavření (59, 60)
  • Účinnost kladena v pevný počet modliteb a zbožných pozdravů je obecně pověrčivá (64)
  • V misiích je úplné obrácení jednotlivce vzácné a jeho vnější znaky jsou jen přechodným jásotem a přirozenými emocemi (65)
  • Měl by se usnadnit způsob a otevřít možnosti zapojení lidu do hlasu Církve v liturgii a do modliteb by měl být zaveden lidový jazyk (66)
  • Pouze skutečná neschopnost omlouvá od čtení Písma svatého, protože bez něj se člověku zatmí základní náboženské pravdy (67)
  • Historicko-kritické komentáře k Písmu svatému mají být doporučené kněžím a věřícím na čtení (68)
  • Specifickému kultu uctívání nějakého obrazu na daném místě by se mělo zamezit (70)
  • Panně Marii se nemají přisuzovat jiné tituly a výsady kromě těch, jejichž tajemství je specificky vyjádřeno v Písmu svatém (71)
  • Zavedení nových svátků odvozuje svůj původ od zanedbání zachovávání starých svátků a z falešných představ o jejich smyslu a podstatě (73)
  • Přikázané svátky v průběhu roku mají být přesunuty na neděle (74)
  • Scholastická metoda vytváří složité systémy, vedoucí k probabilismu a laxismu (76)
  • Na smysl církevní služby a úřadů se v průběhu staletí zapomnělo (77)
  • Články víry musí být odděleny od toho, co patří do disciplíny, v níž se má oddělit nezbytné od příliš těžkého břemene (78)
  • Ohledně názorů, diskutovaných na katolických školách nemusí Apoštolský stolec nic definovat a prohlašovat (79)
  • Množství a různost řeholí přirozeně vytváří zmatek a rozruch (82)
  • Malá řeholní obec, žijící v občanské společnosti, aniž byla ve skutečnosti její součástí, vytvářejíc si vlastní monarchii na státě nezávislou, je nebezpečná pro občanské společné dobro (83)
  • Svolání národní rady je dobrým způsobem pro urovnání náboženských sporů (85)

Reference

  1. ↑ CATÒLICA, Església; PAPA, Església Catòlica. Auctorem fidei: Bula de N. SS. P. Pio VI ... condenatoria del execrable synodo de Pistoya. [s.l.]: Imprenta de Felipe Guasp 84 s. Dostupné online. (španělsky) Google-Books-ID: 5wOjJINE5nAC. 

Literatura